Umírání

Chtěla bych jen říct, že někteří lidé si neprošli tím, co např.jiní lidé,kteří se starají o postiženého,nebo člověka s demencí.Naše babička už má 5 let alzheimera a je to o nervy.Už s náma vůbec nemluví,takže nikdy nevíme co chce,večer nás budí svým neustálým křikem a to i po tom, co jí dáme tablety na spaní. Je to někdy hrůza. Mamka už je na zhroucení,protože chodí do práce a večer ještě chodí vytírat do kavárny (aby si přivydělala,protože je samoživitelka),takže se večer střídáme s bráchou,který od září je pořád v Ostravě na ubytovně,kde studuje. I já jsem studentka a bojím se, jak to bude dál. Myslím si (a nejen já, ale i lidé z našeho okolí), že by jí nejlépe bylo někde v ústavu, jenže mamka nechce dopustit, aby byla někde jinde než u nás doma. Podle mě,někdy ani lékaři nechápou, kam až tato nemoc může dojít a jak lidé trpí.

umírání

Děti-jedné je 25 a druhé 27, takže dospělí lidé, já vím, že každý chce mít své soukromí, ale stále si myslím, že jsem mohla udělat něco víc.Nejvíc mě trápí, že jsme si mnoho věcí neřekly, ale doufám, že věděla, jak moc ji mám ráda. A že na konec života(umírání) zůstala úplně sama.

Přesto moc děkuji za slova útěchy.

Umírání

Mamka mi umřela v květnu na LDN, doktorku ani nenapadlo mi zavolat. Dodneška se s tím srovnávám, myslím, že do konce života mám o trápení postaráno.Celé noci nespím, stále o tom přemýšlím, co jsem udělala špatně. Mám byt 3+1 a bydlíme tam čtyři. Mamku jsem tam měla o Vánocích a rodina se mě stále ptala, jak dlouho tam mamka ještě bude. Prostě děti neměly soukromí i manželovi to vadila. Je to strašná situace, když chcete maminku mít u sebe a nejde to. Byla jsem u mamky na LDN každý druhý den a umřela zrovna ten den, když jsem tam nebyla. Je to k pláči. Co s tím?

Re: Umírání

Je to smutné, ale čas je nejlepší lékař. Dívejte se na to z té lepší stránky. Třeba by se maminka trápila. A trápila byste se i vy a vaše rodina. Nechte si jen krásné vzpomínky a nic si nevyčítejte. I vaše rodina má právo na život a z vlastní zkušenosti mohu říci, že práce, rodina, malé děti a starost o těžce nemocného člověka nejde skloubit. To byste nebyla člověk, ale stroj. Anebo byste zkolabovala.

názor

Tak jsem přečetla diskusi a musím říct, že z některých přispivatelů je mi zle a to zejména z těch, které odsuzují ty, kteří na plnou h*bu řekli, jak to s tím umíráním doma může být. Ono to opravdu není o tom, že mám dotyčného "stařečka" doma pár týdnů a v posledních hodinách ho držím za ruku. Oni to totiž dost často bývají i lidé z Alzheimerem či stařeckou demencí a péče o takové lidi opravdu není procházka růžovou zahradou a jestliže to trvá delší dobu, tak pak se může velmi lehko stát, že dojde k rozpadu rodiny nebo ke zhroucení pečující osoby. Jenže to si zda přítomní, kteří odsuzují ty, kteří veřejně přiznají, že by to nezvládli vůbec neumí představit. Ona myšlenka na konec je doma je pěkná, ale ne vždy reálně uskutečnitelná. Nemluvě o tom, že dříve se sice umíralo doma, ale také se "doma" pracovalo, tudíž nebyl takový problém toho staříčka obstarat. V dnešní době už to tak jednoduché není.

Re: názor

babička měla stařeckou demenci. Po 6ti měsících jsme byli rádi, že je na chvíli v nemocnici. Když vám 3x denně nakálela doprostřed obýváku a tvrdila, že tam je záchod, bylo to o nervy. Boty strkala do rozpálené trouby, že peče cukroví, není to žádný med. Je to daleko horší, než malé dítě, které se může "jen" zranit.

