Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Reportáž z kojeneckého ústavu: sestry si občas nad dětmi i pobrečí

Navštívila jsem v ústavu úplně ty nejmenší opuštěné děti a pozorovala sestry při práci. Čekala jsem, že jim tu nebudou stačit ruce a že jim bude scházet čas, ale netušila, že musí ovládat a spravedlivě dávkovat své city.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

jana

ja jo ale

Ja bych si vzala hned detatko s kojeneckyho usttavu,je mi jich moc lito,ale bohuzel nemam penize na to aych si ho mohla vzit.

0/0
14.5.2009 14:59

IVA

alibismus

Nejlepší ta alibistická anketa pod tím:-©. Když je vás toli, co byste si dítě z domova vzali, tak proč jich tam tolik stále je??????

0/0
19.2.2009 9:54

pardal

Re: alibismus

Mám ho.

0/0
25.2.2009 22:11

lola

Re: alibismus

já se jdu s manželem ve čtvrtek podívat na naši budoucí dceru. Už se nemůžu dočkat.

0/0
7.4.2009 14:52

Kleki Petra

Re: alibismus

Například proto, že mám tři vlastní a další už bych asi psychicky neuřídil. Mám dost problémů s vlastními geny.;-D

0/0
13.3.2009 12:19

Natálie

Re: alibismus

Mě to bolelo, tak mám osvojenou dceru i biologickou a nakonec jsem skončila bez manžela, i kdyz vzajemně fungujeme dobře. Někdy jsou biologické geny komlikovanější než ty ,,cizí,,. Jde jen o to se správně rozhodnout, alibismus je mi cizí.

0/0
18.3.2009 11:46

jana

Re: alibismus

protoze porad ty krkavci matky rodej a rodej a pak se starat nechteji vis ty chytrej

0/0
14.5.2009 15:01

Host

Re: alibismus

Třeba proto, že když jsem s manželem tuto možnost probírala, tak ji důrazně zavrhl. Podle mne je poměrně hodně žen schopno starat se a milovat dítě, i když nejsou jeho biologickou matkou, ale málokterý partner na to přistoupí.

0/0
30.8.2009 15:57

maud

Trauma

Jako holička jsem  chodívala  střihat děti do dětských domovů.Věk do šesti let.  Nepřeji nikomu tyhle zážitky. Ty děti se na vás upínaly,stýskalo se jim. Potřebovaly pohladit, pomazlit.. Stále mi v uších zní "já chci domou". Je už to padesát let a určité trauma z toho, že těm dětem nemohu pomoci mám dodnes.

0/0
25.1.2009 4:00

purplepickle

romania orphans

Je to smutny jak se s detma naklada. Jestli chcete videt neco hrozneho jdete na youtube.com a napiste romania orphans do okynka. Je to v anglictine ale uvidite co se s detma deje.

Mnoho diku vsem kteri chteji detem poct.

0/0
12.12.2008 6:31

Anna

Adopce s dobrým koncem

Pár let jsme nemohli mít děti, podali jsme žádost o adopci, psal se rok 1979. Následovaly psychologické testy, řekli ano, ale může to trvat i 10 let. S tím jsme se nemohli smířit a jeli jsme na Slovensko, kde v jednom kojeneckém ústavu bylo vše vyřízeno okamžitě, hned při první návštěvě nám řekli, že mají "volné" děti k adopci 4, ale jeden chlapeček je mentálně zaostalý a zrakově postižený. Ještě než děti přivedli, bylo rozhodnuto. Když dítě, tak to, které potřebuje největší péči. To jsme ještě netušili, že si ho už po obědě povezeme domů, ale neváhali jsme ani minutu. Bylo mu 2,5 roku, neuměl ani pořádně chodit, nemluvil a nosil plíny. Nikdy nezapomenu na jeho první slovo ještě ten den večer, řekl "mamika". Pak jsme rok bojovali s úřady a psychologem, kteří nechtěli adopci povolit. Mezi tím jsem otěhotněla a měsíc před porodem konečně adopce dopadla dobře. Bylo to velmi problémové dítko, ale vše dohnal, vystudoval, dnes je mu přes 30, druhý syn je o 4 r. mladší a je nám spolu dobře.

