- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tak to opravdu nevím :-) Ale pravda - moc se na tu její pubertu netěším. Podle literatury vím, že to přejde - většinou :-)
Pěstují si pevné nervy a cvičím.
Opět vidím důkaz, proč nemám rád psychologii. Člověk, kterej má všech pět pohromadě, tak nezařídí dětský pokoj pro malého prcka tak aby si tam nehrál. Zařídí ho tak, aby měl své skrýše, aby nebyl daleko od kuchyně a prostorů, kde jsou dospělí, protože malej prcek chce být nablízku a zároveň chce mít svůj klid a nezařídí ho v nejstudenějším pokoji domu, aby nebylo pořád nemocné. Čímž se vylučují různé sklepy, podkrovy a studené prostory.
A respektovat to co chce dítě? To jste se už všichni zbláznili? Copak budu respektovat to, že chce mít dítě neuspořádanost v pokoji? To se nikdy nenaučí být pořádné. Copak budu respektovat, že chce jíst na podlaze? To z něj bude jen další chcípák. Jsem vdovec a mám 2 děti a zkušenosti nějakou dobu se třema. A tohle jsou opravdu rady pod psa.
Nemusí to být pravda, moje dcera(11let) si od malička může říct co a jak chce, takže pokud ji to neohrožuje na zdraví, má volnou ruku v tvorbě svého prostředí, oblečení, volného času, vyjadřuje se ke společným rodinným věcem jako dovolená ap. Naopak se jí často ptám na její názor, co se týče věcí pro mě - třeba oblečení, nákupu věcí do domácnosti. Na zemi nejí (i když někdy žvýká večeři u televize) a v pokoji má takový pořádek, že jí ho můžete kde kdo závidět - uklízí si sama. Ví co chce již od malička. Je to náročnější, protože musíte věnovat čas naslouchání, ale je to super. Děti ví co potřebují kolikrát lépe než dospělí , to jsem si ověřila.
že jsem v pokojíku, který mi naši vyhradili, odmítala být. byl na sever. raději jsem si hrála v jejich ložnici plné slunce.