Tereza Boučková

Tak jsem si na základě tohoto článku, jakož i díky komentářům v diskuzi, vygůglovala recenze na knihu Rok kohouta a zároveň pročetla všechny možné úryvky, co šly najít. Domnívám se, že je dobré, že paní Boučková na danou problematiku upozornila, některým lidem, co žádají o adopci, to může ušetřit dost zklamání.  Rvoněž chápu, že jinak, než ryze intimní formou to sdělit nešlo. Ale abych pravdu řekla, z toho, co jsem si mohla z dané knihy přečíst (a dalo se toho najít docela dost), moc dobrý pocit nemám. Kdyby mě někdo s paní Boučkovou chtěl osobně seznámit, řekla bych ne, protože bych se celkem obávala, že se pak o sobě někde dočtu.

Mammas, proboha, Mammas

Když už používáte ty cizí termity, tak se neinžinýrujte si to nechat zkorumpovat.

Máme doma 3 černoušky z 3 světa,takže to lze

 a je jich v čr už celkem 13

Re: Máme doma 3 černoušky z 3 světa,takže to lze

dobrý den, zajímáme se s přítelem také o adopci z ciziny. bylo by možné se s vámi nějakým způsobem spojit zda by jste nám poradili.

No naštěstí, že to nejde...Ale, co není může být.

I když si někdo veme kobylku z třetího světa, tak se vsadím, že ho brzo někam odloží, protože se mu nebude dostatečně věnovat. Ale musí být in, protože snobská morálka ve světě tak káže...

Bože - nebo spíš cenzore ?

Kam se poděly všechny mé příspěvky ??

Tady už je horší šikana než v Iránu

adopce černoušků

pokud vím od svých známých, ti už 3 děti z Afriky mejí, jen nevím, zda si je od rodičů nekoupili...

Re: adopce černoušků

ne ,nekoupili jsme si je,byli sirotci ,ale jinak díky za ,,péči,, a starost

Tady se, koukám, mazalo,

až se od tabule prášilo ...

Re: Tady se, koukám, mazalo,

Jednou se tady černoušci adoptovat nesmí, takže se o tom prostě bavit nebudeme...

Alice Nellis

Tak musím říct, že rozhorovy s A.Nellis se mi vždy líbily, ale teď mě teda nadzvihla tím, co řekla o knize T.Boučkové. Dle rozhovoru jsem pochopila, že má doma taky asi "jiné etnikum" ač to nechce přiznat. Nechci být hnusná ani jí přát něco ošklivého, ale jsem na ní zvědavá, zda bude tak radikální a tak nestěžující si, až jí malá cikánečka se svými spoluetničany vybílí byt, bude krást, fetovat, propadat na prvním stupni, čůrat do kytek a ve 14-ti přijde zbouchnutá. Geny jsou holt geny, výchova toho pak už moc nezmůže.

Re: Alice Nellis

jsem si vůbec nevšimla, že by snad Nellis útočila na Boučkovou že výchovu nezvládla. kde jste to tam četla vy?

Ta kniha

Rok kohouta jsem četla, sama mám syny v podobném věku a naše potíže s nimi velmi vzdáleně připomínaly potíže paní Boučkové (chlapci jsou ale tzv. naši). Po přečtení knihy upadla jsem téměř do deprese, jelikož jsem nabyla dojmu, že se to bude jen zhoršovat-ale chlapci z toho vyrostli! Velmi mi ale pmohlo, když jsem pochopila, že musím i nad svým vlastním rodičovstvím i samotnými dětmi získat nadhled, že se musím oprostit od všech chtění, která s dětmi spojuji. Že musím přijmout jejich pohled na mne: "Co je nám do toho, co ty chceš, abychom dělali", protože mi nakonec nic jiného nezbylo. Možná bychom neměli přijímat ten rozšířený přístup k příběhu pí. Boučkové: "Ona to s nimi myslela dobře a dělala všechno úplně nejlíp, ale oni byli pokažení!". I já si myslím, že se o tomhle taky musí vést veřejná diskuse, necméně článek v Marianne a Rok kohouta mi přijde spíš věci škodící než prospívající. Jsme totiž tak trochu paranoidní společnost.

Děkuji

za článek i fakt, že to nebylo tak prvoplánovité čtení, jaké tu čas od času je. Člověk se musel zamyslet a dostat se ke konfrontaci,  co je polemizováno s vlastním názorem na tak ožehavé téma, jaké jsou adopce dětí.

V prvé řadě ocenuji odvahu. Odvahu k adopci a přeji, aby tato byla korunována dítětem, které bude štastné, zdravé, a zkrátka jaké má být.

V řadě druhé poněkud nesouhlasím s tím, že mluvit o problémech adopcí cikánských dětí je chyba. Chyba je o tom nemluvit, a to ne z důvodu rasového podtextu, ten je buřt, ale z důvodu obezřetnosti před takovým činem. Pravdou je, alespon já si to myslím, že vychovat i tak problematické dítě, či vlastně děti, které adoptovala paní Boučková je na cenu maximálního našeho respektu a pokory. Mohla je v 10 vrátit zpět do domova a věřím, že by si v mnoha směrech ulevila. Ale neudělala to, dovedla je k dospělosti.A zaplatila za to velkou daň ona, její muž i jejich další potomek. Proč se o tom tedy nepsat?

Re: Děkuji

ona tam mluví o soukromí. Ti lidé tady prostě žijí a najednou jsou postavami v knize. Můžete říct jako fajn, však jsou to spratci, proč bychom měli ctít jejich soukromí, ale není to tak černobílé. Já chápu jak to Nellis myslela.