0/0
8.11.2008 11:26

Jana Nováková

Šťastný život

Po přečtení reportáže z kojeneckého ústavu chci napsat pár řádků, které budou určitě působit pozitivně.

Před 26 lety byla moje dcera na praxi v podobném zařízení a velmi přilnula k nádhernému, ale velmi smutnému chlapečkovi černošského původu. Dítěti se více věnovala a za pár měsíců jsme ho bez problémů dostali do pěstounské péče.  Manžel bohužel brzy zemřel, moje dvě děti již byly dospělé a založily vlastní rodinu, zůstala jsem tedy na výchovu nejmladšího sama. Ale bylo nám spolu dobře, syn vystudoval dvě vyšší odborné školy a nedávno promoval na univerzitě. Bez problémů získal dobré zaměstnání. Mezi jeho koníčky patří železnice, cestování, práce s dětmi v turistickém oddíle.

Přeji dětem z ústavů podobný šťastný osud a zainteresovaným rodinám vzkazuji, aby se nebáli pečovat o "cizí" dítě.   

0/0
7.11.2008 10:34

Michal Leták

z té fotky která prošla censurou je vidět

že půlka dětí jsou cikáni. Bohužel je to tak že soc dávky způsobijí že se mladé cikánky od 16ti let  živí tím, že odkládají své děti do těchto zařízení a my ostatní se o ně staráme. Je třeba změnit systém aby se nědělo že má 22 letá cikánka 6 dětí z toho poslední 2 v ústavu.

0/0
6.11.2008 11:11

Karolka a adopčáci

Re: z té fotky která prošla censurou je vidět

Mám v péči dva chlapečky, jeden polovietnamský, druhý poloromský. Nevyměnila bych je ani za nic na světě, jsou to naše zlatíčka. zatím marně čekáme ještě romskou holčičku. Bohužel, romské děti nejsou :-( ...jejich rodiny se o ně většinou na rozdíl od nás bílých postarat, takže děti v KU romského původu jsou většinou dočasně.

0/0
13.3.2009 12:08

Wiwienet

.....

Mám tři adoptované děti a jedno je právě z kojeneckého ústavu v Aši.Musím říct,že ze všech tří adopcí to bylo nejpohodovější.Pan primář je ÚŽASNÝ člověk,který se o děti zajímá nejen po zdravotní stránce.Je vidět,že děti zná,mazlí se s nima a má je rád!I sestřičky a ostatní personál mají 1* třikrát podtrženou.

A co se týká rozebírání toho,jestli je adopce risk?Z vlastní zkušenosti si myslím,že se to tady zbytečně moc řeší.Vždyť i z vlastních dětí můžou vyrůst "vyvrhelové společnosti"-jak se někdy říká těm adoptovaným.Adoptivní rodiny mají bohužel tu smůlu,že je na ně víc vidět a už nadosmrti mají punc TÉ RODINY S TĚMA ADOPTOVANEJMA DĚTMA......

0/0
1.11.2008 20:52

brainles

Re: .....

respekt.

0/0
3.11.2008 7:58

cejkis

Re: .....

respekt...

0/0
3.11.2008 14:17

ya

Dětičky

Nad fotkami dětí jsem si pobrečela a to nijak zvlášt citlivá. Je mi jich opravdu hodně líto...

0/0
1.11.2008 19:25

Michaela

Možnost focení?

četla jsem si tento příspěvek a moc mě zaujal....

Hlavně mě nadchly ty fotečky. jsou naprosto užasné .... docela hodně i emocích. Když se na to podíváte nejradši byste všem pomohli, ale to bohužel nejde.... Jsem studentka, která se hlásí na fotografickou školu a byli by to třeba i dobré materiály k přijimačkám, a tak jsem se chtěla zeptat jestli je možnost něco nafotit v dětským domově....

Působím na střední škole ve zdravotnictví jako dietní sestřička, ale o  žádné takové možnosti nevím ....

Když byste o něčem věděli, tak mě prosím konktaktujte na meil heczkovamichaela@atlas.cz

Možnost by byla i některé hodně dobré fotky dát na sponzorské programy pro děti...

0/0
30.10.2008 14:39

D

Re: Možnost focení?

