- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Syna jsme si adoptovali, když mu bylo 17 let, žil ale v naší rodině od svých osmi let. Byl hodný, což je vlastně stále - odmaturoval a dostal se i na VOŠ. Problém je, že nám krade, to ale není pár korun - tu tisíc, tu dva i pět. Vždycky pak slibuje, že už to neudělá. Za jízdu na černo, kdy hrozila exekuce, se částka vyšplhala na 19.000 Kč, i to jsme zaplatili, protože jsme nechtěli, aby nám vzali vybavení bytu. V červnu opět kradl a řekla jsem mu, že pokud to dělá, půjde z domu. Udělal a já jsem ho předevčírem vyhodila - takhle by to šlo donekonečna. Mám ale strach, že spadne až na dno, školu pochopitelně nedodělá . Jinak je hodný - ochotný pomáhat, chová se slušně. Udělala jsem správně? A poznámka, i když to nepovažuji za důležité - je Rom.
Proč jí řekli o adopci v 8. třídě? To mi hlava nebere. Ať se nediví. Na takovou věc je podle mě ideální věk hluboko po 20. roku, nejlépe kolem 25 kdy ž ti lidé mají telecí léta za sebou. S manželem se měla rozvést už dávno a nechat je ať se sám plácá s dcerunkou. Nebude dlouho trvat a bude u nich totiž nejspíše zvonit exekutor.
aneb proutek je třeba ohýbat dokud je mladý a také to chtělo malý dvůr a velký bič
Normálně ji vyhodit z baráku.. třeba si uvědomí, že se chová jako spratek, když nebude mít co jíst a ani si kde vyčistit zuby.. natož si koupit za svoje peníze pastu :-/
bych videl problem v tom, ze vyrustala jako jedinacek. Ale to se mi to radi, protoze decka nemam
kolegině má dceru popsaného charakteru . Sama je doktorkou a děvče(krásná holka)se ani nevyučila. Jako by ji chyběl cit , sebe si neváží , táhne jí to za kriminálníky nejhrubšího zrna. Navíc se mstí na majetku ..zapálili jí auto a pod.
Moc tomu příběhu nerozumím. Teda nerozumím tomu, proč bychom měli paní litovat. Chtěla dítě? Má dítě? To jako si rodiče myslí, že každé dítě bude genius, úspěšný mladý člověk nebo skvělý rodič? Svět není tak černobílý...Ale samozřejmě. Uroňme za paní slzu
Nemůžou sice za vše, ale potřeba s nimi počítat. Bohužel tyto příběhy jsou jak přes kopírák. Neznám nikoho kdo kdo by prošel pozitivním vývojem ale znám čistokrevného cikána který měl inteligentní babičku která ho nutila do učení, na střední byl jeden z nejlepších a na výšku šel bez přijímaček jen na základě prospěchu a svých sš prací.
A ta myšlenka na láskyplné padnutí kolem krku byla velmi zoufalá...
Nyní držím palce k najití společného přístupu, protože to jinak nefunguje
no nevím, dneska všichni psychologové radí říct o adopci co nejdříve, hned jak to dítě pojme. Takové tajení až do dospělosti k ničemu dobrému nevede. Navíc to vědí příbuzní a někdo se vždycky prořekne.
A sdělení o adopci na počátku problémů tomu asi taky moc nepomohlo.