- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Podle mě je více lidí, kteří potřebují peníze třeba na invalidní vozík nebo peníze na léčbu. Žebrání o to, aby si rodiče mohli více zasportovat a dcera je nezdržovala mi přijde opravdu nemorální
opravdu si myslíte, že postižení lidé patří jen na invalidní vozík? že jen tam je jejich místo? že nemají právo žít aktivně?
Chápu, že každý to má srovnané jinak a záleží na úhlu pohledu, ale stejně...
Jsem matkou dcery s DMO, která je na tom po motorické stránce o dost hůř, než zmíněná dívka. Dcera se narodila v 26tt s porodní hmotností 950g, druhá dcera (dvojče) týden po porodu zemřela. Ačkoliv jsme s Vojtovkou začínali už v porodnici a rehabilitujeme dodnes (dcera má 8 let), o prvních samostatných krůčcích nemůže být bohužel řeč. Dcera slušně zvládá chůzi v chodítku, ale jen doplňkově, na chvíli. Jinak je na vozíčku. Je ale naštěstí moc šikovná, letos je z ní prvňáček integrovaný díky asistenci v běžné ZŠ a zvládá školu bezvadně, což nás činí velmi velmi šťastnými, vzhledem k tomu, jak vše mohlo dopadnout...
Nicméně, nikdy by mě nenapadlo žádat peníze za cenu takového odhalení se veřejnosti. Už tak beru veškerou pomoc, jaké se nám kdy dostalo od státu (soc. odboru místního MěÚ) nebo od zdravotní pojišťovny, jako velký nadstandard. Rozhodně ne jako samozřejmost.
Je mi v podstatě trapně, že jsme tento stát stáli spoustu peněz a budu moc ráda, pokud se dceři podaří třeba vystudovat a jednou se moci plnohodnotně zařadit mezi daňové poplatníky. Alespoň jako malá náplast na hubu všem, kteří tvrdí, že nemá smysl nedonošené děti zachraňovat. Spousta lidí (dětí) je na tom mnohem hůř než my, tak nějak nevím, jestli je vhodné vybírat zrovna na tříkolku. Chápu, že je to o větším komfortu, ale není to nutnost. Přeju slečně pevné zdraví do budoucna a co nejšťastnější cestu životem. Jen
prosím, trochu sebereflexe. Podobně (a ještě více) bojujících jsou
mraky. Pro mě je 50km ujetých dítětem naprosté sci-fi. Možná bych to
neujela sama. Pak ale mysleme na ty, kteří to štěstí nemají a potřebují
pomoct víc.
Znám ve svém okolí dost lidí, kteří peníze potřebují a na kterých mi záleží víc, dávat na charitu, abych měl dobré svědomí nepotřebuji.
Kdyby se alespoň nepřispívalo přes Bariéry, ale konkrétně danému člověku třeba na operaci, tak mi to přijde účelnější, tříkolka je fajn, ale jsou lidé, kteří potřebují pomoci poněkud víc a jsou lidé, kteří mi jsou bližší.
"Přispějte na charitu a vyhrajte." Na konto Bariéry neprispěju, protože a) 70% padne na platy a kávovary, b) jak k tomu přijdou postižení, co nechtějí nikde žebrat.
Jj, ke Kontu Bariéry taky nemám důvěru (i když moje zkušenost je už cca 10 let stará).
Mimochodem, znala jsem mladou holku, která na tom byla, pokud můžu posoudit, zdravotně podobně jako tady slečna, a tu V ŽIVOTĚ nenapadlo natáhnout ruku a o něco u kohokoliv žebrat. Byla to obdivuhodná holka, která se snažila, co mohla, postarat sama o sebe.
Jinak tříkolka stojí cca 40tis
http://www.tandemservis.cz/katalog.php?order=13
takže pokud rodiče o to moc stojí, tak snad můžou našetřit. Tříkolka není nic, bez čeho by se nedalo žít. A všichni se do mě klidně pusťte, jak jsem hnusná. Žebrání mi vadí.