- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Já zžívala bohužel to samé, až po tu maturitu vlastně doslova. Rodičům šlo taky jen o to, abych byla víc než ta co utírá starým dědkům zadky. Mě ale položila ta situace natolik na lopatky, že mě přiměla se v zájmu zachování duševního zdraví vzepřít a postavit se té neuvěřitelné zaslepenosti a manipulaci rodičů. Neustále se sice potýkám s následky patrnými hlavně na mém sebevědomí, ale už vím, že se s tím dá bojovat. Posunout se zase někam dál. Dokonce jsem našla podporu i u pacientů a odborných učitelek na praxi. Rodiče sice nezměníte, ale sama sebe ano. Držím palce, má to smysl! Nejste v tom sama. Jestli chcete, najdete si můj blog, kde se také tomuto tématu věnuju (jmenuji se Sandra Švorcová a blog mám zde na idnes.cz)
Takoví rodiče bohužel existují a je to katastrofa. Pokud si nejste jistá tím, zda je dobrý nápad na škole setrvat, je asi ideální zkusit si zajistit nějakou dlouhodobější stáž v oboru (alespoň na semestr; i za cenu přerušení studia), na technikách vetšinou takové možnosti bývají celkem dostupné. A ono se celkem jasně ukáže, jestli byste ten obor mohla dělat celý život nebo ne. Škola je jedna věc, ale konfrontací s praxí jasně zjistíte, co vás čeká a bude mnohem snazší se rozhodnout. Pokud rodiče neschvalují vašeho přítele a vy o něj opravdu stojíte, využijte možnosti podpory jeho rodiny a jděte si za svým, je těžké najít v životě nekoho, kdo se k vám hodí a nemusela byste mít příště takové štěstí.
"Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných
problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z
dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu."
Takže si to cucaj z prstu, přesně jak si většina lidí myslela. Křišťálová lupa, to určitě.
Vážně? Já naopak ze své špatné zkušenosti můžu říct, že to tak není. Bohužel i rodiče můžou takto ničit život.
vzdělání ještě nikdy nikomu neuškodilo a jestli touží dělat sestřičku, tak na to jí bude stačit po promoci rekvalifakce. A až odpromuje tak má celý život před sebou. Nejsou sice ideální rodiče typu studenej čumák, ale dokud mně živí tak držim hubu a krok, dřív se jim muselo vykat...
Rekvalifikace na sestru trvá tři roky. Je to totiž bakalářské studium. Nebo vy znáte kratší cestu?
Život je příliš krátký na to, aby člověk mrhal časem na něco, co ho nebaví. Nedodělat vysokou školu může být ve výsledku to nejlepší rozhodnutí, které kdy udělala, pokud díky tomu bude šťastná, protože štěstí není o vzdělání, kterým by se rodiče jistě rádi chlubili, ani o výši platu, i když si to dnes spousta lidí myslí. Odstěhovat se od rodičů? Proč ne, věk na to dávno má, ale citlivě. Jsou to její jediní rodiče a ať jsou jacíkoli, jiné už nikdy mít nebude. Takže žádné hlasité bouchání dvěřmi (obrazně řečeno), výčitky a pálení mostů, jakmile spolu totiž nebudou bydlet, vztahy se výrazně uklidní samy.
ano po dvou letech studia na zdravotní sestru zjistí, že je to dřina a uvidí strhané sestry, které nemohou jet k moři protože na to nemají, nemohou dětem koupit, co by chtěli a jen živoří; to je super život; když má navíc, ať studuje, nebo alespoň dokončí to, co dělá, aby v případě, že jí sestra nebude uspokojovat měla návrat k výdělečné činosti /nejen k charitě - což práce zdravotní sestry v současné době je/
Rodiče, kteří děti nutí do studia asi příjemní nejsou. Co ovšem takoví, kteří snaživému dítěti ve vzdělání brání - gympl je na nic, tam nepůjdeš, opovaž se přihlásit. Pokud dítě i tak vystuduje vysokou školu, je mu to vytýkáno jako mínus, a dočká se jen posměšků. Z vlastní zkušenosti vím, že existují rodiče (se základním vzděláním), které dítěti s magisterským titulem řeknou: "Nikdy jsi nic nedokázal/a." V porovnání s tím mi nucení do vzdělání nepřijde zas tak hrozné. V dospělosti se snad každý může svobodně překvalifikovat.
oba extrémy jsou špatné; rodiče, kteří brání dítěti ve vzdělání jsou taky trochu mimo...; to si fakt nedovedu představit
Rodiče každého z nás mají o životě svou jistou představu. Obzvláště mají představu o tom, jaký život by měli žít jejich děti. Skutečně, oni nejlépe "vědí" co je pro jejich dítě dobré a logicky se to snaži prosadit. Jako by jejich děti měly žít za ně jejich život, který by si přáli a možná na něj nedosáhli a nebo pouze chtějí, aby děti šly v jejich stopách. V každém případě to nedělají ze žádné zlosti či panovačnosti. Z tohoto článku vyplývá, že rodiče přesně vědí, co dělají a směřují dceru přesna na svou zajetou stezku. Stezku o které vědí, že je úspěšná a vědí, že pokud se na ní slečna vydá, a bude opravdu dělat víc než maximum, bude úspěšná. Netvrdím však, že bude šťastná. Možná ano, možná ne. To záleží ve výsledku na ní. Rodiče však soudí úspěch a směr vývoje jejich dcery pouze ze svého omezeného pohledu na svět. Z bezpečí, které skýtá cesta, kterou oni sami šli. Můj názor je, postarat se o sebe finančně,odejít od rodičů, ale školu nevzdávat. Sestřičku můžete dělat kdykoli....
Sestřičku nemůže dělat kdykoliv. Jako biomedicínská technička nikoliv, musela by vystudovat třeba dálkové tříletý bakalářský obor s daným zaměřením a ještě poté chvíli trvá než je možné aby byla registrovaná sestra, tudíž samostatná. Je to v podstatě horší než ta
biomedicínská technička. A pak musí doživotně honit kredity, ve svém volném čase a za své peníze, pokud je nemá o registraci nemilosrdně přijde a jde na plat absolvatky, tak to někdy chodí.
U nas neni obvykle, aby si vedci zili na vysoke noze a jeste najimali chuvu hned po revoluci, to mozna par podnikatelu melo. To je okopceno nekde z ameriky.
Přesně, to je pravděpodobně vymyšlené. Navíc nesedí i ten věk. Je jí 22 let a studuje druhým rokem biomedicínské inženýrství?
neuvěřitelně autoritativníé rodiče, kteří mu linkovali život. Mě absolutně nebrali, nebyla jsem pro ně (ne pro něj) dost dobrá. Vydržela jsem s ním 3 roky, ale on byl jak v nůžkách. Bál se jich a zároveň na nich visel. Přestože byl schopnej a chytrej, tak mu neustále říkali, že nikdy nic nebude, že jeho bratr je lepší...a na druhou stranu nikdy nesměl udělat něco, co by chtěl on. Byla to děsivá schizofrenie. Jeho otec byl technik a bývalý lampasák. Donutil svého syna jít na vojnu, i když o to ten kluk vůbec nestál. Musel studovat jimi vybranou VŠ, do 20ti mu vybírali přátele. Kluk se pak najednou vzchopil, a utekl před nima na druhou stranu Evropy. Tam se chytil v oboru, který vždy chtěl dělat a je spokojenej. Do Čech jezdívá tak cca 1 za rok a myslím, že návštěva u jeho papínků mu vždy řekne, že udělal dobře, když utekl.
Jinými slovy utečte.