Harmasanka

A co skládaný toaletní papír? To byla věc.Zrovna byly prázdniny a do drogerie přivezli normální...Letěli jsme přes celou dědinu a řvali: "Babi babi, přivezli toaletní hajzlpapír...:-)

Jsem ročník 1976

Tak jestli smím přidat i já co si pamatuju na svoje dětsví a co dceři vyprávím když se jí snažím přiblížit to jaký je rozdíl u ní a u mě, tak jak tady někteří píšou ,lak na vlasy si pamatuju že byl do balonku s nějakým skleněným fujtajblem, děda to používal na kaktusy, vložky si maminka převážně dělala sama , z nastříhaných starých věcí,když se nesehnaly normální a co si pamatuju tak i ty "de luxe" byly takové,co se ted bývají v nemocnicích, buničina v dírkovaném čemsi, velikost maximální, savost nulová.Dekorativní kosmetika byla snad Astor a prodávaly se náhradní náplně takže moje první taštička na kosmetiku byla plná náhradních náplní,a linky jsme malovaly opálenou sirkou když se zapomělo,Swarzkopf laky byly eňo ňuno.Ale bez známých se kupoval těžce , hned byl pryč. Vodovou dělala maminka pomalu všem sousedkám, strašně smrděla a mamka měla tři druhy natáček tenké silné a nejsilnější a já jí je směla podávat a táta když hodně řval že to doma smrdí tak mu tu trvalou udělali taky :D

Re: Jsem ročník 1976

1976? A kde jsi žil/a?

Budu asi ve věku tvojí maminky - skleněný rozprašovač používala moje matka, já běžně aerosol, laků bylo několik značek, moc jsem ho nepoužívala protože mám jemné mastné vlasy tak  pamatuju jenom  Lybar a  Taft, Vložek bylo k dostání v té době už několik drůhů ať už vatových, tak buničinových, českých i z dovozu,  baláíček těch nejlevnějších a nejhnusnějších stál okolo 2 korun, takže maminka byla asi velmi šetřivá, kosmetika  byla k sehnání bez problémů  - moc jsem se nelíčila tak pamtuju jen Dermacol a  Dior, já jsem chodila každých 14 dnů do "kosmetiky" na úpravu řas a obočí (od roku 1968) východoněmecká Londa mi nedělala dobře, tak na mě kosmetička používala barvy francouzské.

Že  vodová (která sestává z umytí vlasů, jejich natočení na natáčky a vysušení) smrděla mě udivuje. V čem jste si ty vlasy myly??? Smrdět mohla maximálně trvalá a to záleželo na značce. Soudím, že maminka kupovala tu nejlevnější. Moje matka chodila na trvalou i vodovou ke kadeřnici.

Dotaz na pamětníky

Jak se jmenovala pálivá hořčice v 70 letech? Nemyslím kremžskou, ale mám dojem, že BONA to nebyla. Ta byla až později.

Re: Dotaz na pamětníky

Dijonská?

stupovani ponozek, recyklace vlny na svetry

babicka prisla s napadem, ze vsechna vnoucata se musi naucit stupovat ponozky bez ohledu na pohlavi a jeste dodnes si jeji instrukce pamatuji.

 Musim se ale priznat, ze se u nas uz hodne let ponozky nestupuji ale hazeji rovnou do kose!

 Mama mi sem k protinozcum naposilala ruzne obleceni, kdykoliv se smelo posilat, mezi nimi rucne pletene svetry.

Kdyz jsem je odlozil, nemel jsem to srdce je vyhazovat (mamina rucni prace - a ze byla sikovna pletarka!).

Mama sem pozdeji prijela na navstevu, svetry vytahla ze spodu satniku, rozparala, natocila pomoci operadel zidle na velka pradena, vyprala, ususila vyazene zavazim, aby se narovnaly. Pak nas postupne zamestnavala drzenim rukou v predpazeni, zatimco natacela pradena na klubicka, aby mohla zase plest. Ze australska vlna nebyla v Australii prilis draha, vyber druhu a barev byl nespocetny a stacilo zajit do obchodu, to nechtela uznat.

Tak na dělání plísňáčů ve vaně si dobře pamatuju.

Máma mi ještě dělala batikovaná trika. Svetry jsme měli jen podomácku upletené, hit byl s jelenem  Šilo se podle burdy nebo se různě přešívalo.

ten tenisový míček

na tažné zařízení jsme používali do roku 1997, ale pak šel vždy z té koule špatně vyndat

Re: ten tenisový míček

jasny mala dira :-) jak ta vnitrni guma spuchri a ztvrdne, je problem

Chce to trochu vazeliny do micku. Mimochodem, stejne se musi koule nebo miska sprahla namazat, aby se nenicil kov.

To bylo daaaavno...

Vzpominky autora sahaji snad az do 40. - 50. let minuleho stoleti. My meli doma bily prasek na drhnuti nadobi, jmenoval se AVA. Zbytky mydla se strouhaly a pouzivaly na prani. Okna se lestila novinami a jelenicovou kuzi. Sidol se pouzival na kliky a vsechno kovove, co se melo doma lesknout. Kdyz jsem byla mala, mama nemela lednici a tak jsme v zime jsme uchovavali potraviny za oknem ve specialni krabici, kterou tatinek vyrobil. Pamatuji jeste nasadkova pera, ale ja uz jsem zacinala psat plnicim. Ta levna pera tzv. "poustela" a my byli od inkoustu az za usima. Banany, buraky, pomerace a mandarinky byli k dostani pouze pred Mikulasem a pred Vanocemi. Platkove zvykacky se menily za jine velke poklady a cigaretove zvykacky se nemenily - ty byly nejcennejsi. V cukrarne jsem si kupovala "mejdlicka", ktera chutnala naprosto otresne (FUJ), ale stala jen 15 haleru. Kdyz jsem dostala nejakou korunku, tak jsem si koupila gumove hady nebo marcipan ve tvaru malinkateho peciva, ovoce ci zviratek.

Re: To bylo daaaavno...

Jo mejdlíčko - to byl hnus .

Když jsme šli bruslit dostala jsem 2 koruny - koruna na vstupné a za tu druhou jsem si koupila chleba s hořčicí, čaj a mejdlíčko - to panečku bylo!!!!!!!

Protože jsem bydlela v Opavě, kousek od Fidora, tak jsem si do místní tovární prodejny občas zašla koupit zlomkový cukrkandl - ani netuším jak by to dneska chutnalo, tenkrát to bylo blaho nejvyšší úrovně.

Násadkové pero a kalamář v lavici jsem ještě zažila - v první třídě inkoustové a v deváté redispero. K plnicímu peru značky Žák nas pustili, až jsme uměli psát.

Tak nevím,jsem ročník 1970,

ale nějak si nepamatuju,že bychom po nocích vyráběli natáčky z dřívek a máma běhala k Vltavě pro písek aby mohla umýt připálený hrnec.........

Re: Tak nevím,jsem ročník 1970,

Doma se pískem nemylo, ale na čundru ano

babička

babička si z obalů od pytlíkového mléka vyráběla tašky na trávu pro slepice a z duší z kola si stříhala gumičky :))))

taky

také si některé věci z toho pamatuju - mýdlo s víťce viselo u každého umyvadla ve školce a co se týče přetáčení kazet - nikdy jsem je snad jinak nepřetáčela, než s tužkou v jedné a kazetou v ruhé ruce