malý byt

Se vším vlastně souhlasím, jen v našem případě, kdy všichni spíme v jedné ložnici je to jinak. Naše tříletá dcera bezproblému usíná sama, jen má postel vedle naší, a protože je to cestovatelka, skončí často v té naší. Do roka spala ve své vlastní postýlce, potom v naší a od dvou let má tu svou. Někdy zkrátka nejde o to, co chcete, ale jaké máte možnosti. Za pár dní se nám narodí další a budeme v té ložničce pěkně jeden vedle druhého, jako sardinky. Za rok snad holky budou mít vlastní pokojíček. Jestli ta malá bude chtít být u nás, nevidím v tom vůbec problém. 

Neřešit a být jak nejblíž

Všimla jsem si, že děti, které spí s rodiči, skáčou jim v noci radostně bez problémů do postele, jdou do školky v pohodě, jsou samostatnější než děti, co od narození spí ve svém pokojíku, umí samy usínat a nejsou u nich se spaním žádné problémy. Ty ale začínají, když se mají opravdu osamostatnit a jít do školky.  Začínají nějak zlobit. Takže já z vlastní zkušenosti doporučuji být s dítětem do 4 let jak nejblíž.

Týden za dveřmi pokojíčku .....

Tento "rituál" jsme zavedli když měl malý 1 a půl a po 2 měsících ho nevyvedlo z míry ani to,že jsme něco vynechali (třeba koupání nebo večerníček) prostě si na to zvykl. Jen to stání za dveřmi a vracení do postele (třeba i 5x) lezlo trochu na nervy, ale v konečném stadiu to stálo za to.

Týden za dveřmi pokojíku .....

V jedné "chytré" knížce jsem se dočetla,že stačí týden,aby se dítě naučilo usínat samo. Stačí jen zavést nějaký "rituál" - u nás to je večeře,večerníček,mytí,pyžamo,puding(jogurt),přečíst pohádku,povykládat si,dát pusu a ujistit dítě že jsme vedle v pokoji. Stačilo týden stát asi 1/2 hod. za dveřmi a vždy když se chtěl malý ujistit,že jsme opravdu vedle,ho hned vrátit do postele,dát pusu a opět ho ujistit,že jsme opravdu vedle. Pak už chodil do naší postele jen ráno, když už bylo stejně třeba vstávat. Teď má 4 a půl a chodí k nám jen velmi sporadicky o víkendech.

to já

dostal jsem když mi byli necelé 3 opravdovou velkou postel a dodneška si pamatuju jak jsem byl pyšný že jsem na posteli a můj o rok mladší brácha jen v postýlce :)...nicméně do kočárku jsem se za ním šplhal...už tehdá jsem byl lenivý

2 část

Syn se s tím špatně vyrovnává. Máme za sebou několik znaleckých posudků, kdy syn nechce nic měnit, chce tátu i mámu a bydlíme blízko sebe a čtyři roky to nedělá problémy. Po ty čtyři roky ale probíhají soudy, znalecké posudky atd. Syn nechce spát ve svém pokoji i když tam má svojí postel, hračky, knížky, ale ty má i v ložnici. Když byl malý, tak byl jako "chobotnice", každé ráno jsem vstával pokopaný, ale šťastný. Dnes spí na své půlce, ale nechce spát ve svém pokoji. Zkoušel jsem to mnohokráte, ale kolem půlnoci již byl u mne. Žádný psycholog mi zatím nebyl schopen pomoci. Prý to přijde samo. Syn již přechází do puberty a před kamarády nechce o přítelkyni/příteli mé doposud manželky hovořit. Bohužel žena si chce se svojí př. vytvořit novou rodinu i s mým synem. Drsné ? ANO. Nechci psát delší článek, protože ty pak nikdo nečte a i tak je to již dlouhé. Zajímají mne vaše názory.

Re: 2 část

Drsné, ale je to realita ...

Trochu jiný příspěvek ale na téma ve 2 příspěvcích

Mám dnes skoro dvanáctiletého syna. Když se narodil, tak jsme měli jeho postýlku v ložnici. Později chodil k nám do postele. Měli jsme ho plánovaně ve čtyřiceti letech a před tím, dnes již dvě dospělé děti. Ty měly každá svůj pokoj, předtím před stěhováním společný. Syn se naučil k nám do velké postele a nebyl s tím problém. Vzhledem k našemu věku již dokážete být v sexu zdrženliví. Když mu bylo necelých osm let, tak si žena po cca 25 letech manželství našla přítelkyni, ke které se odstěhovala. Od počátku to byl sexuální vztah. Po třech letech šla její přítelkyně na přechod na muže.

Re: Trochu jiný příspěvek ale na téma ve 2 příspěvcích

V první řadě je vidět, že jste perfektní táta, protože s tátou, který svému synovi nerozumí, by asi nechtěl spát v jedné posteli. Nechte ho tam spát a neřešte to. Potřebuje cítit Vaši oporu, protože má hrozně těžké období, které si nedokážeme ani představit. Nesmíte se řídit tím, co někde někdo píše, ale tím, jak to cítíte. Máte ho rád, ne? Nechte ho do té doby než se uklidní a sám si řekne, že už bude spát sám. Držím Vám palce!!!

prameny

například

http://www.parenting.com

Jane Liedloffová: Koncept kontinua

Dite, co spi s rodici v posteli, se probouzi casteji

Cetla jsem clanek, podle ktereho 70% deti, co spi sami v pokojicku, spi v noci bez probuzeni v 6ti mesicich, kdezto u deti, co spi s rodici v posteli, je to jen 30%. A neco na tom bude, prvni syn byl od narozeni sam v pokoji a spal od ctyr mesicu, ac kojeny, od pul osme vecer do pul desate rano. Ten druhy musel byt s nami, protoze toho starsiho budil,  a jeste v pul roce se budil po dvou hodinach. Jakmile jsme ho presoupli, budit se na kojeni prestal. Proste necitil zdroj, tak se nevzbudil

tak my...

spíme v posteli tři. já, medvěd a žabák