dítě

Ještě větší extrémy v tomto jsou, když se ženě narodí děcko - místo "Pavel mě miluje" už říkají "Pavel NÁS miluje", "tatínek se o nás stará" apod. Na zvracení.

A společná profilovka na FB je ještě slabé kafe oproti společným profilům na FB! "EvaaAdam Novákovi"

my, naše...

- Miláčku, teď když jsme svoji, už není žádné moje auto, můj dům, moje chata, ale naše auto, náš dům, naše chata.. A co to pořád hledáš?

- Naše trenýrky.

Re: my, naše...

znam takove chlapy,

co maji spolecne profilove fotky i na fejsu a icq a je mi z nich soufl...

Trošku problém je..

..že většina holek prostě vlastní zájmy nemá. Pokud tedy nepočítám koukání na seriály a pomlouvání "kamarádek" s jinými "kamarádkami." Ale podle autorky by bylo vyběhnutí na vzduch, jízda na plachetnici nebo ježdění na hory "ztrátou vlastního já..." Až najdu slečnu s vlastním atraktivní koníčkem, rád ho s ní také začnu provozovat...navzdory tomu, že tím ztratím část sebe sama..

Re: Trošku problém je..

Bráno z tohoto pohledu nemá vlastní zájmy ani většina kluků, nepočítám-li koukání na přenosy z gambrinus ligy, kvalitou srovnatelné s nekonečnými seriály, a pomlouvání politiků u lemtání stejnojmenného nechutného piva...

Ego? Já? Pche...

Jestliže do vztahu vstupuje já, je to průser. Jestliže je my, je to průser. Jestliže je podlehnutí, je to možnost. Ego je problém. Jenže spousta lidí si myslí, že podléhá tomu druhému, jenže tak to není. Podléhají lásce k tomu druhému, jejich ego podléhá lásce, jejich ego se rozpouští a z toho mají všichni strach, protože to znamená smrt ega. A když si to člověk uvědomí, podlehne tomu, tak zbude jen láska a je jedno, jestli ten druhý zůstane nebo ne, jestli zůstane sdílení se s ním nebo ne. Druhý je pouze dveře, možnost, vhled.

Nekdy jsme my a nekdy jsem ja,

zalezi na situaci.

Zda jsem pripojen k borgu nebo ne ;)

MY jsme včera oslávili 8. výročí svatby :-)

JSME spolu 11 let a hlavním heslem NAŠEHO manželství je Žij a nech žít, alias TOLERANCE :-) Tož tak.

Re: MY jsme včera oslávili 8. výročí svatby :-)

no

tak jedna věc je, zahodil vše co jsem do té doby dělal/a a začít dělat to, co dělá můj milý/milá (a takoví lidé opravdu jsou) anebo začít dělat i věci, které dělá partner (protože mě to baví). Slečnu z článku moc nechápu - píše o dobrodružství a pak si stěžuje - dobrodružství já teda beru jako pozitivní, takže nechápu v čem byl problém - snad raději dobrodružství než kvákání u kafe s kámoškama. Ale jak bylo i v článku zmíněno - páry se stejným oblečením teda taky nemusím - podle mě to kupují 1+1 zdarma

Re: no

Potkala jsem takové nedávno - věk 50-60. Kostičkovaná halenka (košile), šedé kalhoty, šedý svetřík, stejně dlouhé vlasy a na hlavě melír!! V ruce měl každý z nich tašku. Siamská dvojčata, jenom náhodou odtžená. 

Bohužel jsem neviděla, jaké měli spodní prádlo

To je snad normální ne?

že se ve vztahu změní JÁ na MY. Mělo by to tak být u obou a pak na tom nevidim nic špatného. Vzájemně se doplňují, neomezují. Jednou půjdeme (třeba) na ryby spolu, protože chceme, ale nebudu se přece přemáhat, když mě to nebaví. On na mě kvůli tomu naštvaný nebude. Koneckonců, nemusím za svým milovaným pořád běhat jako pejsek.

Re: To je snad normální ne?

Ten článek je ale zřejmě spíš o situaci, kdy se jeden přizpůsobuje (dobrovolně) druhému tak, že ztratí v podstatě vše, co měl rád, a jaký byl předtím.

Já nebo my ?

Já svojí pravačku miluju a nedám na ní dopustit !  Je věrná a UMÍ    A manželství na tom nic nezměnilo

Re: Já nebo my ?

Nežárlí (dokonce dává přednost trojce - já, má pravačka a dívka/žena), nepindá, nevotravuje, nezradí, není nevěrná, nechce peníze ani řešit vztahy, poskytuje jídlo až do úst, pohladí, poškrábe... a člověk ji má na celý život (až na tragické výjimky).. Proč se nepíší romány o ní - o té jediné, jedinečné pravačce, bez níž by náš život byl komplikovaný a smutný?

Více poezie, romance i odborných studií o vztahu s pravačkou prosím!