Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Hranice, které nám brání v rozletu, si často stavíme sami

Všichni sníme o tom, co bychom jednou chtěli dokázat. Jenže často nás brzdí hlasy, které nám říkají, že na to nemáme kapacitu, možnosti, schopnosti, věk… A nejsou to jen hlasy našich příbuzných, přátel a známých. Jsou to i ty, které nám v naší hlavě staví hranice a vymýšlejí výmluvy. Jaká je ta vaše?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

jmen0.prijmeni

ono to vždycky nějak jde

Od malička jsem chtěl být dopravní pilot. Všichni kolem mi říkali, ať se vrátím na zem, že bych musel mít samé jedničky, mít na účtech miliony, mít plynulou angličtinu, mít kontakty, mít štěstí, stát se vojenským pilotem.... no prostě že to nejde. A ono to šlo. :-) Nenechte si nikým (ani sami sebou) namluvit nesmysly a naplnit se negativní energií, ale jděte si za svými sny.

+4/0
19.9.2011 21:42

aby diskuse neměly sysl

Re: ono to vždycky nějak jde

Vidíte, a v jiných zemích se mladým lidem okolí snaží s uskutečňováním jejich snů pomáhat, málokdo začne přemýšlet, proč by to nemělo jít.

0/0
19.9.2011 23:56

fitzie

Re: ono to vždycky nějak jde

a chtělo to nakonec něco víc než osobní zájem a ten cca milion?

0/0
20.9.2011 8:37

aby diskuse neměly sysl

Klasické české "to nejde"

+2/0
19.9.2011 20:01

Ipma

Kurs překladatelství?

Tak to mne také zaujalo. Sama se jako překladatelka živím cca 20 let. Překládat jsem se naučila až praxí - ani 5 let VŠ studia mi moc nedalo, takže představa, že děvče vystudovalo pajdák, pak kurs - a buch, je z ní hotová a šťastná překladatelka v nakladatelství .... no, dost naivní. Nemluvě o tom, že člověk se potřebuje i živit. Takže já osobně překládám dobře placené smlouvy, osobní doklady, technické návody, atd. ... a párkrát jsem si "pro radost" střihla knížku pro několik nakladatelství (a byla to sice hezká, ale zato nejmizerněji placená práce v mém životě - v případě dvou knížek dokonce stále ještě neplacená práce ....) Takže pro příště, až bude redakce "vyrábět" nějaký příběh, doporučila bych konzultaci s někým "z reálu", aby redaktoři nebyli za ....... slaboduché.

0/0
19.9.2011 17:04

mujercita

Re: Kurs překladatelství?

podpis R^

0/0
19.9.2011 18:36

fitzie

a pokud jde o šťastný příběh "Alžběty"

co si udělala "překladatelský kurz a nyní pracuje pro jedno přední nakladatelství", dovoluji si vyjádřit své pochybnosti. Dělám v oboru 10 let. Za tu dobu mzdy zůstávají cca na stejné úrovni, a to zejména proto, že podobných "Alžbět" je obrovských přetlak. Fakturovaná mzda cca ve výši 120-150 Kč na hodinu fakt není žádný med, když z toho musíte poplatit odvody sociálce, nemluvě o tom, že vám fakturu často nemusí uhradit, popř. se platba "pozdrží" (časté u menších nakladatelství). Většina překladatelů, co znám, má rozsáhlé pohledávky. Osobně se domnívám, že stav v tomto oboru je už tak tristní, že je to spíš na odchod z něj, než na vyprávění o "šťastném konci".

0/0
19.9.2011 7:02

mujercita

Re: a pokud jde o šťastný příběh

protože pracovat pro "jedno nakladatelství" je dost nesmysl. Opravdu platí mizerně. Ale zajímalo by mě, co je to překladatelský kurs. Taky dělám v oboru cca deset let, ale o tomhle jsem nikdy neslyšela, vím jen o překladatelství jako oboru na ff.

0/0
19.9.2011 8:08

Grimkin

Re: a pokud jde o šťastný příběh

No, asi je to přes pracák v rámci nějaké rekvalifikace...;-D

(Studoval jsem na fildě španělštinu, překladatelem se nikdo nestane za 2 měsíce, tedy dobrým.)

0/0
19.9.2011 14:03

fitzie

Re: a pokud jde o šťastný příběh

a položme si otázku: co nakladatelství zajímá? je to kvalita? nebo cena?

0/0
19.9.2011 14:07

Grimkin

Re: a pokud jde o šťastný příběh

Záleží na nakladatelství...

(Také jsou nadšenci, kteří překládají to, co se jim líbí, co je baví - a ve volném čase, vedle své práce - a jsou pak rádi, když to někdo vůbec vydá...)