Nemocnice v Teplicích

Máme otřesnou zkušenost s chováním personálu v nemocnici v Teplicích. Chvíli jsme si připadali jako v Zelenkově případu. Dovezli jsme blízkou osobu s banálními potížemi na hospitalizaci a během 9 dnů se personálu podařilo tuto osobu oddělat. Zejména otřesný byl zákrok MUDr. Peychla v době návštěvy kdy nás vyhodil a při jeho vyšetření se ozýval ukrutný křik pacientky. Odešel se slovy, že mrtvice to není,

Re: Nemocnice v Teplicích

Jo tak to souhlasim. Zadna pece, zadne informace od lekaru, nikoho nezajima zda pacient jedl nebo se aspon napil. A ve finale diagnoza v umrtnim liste se naprosto vylucuje se vsim co jste se dozvedeli driv a hlasa "stejne nebyla sance"

V prefektnim svete.......

by jsme vsichni umirali v naruci svych milovanych s usmevem na tvari, ale ono to tak v zivote vzdycky nevyjde. Neco jako, kdyz jsem mela jit rodit, tak jsem si predstavovala, jaky to bude prefektni porod, tak jak o tom pisou ve zdravotnich ucebncich, bezproblemovy, ktery bude trvat tak 8 hodin .........nakonec to byl tri denni horor, ale kvuli toho se neposeru. Takovy je zivot. Jak uz tady nekdo psal, clovek mini a zivot meni.

Re: V prefektnim svete.......

Ano, máte pravdu,měla jsem maminku na Vánoce doma.Sanitka mi ji přivezla v hrozném stavu,celou noc nespala,protože hrůzou nezavřela oči,najednou ji převáželi ke mně domů, nechodila,pomočovala se a tak měla strach, co bude dál, byla úplně mimo.Měla jsem strach,abych něco neudělala špatně,doktoři mně neřekli ani slovo, co mám s mamkou dělat. Na Štedrý večer jsem myslela, že ji vůbec neprobudím,byla v nějakém hypnotickém spánku. Ale vše jsme přežili, ale bohužel mi nedávno mamka umřela na LDN.

Pokud nemá člověk podmínky doma,

tak v Hospici mají příbuzní možnost být s pacientem do poslední chvíle. Je to pořád lepší, než nechat umírat příbuzného někde v LDN s lidmi na pokoji.

Re: Pokud nemá člověk podmínky doma,

V lepším případě na tom pokoji jsou lidé. Děda ležel v LDN (NAŠTĚSTÍ se nám vrátil a ještě 10 let byl mezi námi) a vykládal, jak umírající prosili, aby je někdo držel alespoň za ruku. On jako chodící "lehčí" pacient jim vyhověl. Častokrát vykládával, jak byli ti pacienti rádi, že je drží za ruku. On, pro ně v podstatě cizí člověk.

ono to umírání je jako hezký doma, my to zažili

páč sme vzali domu babču k nám domu když nemohla bejt sama. Ale máma kvůli tomu musela do předčasnýho důchodu a ten rozdíl činí třeba 3-4000, o kterej jí ho doživotně zkrouhli.Po dvou letech sice babča umřela,ale mámě teď nikdo nedá navíc ani halíř třeba 15let a v zákoně je že se nesmí už nikdy zaměstnat opět na plnej úvazek.Že se péče o lidi doma teprv právně upravuje je hezký.To nepočítám kolik stály návštěvy rehabilitačních sester atd.Takže umírat doma jo,ale může to přinést v budoucnu náklady celkem třeba za půl milionu,takže se po týhle zkušenosti nezlobim na nikoho,když dá babču do ústavu, s tim že to prostě nezvládá časově ani finančně.

vidim to v jasných barvách...

... panelákový byt

...umírající má stomii, stačí vyprázdnit 1x denně

...skrzevá proleženiny je třeba 1x za hodinu polohovat

... v noci stačí 3x po zavolání, nemáme-li budík

...toto trvá cca 5 let, pak přichází konečně smrt, na kterou se fšichni těší, páč mají toho vyčerpání, hnusu a puchu plný kecky, vo ošetřovateli nemluvě, kterým je člen rodiny, či každý  z rodiny, který si může dovolit nepracovat a žít fpohodě z té almužny jako ten, co má na starost péči o člena rodiny. Naprosto famozní.Gdo nechápe, zdarma dondu a 3x v noci vzbudím, po týdnu bude pekelně šťastný, že má 12ctku a nemusí domů.

Re: vidim to v jasných barvách...

Zamysli se nad tím ze své pozice. Taky budeš jednou starý/á a abys svým dětičkám nesmrděl/a, ještě rády tě frknou do ústavu zdechnout, že?

vidim to v jasnych barvach

panelakovy byt

umirajici se kazdy den nejmene 3x cely pokali

tohle trva nekolik tydnu

pote zemre

pribuzni jsou radi, ze maji peknou vzpominku na posledni prozite chvile

varianta II

domek v satelitu, oba manzele od rana do vecera drou na splaceni hypoteky, netroufnou si jit ani na nemocenskou, protoze by neutahli splatky

vecer se vraci do sveho domku, ze ktereho se jiz nekolk tydnu siri puch

tam nachazeji sveho umiraciciho ve vykalech, moci

umyji jej, prevlecou postel, to same jeste jednou opakuji nez zalehnou

nekolikrat jsou v noci buzeni, 1x opet prebaluji, umyvaji