Na pravdu je někdy brzo

Taky se přikláním k názoru, že postavit někdy malé dítě před holou pravdu by bylo moc necitelné. Vzpomínám si na situaci, kdy jsem šla s dcerkou z města a na kraji silnice jsme uviděly mrtvou  sraženou hrdličku, bohužel jsem se tomu vyhnout nemohla. Malá z toho byla dost vykolejená a ptala se proč ten ptáček neuletí. Tak jsem byla pravdomluvná a řekla jí že ptáček je mrtvý, že navždycky spí a už se nikdy neprobudí. Tvářila se divně a došly jsme k babičce a ona tam začala brečet a nedokázala mluvit o ničem jiným než o ptáčkovi, že tam leží atd. Až když jsme to zaonačili tím, že ptáček umřel a dostal se do nebíčka a tam zase lítá, tak se zasmála a uklidnila. Sama sem nevěděla co je vlastně správně, mám ji nechat ať tak hrozně brzo pozná smrt? Vždyť má být šťasná a smát se, proč by tak maličká měla být  zoufalá ze smrti, na to má čas....

Re: Na pravdu je někdy brzo

boze, opravdu jsou nektery zensky tak prdlý???

A co když je dítě

opravdu dost nemocné?

zabalit do mokrého prostěradla

a uvařit lipový čaj. hlavně žádné velké debaty.

to se mi nezdá

V tomhle článku se s dětmi jedná, jako by už byly dospělé. Nemůžu přece dítěti říct, že někdo má pár kilo navíc, zvlášť pokud dítě nevnímá módu. Prostě řeknu, ža takový věci se neříkají, protože ten, o kom to říkám, by mohl být smutnej. A že to nemá říkat před Pepíkem a jeho maminkou? A před jinejma to říkat může? Já nevím, myšlenka dobrá, ale přijde mi, že to jde trochu mimo. Každej by měl vědět, jak se svýma dětma mluvit, protože každý dítě je prostě jiný a přijímá okolní svět jinak 

Re: to se mi nezdá

Ale s detmi by se v mnoha ohledech melo jednat jako s dospelymi - dite vidi svet presne takovy, jaky mu ho ukazete. Znam spoustu rodicu, co skobrtnou o prcka a msito, aby se mu omluvili, tak reknou:"Co se tady pletes?". Po diteti chteji, aby podekovalo, poprosilo, ale sami to vuci nemu nedelaji. I k malemu (a mam na mysli i dvoulete) musi mit rodice respekt. Vyslechnout ho a v ramci veku ho nechat si i vybrat - nekdy dobre, nekdy spatne (nesmi to mit samozrejme dopad na zdravi atd) - a to je zkusenost z vlastniho rozhodnuti.

hru na Jeziska

hrajeme doma vsichni i kdyz uz na nej holky davno neveri  cely to lhani je spolecenska hra, akorat to chce inteligenci a znat miru

Re: hru na Jeziska

Děti v něj věřit chtějí.

Naivní psycholožka?

"Jenže s lhaním je to tak, že se nakonec pravda vždycky ukáže."

Jak může psycholožka zplodit takovou kravinu?

protoze je to proste psycholozka

 to je uznavana diagnoza podobne jako ucitelka

Lhát se může,

ale nesmí se na to přijít  

nějak nevím...

jistě - jsou věci ve kterých by se lhát nemělo....

ale jak vysvětlit tříletému prckovi, že je adoptovaný, případně mu vysvětlovat, že všem dětem ve školce nosí dárky ježíšek a jemu ne???

Re: nějak nevím...

Adopci můžeš vysvětlit snadno - prostě se narodil nějaké paní co se o něj starat nemohla, a tak jste si ho vybrali vy - a přidat k tomu pozitiva, že není jen tak někde náhodně narozený někomu kdo by ho třeba ani neměl rád, ale že jste si ho vybrali protože je ten nejlepší...

A Ježíška (toho bych já tedy v mladším věku nechal) - nenosí nikomu, ale ti ostatní o tom ještě nevědí :-) (a následně ať si s tím poradí rodiče těch dětí, kterým to on prozradí :-) )

Ježíšek

Včera jsem probírala s dcerou oblečky pro její panenku: "Jé hele, tohle jsem ti ušila na vánoce. Ty teda vypadají!" "Ale mami, to mi přece dal Ježíšek," povídá ona laškovně. Naštvala jsem se. "Myslíš si, že Ježíšek mávnul kouzelnou hůlkou a vyčaroval to a tak nevadí, když to roztrháš? Náhodou on si to u mě objednal, protože prý já nejlíp vím, co se ti líbí. A já jsem kvůli tvým šatičkám byla celou noc vzhůru, než jsem je dokončila, našila korálky a kraječky a tu růžičku taky." Vzala si šatičky na kolena a smutně na ně koukala. Byly roztržené a stužky roztřepené, knoflíček chyběl, myslím si s nimi hrála i kočka. Asi ji do té doby nenapadlo, kolik práce to dalo, i když to, že dárky nadělují rodiče, ví už dávno.

Ježíšek

Teda, upřít svýmu synovi Ježíška, to bych si do smrti neodpustil

Re: Ježíšek

Mám 4 děti a tu zkušenost, že prozrazením (v klidu) - vlastně v duchu toho článku - člověk nic moc stejně nezmění. Koneckonců, já jsem se na Ježíška těšil jako dítě, i když už jsem dávno věděl, že dárky dávají rodiče.

Ono je to podobné jako s čerty. Při první příležitosti jsme vysvětlili, že čerti, co chodí na Mikuláše jsou jen převlečení lidi, a že je to jen pro zábavu. A přesto se jich (ty menší) pořád ještě bojí (tj. mají z nich respekt, bojí se, aby je neodnesli v pytli). Prostě to vnímají asi takhle: "je to hra, ale vypadá to jako doopravdický čert".

Stejně to vidím s Ježíškem: "dárky sem dávají máma a táta, ale vypadá to, jako by je sem přinesl někdo jiný". Děti mají velkou fantazii a podle mého není nutné jim v takových věcech lhát.

zkrátka,

s dítětem je potřeba jednat jako se sobě  rovným, ne jako s nesvéprávným idiotem Je to pak jednodušší. Občas je taky dobré vzpomenout si, jak jsme se chovali, když jsme byli malí. Dokážete ho pak líp pochopit.

Re: zkrátka,

Souhlas. Děti nejsou žádný debílci, kterým bychom museli věšet bulíky na nos. Vždy se najde způsob (přiměřený věku), kterým můžeme říct pravdu.

Podle mýho lhát dětem podkopává autoritu rodičů, protože ty děcka na to třeba za pár let přijdou a budou jim to mít za zlý.