0/0
19.9.2011 14:10

fitzie

Re: a pokud jde o šťastný příběh

napiš mi na fitzpatrickIII@seznam.cz. ohledně toho mám taky jeden nápad. :-D

0/0
19.9.2011 14:11

Grimkin

Re: a pokud jde o šťastný příběh

Mě by překládání nebavilo, nemluvě o tom, že nemám takový cit pro jazyk, nemám načteno, nežiju tím... ale to spousta lidí neřeší... prostě do toho jdou... ale já bych se s tím lopotil a ještě by to nebylo kvalitní - studoval jsem španělštinu.

0/0
19.9.2011 14:08

skoog

Re: a pokud jde o šťastný příběh

Já teda v oboru tak dlouho nedělám, ale nad výplatou vždycky radostí poskočím (mám to navíc jako vedlejšák a pracuju v zahraničí). 120-150 Kč na hodinu je docela tristní (nemluvě o odvodech). Jak to teda v ČR pro běžného překladatele funguje?

0/0
19.9.2011 15:18

mujercita

Re: a pokud jde o šťastný příběh

Obvykle se neplatí za hodinu, ale za normostrany nebo slova. A není to tak tragické, já se překládáním živím docela slušně (taky převážně španělštinou jako kolega nahoře), za posledních pět let se mi stalo asi dvakrát, že jsem měla dva dny prázdný stůl, jinak pořád něco je. Jak bylo řečeno, manuály, smlouvy, technické zprávy, takové věci. Knihy výjimečně a opravdu spíš pro zpestření, protože honorář je v průměru poloviční než u těch technických překladů. A ani nemyslím, že záleží na nakladatelství, řekla bych, že je to buď špatné nebo horší, někde jsem viděla, co dostal Medek za Harryho Pottera, čili trhák se 100% zaručenou prodejností. Nic moc, zlatý soustruhy. Překladatelé literatury to obvykle dělají jako vedlejšák, protože poměr vynaložené práce a ocenění je vysloveně zoufalý.

0/0
19.9.2011 18:44

fitzie

Re: a pokud jde o šťastný příběh

cena za hodinu je u mě prakticky totožná s cenou za NS, když si k tomu přidám čas strávený vlastními korekturami, a laik si to lépe představí. Já dělám angličtinu a tam je přetlak obrovský. Technické věci jsou dávno rozebrané a zadané pro lidi s lepšími kontakty, snažím se k nimi dostat celou dobu, ale bez šance, takže nově příchozí většinou už sbírají jen ty drobky: literaturu, kterou opravdu lze dělat jen jako vedlejšák, popř. překlady dabingu, což je ještě horší hrůza než literatura.

0/0
19.9.2011 20:59

mujercita

Re: a pokud jde o šťastný příběh

Věřím, angličtináři to zřejmě mají fakt těžké, už proto, že angličtinu si čím dál víc lidí zařídí vlastními silami nebo na to prostě mají jednoho zaměstnance. Španělština a vůbec románské jazyky jsou fajn, protože oni anglicky moc neumějí a Češi zas preferují tu angličtinu.

0/0
19.9.2011 23:16

fitzie

Re: a pokud jde o šťastný příběh

chá chá, víš, co jsem dělala? překlad z angličtiny do češtiny, jenže ta skripta psal Španěl. Nejdřív si je napsal, pak sám přeložil do angličtiny a předal mně. No to mělo grády!!! :-D

0/0
19.9.2011 23:25

mujercita

Re: a pokud jde o šťastný příběh

;-D To bych docela chtěla vidět. Já jen vím, jak angličtináři brečí, když mají anglicky mluvícím Španělům tlumočit. Zatímco já jím rozumím docela slušně, i když jsem se anglicky nikdy neučila. ;-)

0/0
20.9.2011 7:29

fitzie

že si hranice stanovíme sami?

a co pak vtipná soutěž na idnesu - výzva všem, aby se podělili o své předsevzetí a sny s tím, že bude vybráno 100 lidí, které bude deník sledovat a kteří na konci, pokud uspějí, dostanou 100 000 na osobu. Pěkné. Má to jednu chybku - jen pro "mladé" do 24 let.

chápu, že na soutěž modelek by se neměl hlásit padesátiletý pupkáč. Ale proč věkem omezovat soutěž tohoto typu, to nechápu a považuji to za diskriminační.

+1/0
19.9.2011 6:55

lajika

Re: že si hranice stanovíme sami?