Ahoj, možnosti focení v těhle zařízeních jsou hodně omezené. Vedení má pochopitelně strach, jak se fotkami bude nakládat dále atd, a mnohdy de fakto fotíš děti bez souhlasu jejich "stále ještě rodičů", kteří je pak jakoby mohou někde identifikovat. Souhlas asi nedostaneš zvláště jestli to jsou fotky  jen pro tebe a ne pro konkrétní médium a článek. S autorizací a jasný účelem atd. Určitě ale pomůže, že jsi holka:-P.....

0/0
31.10.2008 12:06

Gmur

tyhle sestry by mely mit platy manageru

jejich praci naprosto obdivuji. Starat se naraz o takove mnozstvi postizenych (i zcela zdravych deti) je promne neuveritelne. Smekam klobouk.  A to hodne.

0/0
27.10.2008 19:21

Todd Bertuzzi - verze 1

Re: tyhle sestry by mely mit platy manageru

Kdyby měly platy manažerů, tak tu práci budou dělat ti manažeři a ty sestry budou někde zametat listí. :-P

0/0
28.10.2008 9:06

GMur

Re: tyhle sestry by mely mit platy manageru

ne nepochopil, jde to, ze by mely mit velmi dobry plat, za tu praci co delaji. 

Vubec nechapete. Manazeri to treba vubec delat nechteji a hlavne NEUMI.

0/0
28.10.2008 16:46

brainles

Re: tyhle sestry by mely mit platy manageru

Ano v podstate souhlasim, jenze to by stat musel ubrat nekde jinde. Co treba na prispevcich pro nemakacenka ?

0/0
3.11.2008 8:00

radek

Re: tyhle sestry by mely mit platy manageru

ach jo, nejak se nam prilis pane / pani rozneznele dojimate....

KAZDE povolani je dobre, kdyz je delano s laskou. Nebo je slovo manager vskutku jiz od roku 2008 zarazeno pod nadavkami ?

0/0
30.10.2008 20:44

Amálka

pro Mar_tanku

Proč tomu nikdo nezabrání?? Když už je to potolikáté!!! Tak se přece můžou domluvit - sociálka, gynekolog.... že jí prostě musí dát antikoncepci!!

Já vím, že to nejde, ale bylo by to dobré!!! Co říkáte??

Prostě,aby takové ženské nemohly ani otěhotnět!! To je řešení!!!

To je fakt, že pak jsou takový děti zmatený mnohem víc, než ty, co jsou prostě v ústavu jako miminka  a pak jdou přímo do úplné a láskyplné rodiny. Ale takový tahání sem a tam, to je na nic!! :-/ Pak se nedivím, že zvlášť ty holky, nevědí, co mají vlastně v životě dělat!!!! !!Tak se dají na drogy - je to pro ně jednodušší!!! Ach jo!!!:-(

0/0
25.10.2008 12:35

usnicka

Re: pro Mar_tanku

Nebo ji zavřít do blázince,

ale to také nejdeRv;-€

0/0
28.10.2008 8:41

Iva

adopce

Dobry vecer sama mam adoptovanyho syna deti svy mit nemuzem kdo nikdy se nebyl podivat v kojeneckym ustave ten clanek mu nic nemuze rict mi kdyz jsme tam byly vzala bych si vsechny.

0/0
24.10.2008 21:47

Radka

Dobrý konec

Sice to ještě žádný konec není, ale reaguji na povzdech, jestli někdo známe příběh se šťastným koncem. Mám třiadvacetiletého syna. Adoptovali jsme jej v jeho třech měsících. Sice jsem na jeho výchovu zůstala také sama,ale za pomoci rodiny jsem to zvládla. Syn je vyučený,pracovitý a mám z něj radost .Má přirozeně zdravé názory a velkou schopnost empatie. Nevyhly se nám sice silné pubertální problémy a také by se mi líbilo kdyby zvládl alespoň maturitu. Ale jsou věci důležité a jiné méně důležité. A ty první jsou u něj vpořádku...

