poporodní deprese

Já jsem bohužel poporodní depresi měla po obou porodech.Poprvé jsem ji přechodila,což byla zásadní chyba.Velmi jsem se za svůj stav styděla,jelikož jsem místo štěstí a euforie pociťovala neuvěřitelné vyčerpání,únavu,úzkosti a mým jediným přáním bylo vyspat se a odpočnout ,alespoň několik hodin neslyšet dětský pláč...Měla jsem pocit,že mě za to okolí zle odsuzuje a nechápe mě.Přesně jsem slýchavala soudy typu: No tak se vzchop,máš zdravé dítě a manžela,co víc chceš?...Podruhé jsem již byla chytřejší a když zhruba po 3 týdnech po porodu tyto stavy začaly,tak jsem vyhledala odbornou pomoc a nenechala jsem se od okolí deptat.Nicméně léky jsem přestala brát teprve před měsícem,což je 3,5 roku po druhém porodu.Nemohla jsem se z toho vůbec dostat.Nyní doufám,že je vše už pryč a jelikož o dalším dítěti raději neuvažuju,tak doufám,že budu deprese do konce života již ušetřena.Rozhodně na to nevzpomínám ráda a nevzpomínám ani ráda na nechápavé reakce svého okolí.

Re: poporodní deprese

Spousta lidí nechápe, že může být ženská taky unavená a nemít žádnou náladu - když má to krásné miminko doma. Naštěstí jsem neměla takovouhle depresi po porodu jako vy. U mne to bylo spíše z únavy, ale taky to znám, ty řeči:  "Ty naděláš, každá ženská musí k dítěti v noci vstávat. Vždyť se válíš celý den doma. Co takový malý dítě potřebuje za péči, prosímtě?"

Nakonec jsem si přišla jako neschopná, líná a blbá. Ještě, že mám skvělého manžela, který mi řekl, ať se na ty kecy vykašlu, že on by to nedokázal, celou noc být vzhůru a pak se starat o dítě ještě ve dne. Podržel mne, jinak bych se asi zbláznila.