áááále - stejně je to pitomost. Ti co chtějí, ti si svůj sen taky skutečně splní nebo se o to aspoň pokusí aniž by museli mít za sednicí šmírujícíc redaktorstvo a čtenářstvo internetovýho plátku

Ti, pro který je hlavní motivací jakási finanční odměna a vystavení sebe sama ne netu, to jsou stejně většinou zoufalci, kteří brousí od ničeho k ničemu, stále nespokojení, kteří vlastně ani moc nevědí co by chtěli nebo vědí, ale nejsou jistí, jestli to co si myslí že by chtěli je skutečně to co by chtěli...... Kdyby takoví nebyli, už by makali na "svém snu"

+1/0
19.9.2011 11:48

fitzie

Re: že si hranice stanovíme sami?

já svůj sen, nebo spíš projekt, mám. je pěknej, udělal by přímou radost jednomu člověku a byl z něj užitek i pro další. asi tak pro 3000 dalších.  Na druhou stranu - mám dost starostí s finančním zabezpečením rodiny, obstaráním dětí  a dalšími věcmi. Musím říct - ano, pro mě by těch sto tisíc byla motivace. S nimi bych se do toho pustila  a vidím vysoce pravděpodobně, že bych uspěla. Už jen proto, že bych mohla průběžné náklady zatáhnout ze svého, když bych věděla, že se mi budou zpětně nějak sanovat. Takto? Dostane prioritu to, co se dělat musí.

A myslím si, že je to opravdu hulvátství, nazírat na lidi nad třicet jako na vyhořelou tlupu bez nápadu.

0/0
19.9.2011 12:37

lajika

Re: že si hranice stanovíme sami?

což hulvátství, hlavně krátkozrakost hraničící s pitomostí, to bezesporu....

Nojo, stejně by byla odvaha průběžné náklady zatahovat ze svého, protože byste nevěděla, že se vám budou zpětně sanovat. Tou "výhrou" byste si přece jistá nebyla, nebo jo? (nevím, nečetla jsem o ¨"soutěži, takže jsem možná blbě pochopila)

0/0
19.9.2011 13:36

fitzie

Re: že si hranice stanovíme sami?

výhra je za realizovaný projekt. vzhledem k tomu, že vím, jak na to, tak by to bylo bez problémů. Za rok a půl je to zvládnutelné velmi pianko tempem a za dodržení běžných lhůt subjektů, které by do něj vstupovaly.

sanovat ze svého? no jistě, to bych mohla. ale proč? své peníze budu vkládat do projektů, které přinesou užitek a peníze mně, ne druhým, a toto je zrovna ten druhý případ. Do případu číslo dvě jsem ochotna vkládat kreativitu, úsilí, čas, ale ne rodinné úspory. Tím spíš, že po osmi letech na rodičáku nejsou nijak zvlášť oslnivé.

Svou činností nemusím peníze vydělat, ale dělat cizím lidem radost za drobné našetřené během rodičáku, to se na to můžu vybodnout - přece jen Kellner nejsem.

0/0
19.9.2011 13:43

fitzie

Re: že si hranice stanovíme sami?

no a další problém je, že se se svým nedotovaným projektem realizovaným na vlastní náklady utkáte na trhu s dalšími projekty, které dostávají tučné dotace a nabízejí se za naprosto nereálné ceny. (viz kurz angličtiny s ročním! ne pololetním! zápisným 800 Kč, hodina týdně v DDM. počítala jsem, že i kdybych si pronajala na hodinku místnost, nechala si zaplatit jenom náklady na kopírování a sama učila zadarmo, tak při deseti dětech musím chtít 500 Kč na pololetí, tj. 1000 Kč na rok. Při práci zadarmo.

Dotace křiví trh a jedinou šancí, jak na něm uspět, je... získat dotaci.

0/0
19.9.2011 14:06

JelenoviPivoNelej

Re: že si hranice stanovíme sami?

O bych projektech nema smysl psat. Jak nekdo rekl , v zivote mate jen jedno, vysledky nebo omluvy proc to nejde. S.tim vekem to je trapne, to je pravda, clovek si casto zivotni zmenu odbude az trochu dozraje a zjisti ze to co dela dela blbe,coz byva casto po 25. roce zivota. Jeste ze si muzu plnit sen i bez idnes:)

0/0
19.9.2011 14:45

fitzie

Re: že si hranice stanovíme sami?

momentálně mám za sebou jeden projekt, který jsem vymyslela, připravila a dotáhla až do finální fáze. problém je jediný: bez dotace je příliš drahý a našel si jen pětinu zájemců, než kolik je potřeba pro přežití. Vím jistě, že subjekt, který službu v horší kvalitě prodává za 150 Kč/měsíc, má reálné náklady kolem 30 000 Kč/měsíc minimálně. Já jsem se dostala s náklady na 12 000. Ovšem nabízela jsem to za 750 Kč/měsíc na osobu, neboť jsem bez dotací. Co k tomu dodat?

0/0
19.9.2011 18:16







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.