- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
co je na tom špatného umřít...?
Ti kteří nedokážou pochopit takovouto nemoc, ba považují ji za pitomost, ať si to nastudují. Je to ten nejhorší pocit úzkosti. Když někdo dostane infarkt myokardu, tak takovou úzkost zažívá a to úzkost ze smrti a strašný strach a teď si představte, že i když infarkt nemáte, tak takovou úzkost máte a to třeba půl hodiny a několikrát denně nebo týdně. Buďte rádi, že jste to nikdy nezažili, protože ani nevíte, jak moc vás to v životě omezuje a jak vás to psychicky i fyzicky vyčerpává. A léčba je dost dlouhodobá a komplikovaná.
co je to za člověka, který je schopen umřít bez důvodu a bez příčiny????? jenom proto, že se ocitl na otevřeném prostranství????
Mam to take, ne sice na takove urovni jako tato pani, ale je to hodne neprijemne a omezujici kvalitu zivota.
to všichni berou. Ale když stůně duše, hned je dotyčný ... Zažila jsem to a vím, že zlomená noha je proti tomu nic. A jako s tou zlomeninou "jdeme" k lékaři, tak s "nalomenou duší" bychom - když si nemůžeme pomoc sami - měli jít k psychologovi nebo psychiatrovi.
A jako nevidomému se směje jen pitomec, v případě duševních poruch je to stejné.
Ona nestůně duše, ale mozek, což souvisí s tím, že je dotyčný lidově zvaný jako blázen nebo padlý na hlavu...nicméně léčit to jde;-)
třeba jeskyňařinu.
Moje diagnoza je "práce z domu"...
a byl to divný pocit úzkosti a paniky. Jsem věřící, tak mi pomohlo, že jsme se s rodinou modlili a výrazně se to zlepšilo, teď mám klid, i když přemýšlím nad tím, zda bych zvládla cestu třeba na dovolenou.
No vidíte, jste krásným příkladem, jak funguje placebo efekt.
Bohužel potvrzuji slova napsaná paní v článku :-(( Je mi 28 a tato nevysvětlitelná "panika" se u mě projevila na konci léta minulého roku a doteď se na ni léčím :-((
Bylá jsem úplně zdravá, na těle i na duši mě nic netrápilo, šťastná,
zamilovaná a přece mě při cestě vlakem z jednoho konce republiky na
druhý zachvátila tato panika, já se
halo, halo! jste tam?...
Přivázat v parku k lavičce, nechat nějaké jídlo a odejít.
Tak si tak říkám, když tady čtu tyto příspěvky, jestli má význam se nad tím jakkoli pozastavit. Myslím, že nikdo, kdo toto neprožil, nemůže ani komentovat tento příspěvěk. Já sama v tom žiji a věřte či ne, není to jednoduché...To jen na okraj. V dnešní námi moderní dobou by také lidi měli více uvažovat o tom, že čím více je doma hektická tím více se blížíme právě k těmto psychickým poruchám. A já se za tuto nemoc nestydím!!! Důležité je se s ní smířit a hlavě se léčit, tam je cesta k uzdravení.
Důležité je se smířit ze svoji psychickou poruchou ?....tak tenhle příspěvek pouze potrvrzuje pravdivost těch předchozích