Opět popírám statistiky.

.

Syn nedal dudlík do pusy a chodili jsem dva roky na logopedii. Dcera se s ním do tří let nedokázala rozloučit a od jednoho roku mluvila jak rozená tisková mluvčí. A včíl mudrujte doktóří.

eeeeeee

americko-chilsky výzkum z University of Washintgon a Rehabilitacion Club de Leones Cruz de Sur - tak dofam, ze v AV CR se taky nezkoumaji podobne ptakoviny, na ktere nemusi byt vyzkum, to snad kazdy vi, ikdyz v americe mozna ne.

me to s dudlikem zas tak jednodusi neprijde...

protoze dite se nenauci uklidnit se bez nej. ja jsem se rozhodla, ze je svym detem davat nebudu a zvladali jsme to v pohode. ale nektere kamardky, ktere dudliky miminkum davali, rikali, ze se jim deti budily vylozene jenom proto, ze jim vypadl dudlik z pusy. coz treba 3x za noc ve dvou letech ditete je docela na houby.

ale je fakt, ze kazde dite je jine a pro nektere rodice asi dudliky znamenaji zachranu mentalniho zdravi.

blbina!

To je ale fakt blbina. Dítě špatně mluví a šišlá, když na něho dospělí kolem něho málo mluví event. šišlají. A souvislost s kouřením, to si snad autoři dělají psinu, to by tato republika byla zemí se 100% kuřáky, domnívám se, že dudláky mělo každé dítě.  O tom, že dítka rostou jako dříví v lese, že mají špatné hygienické návyky, jdou do školky a potřebují ještě plínky, neumí pít z hrnků, sami jíst a další, každý si může doplnit, to taky zaviní dudlík? Kdyby to bylo tak jednoduché, to by byla krása. Já se domnívám, že ke každému věku patří určité mantinely a ty se musí s postupujícím věkem měnit. Musí být dítě chváleno, ale i trestáno, ale samozřejmě přiměřeně.

Dudlíkem to začíná

Každá rozumná zubařka Vám dámy a chytří pánové poví, že dudlík je po roce a půl věku dítěte zvýšeným rizikem k zubnímu kazu. Moje zkušenost z praxe je taková, že nasazení dudlíku u dětí s věkem 2 a více svědčí především o pohodlnosti rodičů. Dudlíkem to začíná, pak rodiče nemají čas naučit své děti pořádně mluvit, logoped jim sice poradí, ale trénování je na nich. Další pokračování je v MŠ a ZŠ, kde se spoléhá, že vše učitelky doženou. Dítě přichází bez základních návyků a domluva s ním je těžká i pro mladé a neopotřebené učitelky. Ve škole rodiče nejsou schopni a ochotni pomáhat dětem s češtinou a úkoly. Jsme na prahu úpadku a bude hůř.

Re: Dudlíkem to začíná

Zvýšeným rizikem zubního kazu??????  Asi nevíš, co způsobuje zubní kaz. Čistý silikon (z něhož se dudlík většinou vyrábí) ho asi nezpůsobí ani při sebevětším cucání. Způsobí ho cukr či med, který někteří rodiče na dudlík dají, aby dětem lépe "chutnal".

-

Já na dceru intenzivně mluvím od narození. (Sama jsem se kvůli tomu naučila mluvit, protože jsem byla do té doby nemluva :-)) Jsou jí dva roky a dudlík používá stále (občas), ale za prvé mluví na svůj věk naprosto perfektně, dobře vyslovuje, má neuvěřitelnou slovní zásobu a dovede i skloňovat, a za druhé si myslím, že pokud dítě pocítí tu potřebu něco cucat (sání je uklidňuje), tak je lepší měkký dudlík nežli tvrdý palec, který deformuje patro mnohem víc...

Re: -

prostě a jednoduše, tyhle články jsou jenom na to, aby se neřeklo, že je tam bílé místo , dudlíky jsme doma měli - nikdo nešišlá, nemá vadu řeči, nemá předkus, cigarety nekouříme

Já nevím, ale

spíš bych tipoval, že to může mít návyk na jiný druh pokouřeníčka

Re: Já nevím, ale

chjooo

Chudák Meggie Simpsonová.

Re: chjooo

Ach jo, další článek o nebezpečenstvích světa.

Dudlík do tří let sice asi v pořádku není, ale u miminek - každé dítě je jiné. To naše dudlík zhnuseně plivalo, tak ho prostě nemělo. Jiné děti zase dumlají rády. Vadí mi, že z článku tak trochu prosvítá názor "kdo dává dítěti dudlík, je špatný rodič, neb tak činí proto, aby měl od něj pokoj."

Ale ještě víc mi vadí, že se pořád musíme dovídat, jak je všechno nebezpečné, jedovaté, karcinogenní, právně postižitelné apod. V tomto světle je takřka neuvěřitelné, že lidstvo na všechna ta nebezpečenství nevymřelo už někdy v raném pleistocénu.

hmm a já měla

ráda dudlíky z flašky po kakau. Měla jsem jich po kapsách hned  několik v zásobě, tak 4 asi. Když mi mamka vzala jeden, hned jsem si druhý vyndala z kapsy. Nedudlíkovala jsem pořád v  kuse, ale když jsem měla chuť na chuť "gumy" tak jsem si dala. A to trvalo než jsem šla do první třídy. Mamka mi pohrozila, že se mi budou kamarádky smát, že ještě dudlíkuju, tak jsem přestala a doborovolně všecky vxhodila do koše.Pak jsem přešla na žvýkajdy, to bylo děs, nežvýkat během školního vyučování.A když jsem měla 18,19let, tak jsem okusila cigarety.Po 2měsících mi to přestalo chutnat. Přestávka několik let, pak byly dvě těhotenství. Neříkám, že si občas nedám, třeba 3cigarety za půl roku. Ale nejsem závislá ani na dudlících, ani na žvýkačkách, ani na cigaretách a to ostatní co se dává do pusy, raději nekomentuju, to taky nedělám.Moje děti neměly rády obyčejné dudlíky, ale jako já, dudlíky z flašky.