ony

už ani ty deprese nejsou co bývaly...

asi jsem výjimka

ale já asi depku opravdu nikdy neměl... Jsem splachovací flegmatik a nic mě netrápí

12 let

a první menstruace? Che che. A to napsala ženská.

Re: 12 let

co se ti na tom nezdá?

Clovek zije jen jednou

na to, aby se cely zivot trapil... Jeste ze tu mame moderni medicinu

Re: Clovek zije jen jednou

Ano, tato moderní medicína mě už jednou málem poslala na krchov...

nepamatuji se, že bych byl někdy nedepresivní

v první třídě jsem už užčitě typické depresivní myšlenky měl, ve školce ještě ne, to se spíš projevovalo apatií, střídanou s potlačovanou zlostí nebo i otevřenými konflikty, a bál jsem se jakékoli změny, věděle jsem, že se na nic neadaptuju, že se nato nedovedu soustředit atak, bavilo mě jen s jednou tichou holkou sledovat na dvorku školky brouky. přitom v rodině typické deprse nejsou, spíš sociální fobie a panické poruchy, jen děda měl bipolární poruchu. Na prvním stupni jsem nemohl spávat, slyšel jsem chodit duchy, motal jsem si peřinu co nejvíc kolem hlavy at nic neslyším. Měl jsem fobie na pavouky a hady i těsný prostor, taky četný obsese a rituální chování, dlouho jsem busel nosit do školy stejný pytlík na přezuvky, byl pro mě taková jistota a ujištní se o matčině ochrně, taky jsem vždy skládal užeté ponožky jednu do druhé - to bylo nejzásadnější, jinak by to vzbudilo paniku. Že chci spáchat sebevraždu jsem si uvědomil tak v páté třídě, ale až v 1 tř na střední,

Re: nepamatuji se, že bych byl někdy nedepresivní

...že je to nevyhnutelné, a určitě to udělám. Měl jsem taky chronické pocity intenzivní prázdnoty, kdz se nutkní se zabít taky výrazně projevovalo, Vánoce ani nemluvě. Ale nesnáším a nezvládám bolest, tak nějaké pořezání ne tak, to nešle, nebzl jsem si jistý jestli nebudu trpět, takže jsem chodíval  k železniční trati odhodlaný že tam skočím, pak skočit z železničního mostu, několikrát jsem si vzal auto, měl jsem vzhlídlý jeden most do kterého to napálit, no nikdy jsem ten poslední krok nedokázal zrealizovat, nevím proč, ale tz pocity mornosti, že to nedokážu byly hodně nepříjemné. K psychiatrovi jsem se dostal až  v 18, před tím k neurologovi, nicméně stejně jsem se téměř s žádným z nich neshodl a velmi dlou jesem bral nějaké léky zbytečně a téměř bez efektu, než jsem si to tak nějak poskládal, zdiagnostikoval, a poslédní dva tři roky to celkem jde, užívám dle období 4 až 5 léků, kromě toho, že jsem celkově labilní, tak někdy se chce ozvat depka nebo máni (nebo smíšený stav),

hmm

Tak jsem se ze závěru dozvěděl, že je-li mi 25 let a cítím depresi, že to nejspíš bude poporodní deprese, nebo deprese z potratu. Velmi kvalitní čtivo.

Re: hmm

Rozumíte formulaci "Na co si dávat pozor?"

na depku je nejlepší chlastat

Není depka jako depka

Endogenní deprese je způsobena nedostatkem hormonu serotoninu, který  takto nemocný člověk nedokáže vyrobit v dostatečném množství. Tento typ deprese vůbec nezáleží na vnějších vlivech, jenom kolísá podle ročního období a počasí.

Proti tomu je deprese nebo smutek po úmrtí v rodině úplná sranda.

Re: Není depka jako depka

Přesně tak. Skutečná deprese není jen blbá nálada nebo smutek, ale stav, který vás naprosto vyřadí z běžného života.

Nejhorší na tom je, že společnost a doba svým stavem vyloženě depresím nahrává.

Pokud má někdo depresi jako posttraumaťák a zdraví již zůstalo zafixované ve "špatném stavu", nezbaví se depresí asi už nikdy.

..mívám depku po tom, co si přečtu diskusi

na idnes. Zvláště v politice jsem hrubě zklamán ...

Depku má občas každý.

Já myslím že ta krásná princezna na tý fotce by potřebovala masáž nohou, pohladit a bylo by po depresi. A já se jako správný svazák pochopitelně hlásím dobrovolně

Re: Depku má občas každý.

Která princezna? Ta na horní, nebo dolní fotce?