To znám

Taky jsme živili švadlenu. Bylo jí asi 120 let a její modely byly k pláči. Navíc mi milovaná babička - dej jí Pánbůh věčnou slávu - pletla falešný svetr - v budně nebo kostkovaném kabátě vypadal jako svetr, po rozepnutí svršku se proměnil v bryndák... Ze starého kožichu mi byl umně vyroben "štucl", a zavěšen na vlně okolo krku. Ozdoben fosforeskujícím pejskem. a nejraději vzpomínám na kozačky z partiovky za asi 90 Kč. Kulatá špice a hrubý vysoký podpatek. Koženka a mohutný železný zip od chodidla až pod koleno.Barva tmavě vínová.  Pro ilustraci uvedu, že mně ještě není 30...

ježišmarjá, nojo

a ten bryndák se vzadu zapínal na knoflíčky, fuj, asi jsem si to trauma už vytěsnila z paměti. mně zase ze starého kožichu nechali udělat límec a manžety, které byly hrubými stehy přišité na kabát z uměliny - taky prudce elegantní. ještě mi k tomu nechali udělat beranici, ale tu se mi podařilo s řevem odmítnout i přes matčiny sliby, že budu vypadat jako Anna Karenina... berte to tak - když jsme tohle přežily, znamená to, že máme velmi zdravou psychiku.

lucieb

Tak já nevím, ale na nás maminka šila taktéž, většinou bez Burdy - měla dokonale zpracované střihy (jako ing. to fakt uměla) a látky měla velmi vkusné. Dokonce ušila bráchovi na plachetnici první neopren. Od roku 1990 nevzala jehlu (stroj)  do ruky, ale před tím byla úplná Coco Chanel.  Sestřenici, která výkonostně tančila, šila kostýmy, plesové šaty a model na promoci. Asi to nebylo o domácím kutění, ale o vkusu a všichni jsme v jejích výtvorech chodili pyšně a rádi. Také se nás ale ptala na názor, i když mi bylo jen osm. Takže díky mami, ale ze srdce.

Re: lucieb

tak to cítím stejně a úplně stejně to u mamči dopadlo se šicím strojem i u nás. už nemá potřebu šít

jojo, hausmordy

taky jsem si je zažila - když to bylo opravdu neúnosné, schovávala jsem si jakžtakž přijatelné šaty do sklepa a před odchodem do školy jsem se tam převlékala. děkuji pěkně, maminko.

Pěkný článek

Také mám ráda nenápadné věci

švadlenky a sněhurky

Píšete mi z duše. Babička švadlena ze staré školy a ty výtečné materiály, které s maminkou sehnali na své unikátní modely se skvělými vzory. To opravdu jen tak někdo neměl. Dodnes mám osipky z károvaných vlněných kabátů a sukní, krimplenových šatovek a podobných exkluzivit skvělého střihu. Vždy jsem se děsila, co za skvělý materiál vypadne z právě donesené ruličky zabalené v balícím papíru a v duchu doufala, aby to nebylo na mne.

Zbytečne to řešíte

Oblečení má být funkční, chránit před chladem, vlhkem a být pohodlné. Samozřejmě vypadat taky trochu k světu. Ale těch, jejichž kamarádi je posuzují podle toho, co mají na sobě a jak to jde s módou nebo proti módě, je mi líto.

Re: Zbytečne to řešíte

Souhlas , Pepo

No zírám

Překvapuje mě, že se tu sešly názory shodné s tím, co autorka popisuje v článku. Já jsem zažila taky dobu socialismu, kdy všichni chodili uniformovaně a jednou přišla na průmce po vánocích spolužačka v novém krásném svetru a  všem se v něm ukazovala, chlubilaa všechny holky jí ho chválily, že maminka byla šikovná a sehnala ho pod pultem v Luxuxu. Ovšem jen do té doby, než poprvním zvonění dorazil spolužák a měl ten samý svetr. Pak už spolužačka svetr okamžitě svlíkla a do školy v něm už nikdy nepřišla. Svetr měl khaki barvu a tudíž se asi hodil i pro mladé slečny i pro mladé pány. Ale hlavně jsem chtěla napsat, že na mě i mé dvě ségry mama taky šila, ať to byly kalhoty, sukně, bundy nebo šaty do tanečních. Mama byla našteští moderní a když uviděla ve městě na někom nějaký model, který se jí líbil, vytáhla z kabelky nějaký kousek papíru a v rychlosti si namalovala, jak ta bunda nebo šaty vypadají a pak to doma zrealizovala.

Re: No zírám

pokračování:

Později po letech se mi na třídním srazu holky přiznaly, že mi záviděly, že jsem mívala moc pěkné oblečení a že mi ho záviděly.

Nedávno mi mama sdělila, že my jsme chodily se segrama oblíkané pěkně, moderně a za poměrně slušný peníz a moje holky chodí sice taky tak, ale už jo to podstatně dražší. Myslím, že pokud si žena vybuduje už od mladých let správný vkus, má vyhráno na celý život. Horší je to pak s tím, když někomu něco vnucují matky a ony to jako pubertální slečny nakonec proti své vůli přijmou anebo právě naopak - řešily to po svém, něco si tehdy spíchly samy v duch "hlavně, že já jsem nadšená" a pokud matka zavelela, že v tom teda nevyjde, tak to brala slečna jako plus a tak si vybudovala svůj styl mody, kterým i ted ohromí široké davy.

:-))

Jo domácí výroba. Moje babička zase ráda pletla, čím složitější vzor, umělejší vlna a šílenější barva tím lepší...a já to musela nosit, protože je to přece od babičky....bože...

Telepatie

Zrovna onehda jsem myslel na neco podobneho - kdyz mi matka, zdatna svadlena, sila vsechny ty rifle, bundy rucne, melo to jenom jeden problem - nevypadalo to jako kupovane.

Coz v dobe, kdy se snazite hlavne zapadnout neni prave vyhoda .

Ten clanek je o me?

To je presny!!! Vsechny spoluzacky na zakladce do divadla mely cernou sukni a bilou halenku a me mama usila tmavemodre ampirove saticky s bilym limcem podle Burdy. Vsichni se mi chechtali, ze vypadam jak v tehotenskym. Dalsim hitem v dobe plesnivejch dzin byla skladana kostkovana sukne a britskej dufflecoat mezi "kozenyma" bundama.