0/0
24.10.2008 16:44

usnicka

Re: Dobrý konec

R^ Neva, že nemá syn maturitu - řemeslo je také hodnotná činnost. Hlavní je, že si rozumíte, ne?! Někdo má i dvě VŠ a je bez empatie a zdravého rozumu. Přeji dál hodně porozumění!

0/0
24.10.2008 19:49

bodka

Re: Dobrý konec

Naša dcéra má 13,adoptovali sme ju mesačnú. Tá nevýslovná radosť,že máme dieťa,ktorému môžme dať všetky naše rokmi našetrené city,nevadilo ani,že je tmavšia.Ale puberta je veľmi ťažko zvládnuteľná,došlo na ostré slová,ktoré si neskôr odplačem.Najviac ma mrzí,že sa jej nechce učiť,hoci je šikovná.Ako sa to dá zvládnuť bez odcudzenia?

0/0
26.10.2008 20:46

Odpurcemultikulturalismuacenzury

Re: Dobrý konec

Nechci být skeptikem a přeji Vám šťastný konec, ale adopce "tmavších" zhusta končí kupou problémů. Jsou i výjimky, jeden adoptovaný "tmavší" je mým kamarádem a je v pohodě (možná i díky věku přes 40, nevím co dělal za mlada), ale obecně jsem četl o více problémech než pozitivech..

0/0
4.11.2008 7:53

bodka

Re: Dobrý konec

0/0
26.10.2008 20:47

lvice

děti

Mám dva adoptované syny.Manžel umřel když byli ještě dost malí.Nebylo lehké je vychovat,zdaleka se všechno nepovedlo jak bych si asi představovala ale máme se navzájem moc rádi a to je asi nejdůležitější.Dneska už jsou dospělí a skoro samostatní.Když jsem si je poprvé pochovala,cítila jsem spíš zmatek než nějaký nával citů.Ty přišly postupně,když jsem se o ně starala.S každým z nich jsem měla problémy,s každým jiné ale nikdy jsem nelitovala  svýho rozhodnutí a dneska bych to udělala znovu.

0/0
24.10.2008 16:16

usnicka

Re: děti

R^V:-)

0/0
24.10.2008 19:46

trotl

Re: děti

R^

0/0
28.10.2008 17:04

ivana

co vím

Vím ze svého okolí o dvou adopcích, bohužel se nepovedly. Jedni rodiče dosti malých postav adoptovali holčičku, ale vyrostla z ní obryně a na první pohled se k nim nehodila. Už když seděla v kočárku, byla velká skoro jako ti rodiče. Měli s ní hodně problémů a nakonec holka v l8 letech spáchala sebevraždu. Ti rodiče byli velmi hodní a mírní lidé, holka byla divous, a takové jim přinesla trápení, byli velmi nešťastní.

Druhá adopce byla malá krásná cikánečka, adoptovala si ji paní doktorka, která byla tmavých vlasů, holka byla jako jejich vlastní, tak jí to slušelo, strojili si ji, babička ji vozila, hlídala, měla všechnu nejlepší péči,  jezdila s rodiči k moři, podědit mohla vilu i chalupu. Postupně slevili z ambicí, moc se neučila, ale byli rádi, že ji mají. Ale asi v páté třídě začala utíkat z domova, kradla jim peníze, nedala si říct, vodila domů pochybné kamarády, snad se ani nedoučila a stala se feťačkou. Nakonec z rodiny odešla a  byla uražená, že si dovolili se o ni léta starat.

0/0
24.10.2008 1:20

asyx

Re: co vím

Myslíte, že někdo normální odloží svoje dítě ?

0/0
24.10.2008 6:54

Jarda

Re: co vím

Obryně? co to je za divnou pohádku???

0/0
24.10.2008 7:59

Jarda

Re: co vím

no a ta druhá to asi s tou rodinou taky nevyhrála, jak tak čtu, že "mohla podědit vilu i chalupu"... kdoví, jak to tam bylo.

0/0
24.10.2008 8:01

Olif

Re: co vím

Smutné příběhy...také znám několik takových za svého okolí...Možná je to opravdu v tom, že lidská osobnost se formuje hned po porodu a bohužel už to sebelepší péčí a láskou nikdy nikdo nedožene...;-( Doufám, že někdo znáte i příběhy s dobrým koncem...

