Diskuze

Příběh Ivy: Hádáme se do krve, navždy rozejít se ale nedokážeme

Za pár dní mi bude 32 let a toužím po dítěti. Nejsem sama, mám přítele, který by se dítěti také nebránil. Má to však háček. S přítelem prožíváme už několik let bouřlivý vztah plný hádek, křiku i facek. Přesto se moc milujeme a jeden bez druhého být nemůžeme.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

cliff

29. 3. 2011 10:11
pryc od nej

mam doma to samy, jen v opacnym gardu, takze to s nasilim neni tak hrozne, protoze se ubranim :-)

kazdopadne to neni dobry a casem se to zhorsuje, lepe receno se zhorsuje me vnimani te situace. kdyz "zamlada" mi nejaka ta nadavka nevadila a hystericke vystupy jsem bral jako zpestreni (jsem velmi klidny clovek), po 15-ti letech manzelstvi si rikam, jak mi muze clovek, ktery tvrdi ze me miluje, sproste nadavat, ponizovat, vycitat vsechno mozne i nemozne a kazdou i neumyslnou chybu zvelicovat jako dukaz me absolutni neschopnosti. ano, je to vzorec, ktery ma od svych rodicu, jenze tam je to klasicka italie. ale co tim vsim chci rict. odejdete od nej, protoze ani dite, ani cas to nezlepsi.

0 0
možnosti