Přestávám snášet podobná radikální doporučení.

Co pár let tvrdí lékaři něco jiného. Nejhorší je, že jim to lidi "sežerou" a jdou z extrému do extrému. Slunce škodí? Ale ne, bez něj by nebylo života. Že se nějaký bělostný idiot vyvalí v pravé poledne v plavkách na pláž a spálí se, za to slunce nemůže. Tyhle antisluneční kampaně způsobily, že se opět objevuje křivice, která tady desítky let nebyla. Každé jaro se snažím být na slunci bez trička co nejdříve, jen co teplota dosáhne nějakých 10 stupňů. A v plném létě chodím oblečený. Nepřemýšlím nad tím, prostě mi to tak vyhovuje. Samozřejmě se občas spálím, ale ne na uhel. Mažu se tak leda občas Indulonou, a spíš jen ruce. Že mi stárne pleť? Nesmysl. Nebýt skoro bílých vlasů a vousů, vypadám líp než spousta čtyřicátníků. A vrásky mám leda od smíchu. 

Re: Přestávám snášet podobná radikální doporučení.

Mám takový pocit, že za problémy se sluncem hodně může moderní kosmetika. Dáma ráno vstane, odstraní si z tváře noční krém, aby si ho nahradila denním krémem, naplácá si na obličej půl metráku líčidel a mejkapů, aby si je po práci pleťovým mlékem smyla a na večerní párty nahradila novou vrstvou. Tu si na noc smyje a nahradí nočním krémem. A tak pořád dokola. Pupínek? Šup na něj mast. Moc by mě zajímalo, co UV záření s těmito chemikáliemu udělá. Ale utéci před sluncem - to není řešení. A navíc - stejně neutečete!

před třiceti lety

pediatričky doporučovaly opalovat i novorozence. Mojí mamku doktorka pořád šikańovala, že jsem moc bílá ( jsem fototyp 1) a dávala jí za příklad miminko bulharské národnosti.

krémy s ochranným faktorem prakticky neexistovaly, nejvyšší byla snad Nivea 5. Spálená jsem byla každé léto několikrát, protože opalování bylo trend a rodiče mě nutili chodit u vody v plavkách, abych nebyla "jako ředitel vápenky".

Jsem ráda, že už opalovací teror skončil, a kdo nemá slunko rád, tak jako já, může chodit v dlouhém rukávu a dlouhých kalhotech přiměřeného střihu a materiálů i v létě.

Re: před třiceti lety

Jo, presne, ja slunce zejmena v lete nesnasim, jsem typ, co se spali okamzite a s prvnimi paprsky slunce na obliceji zacina vyskakovat jedna piha za druhou :-). Uz asi 4 roky jsem se vubec neopalovala, schovavam se ve stinu a kdyz uz musim na slunicko, mazu se faktorem 50+ a pravidelne obnovuji nater. Pamatuji si, jak me na stredni skole moje kamaradka nutila do opalovani a jeste s maximalne 8 faktorem, ze jsem "strasnej sejr", ona byla hneda hned, jak vlezla na slunce, proste prototyp brunety (i kdyz vim, ze i ty se muzou opalovat spatne), ja jsem to s ni zkousela (ne tak kvuli opalovani, ale proto, ze jsem s ni proste rada travila cas a ona se zrovna jeden den chtela opalovat :-) ) a i kdyz jsem na ni nedala a mazala se kazdou pulhodinku nejakou tricitkou, stejne jsem se spalila do "rakova". Proste at si kazdy dela, co mu vyhovuje, ale nic se nema prehanet....

boze,

to jsou takove blaboly,pripomina tu dermatolozku,co dexcka u more nutila nosit skafandry...

Re: boze,

Na slunci pracuji celé dny. Takže mnohé bych zde podepsal. Zejména ochranu oblečením apod. Popravdě když se podíváme na to jak se chrání lidi před sluncem na pouštích, tak to mnoho může napovědět i nám jak se chránit. I v tropických dnech na sluci chodím celý oblečen (i pracuji), a stejně to samé požaduji i od zaměstnanců. V prvních dnech se ošklebují, po týdnu děkují, že jsem jim nedovolil se maximálně v rovině slušnosti se vysléci.

Je ale obdivuhodné kolik lidí se dokáže na hodiny vyvalit na prudké slunce jen aby chytili hnědý odstín kůže.