- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pracuji ve firmě, kde nás je cca 200lidí, přavážně žen. Je to opravdu hrozné, jak se děvčata starají o to co nemají. Za tu dobu,co tam jsem, kdybych se rozepsala, tak to vydá na román. Zrovna nedávno se u nás vyměnil šéf se šéfovou, ale pokud to mám srovnat, tak opravdu nejlepší "šéfka" je muž. Dá se s nimi mluvit na rovinu o daném problému (ale je pravda, že znám i takové muže, kteří vás vyslechnou, ale aby pak ze sebe neudělali blbce, tak to všechno přavrátí), kdyžto se ženou se na rovinu mluvit moc nedá, strašně se přetvařujou a drben tam u nás je, jak ve slepičárně. Stačí, aby tam přišel nový klega, člověk se s ním začne bavit (z kamarádství) a za pár dní už spolu chodíte, a dál to ani rozebírat nebudu, každej si pod tím dovede ledasco představit. Tím nechci někho hanit, jak muže, tak i ženy, jen mluvím ze zkušenosti. Ale na druhou stranu, co je komu co do toho, kdo, kde a ským? Vždyť je to každého věc a ostaním je po tom prd. Ale to by se pak nemohlo drbat...pokračo
měl jsem pod sebou skoro 60 lidí, z toho 7 žen. Ty stihly nadělat starostí víc, nežli ten zbytek. Utvrdil jsem se v poznatku, že: Kde je víc než jedna ženská pohromadě, tam je to drbárna. Na celý rok dopředu věděly, kdy budou nemocné, kdy jim budou stonat děti /vždy před svátky/ atd. Jaká klika, že dnes už ty starosti nemám.
neco podobneho zazila ve sve minule praci i moje zena
az koucerka ji rekla, ze to nikdo nez starsi zena nepochopi, ze starsi zena (sefka) muze zarlit proste na to, ze jste mlada a uspesna (nesouhlasim s psychologem, ze jde jen o obavu ze ztraty mista, to je prilis zjednoduseny pohled); muze na vas zarlit pro jakoukoliv zenskou vlastnost, kterou mate lepsi - mladi, uspech, atraktivita atd.
urcite bych pred odchodem z firmy dal prednost promluve s jejim sefem, firma jako takova za to nemuze, a pokud vas prace bavi, neni to jeste duvodem se toho vzdavat
po neuspechu s timto postupem bych pak opravdu zvazoval odchod z firmy
Promluva se šéfem bude asi zbytečná. Tam bude přesně ten typ šéfa, kterému to buď a) vyhovuje, nebo za b) je to slaboch a neumí to řešit.
Pracuju v čistě ženském kolektivu a je to moc fajn. Podporujeme se, povzbuzujeme a pomáháme si. Mám asi velké štěstí. Paní Jana píše, že ostatní „nenechají na nikom nit suchou“. Nicméně celý článek není nic jiného, než koupání ostatních. Věřím v to, že jediný slušný člověk dokáže svým chováním postupně měnit ostatní. Možná by to paní Jana měla zkusit a bylo všem v práci líp. Doporučuju změnit styl myšlení, ne práci.
Taky mě to napadlo... Prý "jedna větší drbna než druhá", ale sama je všechny proprala teda dokonale.
ovšem z reklamní agentury a tedy děs běs. Drbání a pomlouvání na denním pořádku. Co však bylo vtipný, to bylo to, že nejen ženský, ale i chlapi se připojovali. Pouze jedna kolegyně a kolega byli normální a neměli potřebu pořád někoho drbat. Jinak ale katastrofa. Přesně jak řikáte, na obědy jsem chodil sám, nebo s těmi výše zmíněnými kolegy, kteří byli ok a většinu dne jsem taky proseděl se sluchátkama na uších. Po roce už jsem toho měl ovšem i tak plný zuby, naštěstí jsem dostal nabídku, kterou jsem neodmítnul a dobře udělal. Teď jsem mezi naprosto pohodovými lidmi, se kterými i rád vyrazim na občasnou pařbu... s těmi předchozími byli naše teambuildingy (strašný slovo) jedna velká noční můra.
Dělala jsem v ženských kolektivech a žádné problémy jsme neměla, tohle je prostě jen jedno z klišé. Když jde o kšeft, jdou si nakonec po krku všichni, bez ohledu na pohlaví. Můj partner dělá v novinách, je to tam tak 50% na 50% a maximum konfliktů tam prý mají na svědomí chlapi. Negeneralizovala bych.
Mám obdobnou zušenost - jestli to nebude tím, že nás ( a jistě i mnoho jiných, které tu zrovna nejsou) tyhle žabomyší spory prostě nezajímají?
V minulem zamestnani jsme byli 5 chlapu a jedna zenska. Kolegyne nam nadavala, ze jsme liny, dobytci atd. Obcas to myslela vazne, ale vetsinou to bylo jen takove pratelske rypani .
Pred par lety dala vypoved a sla delat do firmy kde byla v kolektivu 30 zenskych. Obcas zajdeme na caj, tak mi vypravela jak to tam chodi. Navenek jsou zensky kamaradky, ale hned jak nejaka odejde, uz ji drbou. Zavidi se vsechno od bot po chlapa .
Ted je rok na materske a zpatky nechce. Pry pujde delat nekam, kde budou jenom chlapi
to pak se bude "v pokoji" pracovat...
Ženský si jdou po krku a s tim se nedá nic dělat, je to vrozený. Oni spolu (podvědomě) bojujou o partnera i když v okolí žádnej neni Nejhorší je, když na sebe začnou donášet nadřízenejm, to je pak peklo