- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Já jsem začala běhat 3 měsíce po porodu a dost mě to chytlo. Nejdříve jsem byla ráda, že uběhnu vkuse 500 metrů a teď dám i půlmaraton. Navíc jsem pěkně díky tomu zhubla.
ale pokud chci zacit podle tohoto planu, tak je to po tydnech, nebo po dnech, nebo jak se ma tento plan "uzivat"? Dekuju
Nemáte někdo problémy s bolestí kolenních kloubů po běhu? A poradíte, jak to řešit? Běhání mě baví, ale děsí mě, že mě pak několik dní bolí kolena (ne moc, ale když jdu třeba ze schodů nebo si dřepnu, tak o nich docela vím...). Je mi 31 a zas tolik toho naběháno nemám, abych z toho byla zhuntovaná. Běhám tak posledních 5 let a to 1-2x týdně 5 km pomalým tempem. Nevím, kde dělám chybu. Při běhu je všechno fajn, to mě nic nebolí, ale pak se to rozleží a já nevím, jestli v tom pokračovat nebo spíš přesedlat na jiný typ sportu. Faktem je, že běhání mi vyhovuje kvůli obrovské svobodě - nepotřebuju žádné vybavení ani speciální povrchy (brusle) a můžu si vyběhnout klidně za barákem. Plavání, které je ke kloubům šetrnější, mě moc nebaví. Jo a podotýkám, že jsem štíhlá, z nadváhy to určitě nemám. :-)
NJn pokud mas takovy problem, tak to je na docela dlouhe zjistovani. Spatne boty, spatny styl, pretezovani, spatna regenerace, muze byt problem s klouby, obcas jsem potkal lidi, ze zjistili natrzene menisky. Osobne si myslim, ze to je napovazenou a chtelo by to nekoho kdo to s tebou probere. Doporucil bych asi navstevu sportovniho doktora, obvodak ti rekne, boli vas to tak nebehej. Ale dulezite pro tebe je zjistit pricinu a to vzhledem k pozdejsimu veku. Kloub kdyz znicis, tak ti ho maximalne vymeni za protezu. Urcite bych se nebal zajit na stadion, chytnout nejakeho trenera a poprosit ho co ti rekne na styl versus tvuj problem. Urcite nebudou nadseny, ale najdou sa fantasticky treneri, ktery na te kouknou a poradi.
Závidím lidem, kteří říkají, že si při běhání "vyčistí hlavu".
Mně se naopak stává, že během běhání mi hlavu zaplní nejrůznější nastřádané černé myšlenky: Proč mi manžel ráno řekl to a to? Proč se na mě kolegyně tak divně podívala? Co si o mně myslí moji kamarádi? ... A od těch nejčerstvějších a aktuálních bolístek se postupně dostávám k těm starším a zasutějším, ve kterých se pak s úspěchem nimrám dalších dvacet minut běhu.
Čím víc je to do kopce, tím jsou černé myšlenky úpornější, řekla bych. Myslím, že nemyslet při běhání "na nic" je úplně ta nejtěžší disciplína :)
Další postřehy ohledně běhání z mého Šťastného blogu najdete zde.
Běháš pomalu. Kdybys běhala dost rychle, myslíš si jen "nádech uf uf výdech uf uf"
Já vím, že to je skoro v každé diskusi pod článkem o běhaní, ale jak je to teda s tím došlapováním? Tady zase všechny dopadají na patu.
Začít s běháním úplně "z ničeho", to chce opravdu odvahu. Každý, kdo to dokáže, má můj obdiv. Já nyní začínám po půlroční pauze a bolí to hrozně. A to rozhodně nemám problémy s tím, že bych nevydržela 2km v kuse (před tím jsem závodně běhala cca 15let). Takže držím vám palce!
S těmi tréninkovými plány pro úplné začátečníky je to ošemetné. Já kvůli tréninkovým plánům nedokázal vůbec začít běhat. Hlavně je problém v teoriích kolem tepovek a max. limitu. Když někdo tvrdí, že se má např. běhat na 60 % maximální tepové frekvence, tak se to podle mne dá použít pro někoho, kdo běhá a má aspoň minimální kondici. Totální gaučáci mají 60 % maxima v sedě, takže by se nesměli ani postavit a v sedě se prostě běhat nenaučí. Já si vzpomínám, že když jsem jezdil na kole, tak první jarní výlet skončil kolapsem po návratu, druhý výlet zvracením, třetí bolel, čtvrtý byl nepříjemný a pak už to začalo být fajn a výkonnost letěla nahoru - pak mělo smysl začít hlídat nějaké plány a tepovky. Řekl bych, že s během to bude stejné - začít prostě tím, že si na běh musí tělo zvyknout a že bude TF na 90 %, to se nedá nic dělat. Proto si myslím, že ten poslední plán založený na pomalé chůzi je k ničemu, já tímto způsobem po 8 měsících poctivého chození pořád nebyl schopen běžet.
Souhlas. Dělají ze všeho akorát tak vědu. Taky jsem začala běhat tak, že jsem si nazula boty a šla. První běhy byly na vyplivnutí plic, ale chodit jsem nechtěla, chtěla jsem běhat. Pomaličku, ale běhala jsem. Nic jsem si neměřila, žádnými články se nestresovala. A možná proto mi to vydrželo roky. Na běhuje je jediné: vydžet nechutné řeči povalečů u hospod nebo náctek kolem škol. A to jsem vyřešila brzskou ranní hodinou
tiež na to pozeram. Myslím že rýchlejšie cúvam. Ano, mam za sebou 10 maratonov, ale začínal som podstatne tvrdšie ako tieto holčiny