0/0
24.10.2008 10:10

anonym

Re: co vím

Lidská osobnost je daná geneticky. A když jsem slyšela, jak mluvila paní Boučková (spisovatelka) o adopci svých synů, tak přiznala že výchova může ovlivnit tak deset procent. Těch 90% je zkrátka daných. A můžeš se stavět na hlavu, ale moc s tím neuděláš. Vlastní,nevlastní

0/0
25.10.2008 10:54

ivana

určitě je lepší

určitě je lepší, pokud matka vysloveně nechce, když ho dá do boxu než když ho pohodí u popelnice!!! Také by ty matky měly vědět, že dítě mohou v takovém případě odložit někde ve zdravotním středisku v čekárně, kam určitě někdo přijde a podobně, jen je nezabíjet. Je plno rodičů, kteří si je rádi vezmou a vychovají

0/0
24.10.2008 1:08

petra

velký obdiv...

já tady brečím u toho článku a hlavně u těch fotek, jakněkdo může odložit svoje dítě....nikdy nepochopím?

0/0
24.10.2008 0:28

Candy

Re: velký obdiv...

Jsem chlap a slzy me tady tečou taky...Mám doma malýho 3 letýho kluka a druhýho na cestě a nechápu,jak někdo může nechat vlastní dítě ve štychu.Nejradši bych si ty malý prcky vzal domů všechny,co vám mám povídat.....

0/0
25.10.2008 6:00

Jane

:(

Tuhle práci bych dělat nemohla, to je snad jedno z nejnáročnějších zaměstnání... Mně by bylo těch dětí strašně líto, nedokázala bych zůstat citově nezainteresovaná...

0/0
23.10.2008 23:27

petulia

naše zkušenost

Moje sestra si na praxi v kojeneckém ústavu oblíbila chlapečka s downovým syndromem. Po několika letech nám "tety" nabídly víkendové návštěvy Fanouška u nás - samozřejmě s písemnou žádostí, rozhodnutím příslušných orgánů atd. Zatím jsme si jej mohly brát aspoň na jeden den v týdnu. Celá situace se protahovala, dozvěděly jsme se, že půlka magistrátu, který situaci řeší, je pro, půlka proti. Od podání víkendové žádosti už uplynulo téměř půl roku a pořád se nic neděje. Z Fanouška se stal náš miláček a moje máma si podala druhou žádost - tentokrát o trvalé umístění, do pěstounské péče. Jsme na začátku - snad se situace nějak urychlí. Fanoušek má downův syndrom, zatím nechodí, nemluví, ale už nás pozná a naučil se dělat "malá". Tety z kojeňáku se za nás přimlouvají, říkají, že je to jeho životní šance, ale úřady pořád nic. Snad to jednou výjde a nebudeme se muset s Fanouškem každu sobotu večer zase na týden loučit. Toť naše zkušenost.

0/0
23.10.2008 22:12

Irena

Re: naše zkušenost

Co to je za úředníky???  To mě tak rozčiluje!! Kdyby rozhodli hned-dřív, tak už na tom mohl být Fanoušek mnohem lépe!!! Kde jinde by takovému dítěti mělo být líp, než v láskyplné rodině??

Nechápu na co úřady čekají!!!! Takových lidí, co si berou děti s jakýmkoliv  handicapem je přece tak málo....Hodně štěstí a trepělivosti přeji!!!

0/0
25.10.2008 11:20

tender

Re: naše zkušenost

Strávila jsem 6 měsíců na praxi na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, takže vím, co je to za martirium, umístit dítě do rodiny a co všechno se musí prozkoumat. Z právního hlediska je to složitý proces. :-/ Často jsme se snažili vše urychlit, ale kromě OSPOD o tom rozhodují i jiní. :-( Mějte prosím trpělivost a aktivně spolupracujte s úřednicí, která má vaši "kauzu" na starosti. Berte ji jako spojence - může vám hodně pomoci.

Přeji pevné nervy a hodně štěstí! Určitě se dočkáte :-)

0/0
31.10.2008 13:20

Susan

Reportaz z kojenaku

sama mam rocniho syna a pri cteni mi tekly slzy proudem;-(

0/0
23.10.2008 21:39







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.