Supr holka

zaslouží obdiv

myslím si že tato žena je určitě velice odvážná a obdivuhodná. Ale riskovat to, že by se mi mělo narodit stejně nemocné dítě. ASi bych raději darovala lasku v adopci. Protože jeji dítě by takto odvážné být nemuselo.

XXL Anonym aj.

Kecate tu nesmysly, sama jsem v Jedlickarne byla spis kdo byl hnusnej, byli tam ti vychovatele. Sami tady plodite nesmysly a jeste ze sebe delate chyry, coz nejste.

Fuj!

Teda někteří z vás by se mohli stydet za to,co sem píšou.Já sama nejsem nijak postižena,takže snad jde o nezaujatý názor.Myslím,že každý clověk má cit a potřebu mít někoho blízkého.A vůbec nárok na život alespon trochu blížící se našemu.

Přeji vám,aby žádný z vás nikdy nemusel řešit podobný problém u sebe ani svých blízkých . . .

bezohledne, ale se stestim..

nikdo ji nebere pravo na blizkeho cloveka, je spousta lidi, kteri nekoho potrebujou, sirotci, osamele lidi.. ale rozhodnuti mit vlastni dite zatizene predispozici pro jeji nemoc a nemoc jejiho brachu, to je dost sobecke a bezohledne, zadne hrdinstvi. Jeji děti mely hrozne stesti, a snad budou mit vic rozumu nez jejich matka. Jsou to smutne osudy, a clovek si musi vazit sveho zdravi. Kdyz to stesti nema, musi zvladnout nasledky a zit s vedomim sve nemoci, nesirit ji mezi ostatni generace. Tohle je prece zavazna nemoc.

Postižení často nejsou hodní lidé, to je spíš taková sentimentální pohádka

Stejně jako staří lidé nejsou často hodní a laskaví, ale často pěkně sobečtí a nesnášenliví. Včera v autobuse jedna stará paní obsadila sedadlo taškou se svým jezevčíkem, že lidé stáli, pak přistoupili i její vrstevníci sedmdesátíci, jí nevadilo. Na mladého by křičeli, at pustí sedět. Tašku se psem si mohla dát mezi nohy, možná by se jí taška umalaza. At ostatní stojí, hlavně že pes a taška jsou na sedadle.

Pamatuji na kohosi, kdo pracoval v Jedličkově ústavu. Říkal, jak ty děti jsou na sebe dost zlé. U dospělých invalidů jsem si taky spíš všiml, že byli zlí, hodných jsem moc nepotkal.

Lidi mají tendenci myslet, že postižení jsou zároveň mravními velikány, div ne světci. Spíš to jsou lidé zahořklí, využívající druhé, lidé dosti tvrdí, umějící využít své vlastní postižení na konto druhých. Dělat z těhlech lidí hrdiny je omyl. Jsou to chudáci, nikoli však hrdinové.

Re: Postižení často nejsou hodní lidé, to je spíš taková sentimentální pohádka

Máš pravdu .. ale ono jde o to okolí, které formuje tyhle postižené .. ono když tě celý den něco bolí (třeba deformovaný kloub) a pak po tobě někdo "běžně" vyjede, tak se neudržíš ... a ti lidé s tím furt žijí .. možná o tomhle je ta ohleduplnost nás, většinové společnosti ...

a ještě k té paní ... řekl jsi jí to? Požádal jsi jí, aby dala tu tašku dolů? Já to dělávám a ta paní pak většinou na další zastávce hanbou radši vystoupí .. ale občas se některá zastydí a tím to je v poho ...

Bohužel...

..a přiznejme si to,není zdegenerovaná ta paní(+její partner a rodina),ale lidé,kteří na tomto fóru prohlašují věty ve stylu "měli ji hned po narození hodit do studny".Přátelé,už dávno nežijeme ve středověku,i ten nemocný AIDS má dnes naději,že se "příští pátek" objeví nějaká "schopnější" léčba....

To snad nikdo v diskusi nepsal

O postižené by se společnost měla starat, i když tím nemíním to, že těžce postižené dítě žije od narození napojené na přístroje, než za pár let umře.

Námitky byly vůči dvěma věcem - že má děti a že má manžela. Protože děti mají vysokou šanci na postižení, i když budou zdravé, tak jejich děti tu vysokou pravděpodobnost budou mít dál. Prostě si myslím, že určití lidé by děti mít neměli - např. mongoloidní, idioti apod. Neměli by se ženit, spíš by bylo lepší je sterilizovat.

Manželství téhle paní znamená využívání partnera, jinak to nejde nazvat. To mi vadí, i když tak funguje řada manželství. Tady to zneužívání je v dosti velké míře.

Jinak si myslím, že o invalidy by měla být lepší péče, teď nemyslím USA jako spíš naši republiku.

Po třech letech slepoty zase vidím

Já jsem ten pacient,který tři roky neviděl,ani domy auta,nic,tma.Díky neuvěřitelné šikovnosti prof.MUDr M.     Filipce CSc,který mi voperoval umělou rohovku 31.1.2007,  se stav mého vidění každý den lepší ,znova vidím přírodu a krásy okolního světa.Ještě jednou vřelý dík prof.MUDr M.Filipcovi,primářce MUDr A.Holubové a celému týmu Oční kliniky Lexum v Praze.

Karel Duchoň Písek 28.2.2007

Re: Po třech letech slepoty zase vidím

Dost dobre familie

...tech defektu a nemoci maj v rodine dost, jen co je pravda. Ale teda ma muj obdiv!!!

Hele,

ale dobrý. Nevzdát to.

Tak to je soda

Fakt pěkná kočka...