simír holky my ríkají barbie

ahojky lidič ky nechápu fizyku poradí mi někdoplasečesky plase

klasika ?

I mě se to stalo.Můj "manžel"me opustil ve chvíli kdy jsem přisla o práci.Chtěl abychom se s dcerkou odstěhovaly a tak jsem to udělala.Počkal až si najdu práci a pak teprve požádal o rozvod.Přece  nebude platit alimenty na mě.A dnes ? Po dvou letech jsem našla nového muže.Chová se ke mě pěkně, pomáhá mi a má rád mou dceru.A já jsem došla k názoru, že jsem vlastně nic neztratila.Teda vlastně ztratila tu spostu práce, ketrou jsem měla s péčí o svého "manžela".Rozvodem začal krásný život.

Co je opět klasika

je ten začátek vztahu, kdy z jednoho vztahu, který je v krizi, přechází žena s úsměvem do daĺšího vztahu s partnerem, který ji momentálně říká co chce slyšet. To mě utvrzuje v jedné věci. A to v té, že většina žen nedokáže racionálně myslet a řídí se svými momentálními city, které ji většinou oslepují. Proto existují sňatkoví podvodníci ve větší míře než sňatkové podvodnice.

postřeh

Myslím si a zjišťuji, že by chlapi neměli číst tyhle ženské časopisy. A když už, tak by z nich neměli dělat závěry. Tahle diskuse mně v tom jen utvrzuje. Tyhle naše dva tábory (m+ž) nacházejí těžko společnou řeč, to je dané od přírody. Tak se s tím smiřte. Chápu rozchod a rozumím i názoru, proč to tady takhle rozmazávat, když už to překonali a snad se i trochu nade vše povznesli. Akorát dělá nové rány, ne? 

Re: postřeh

chjo .. cist by je myslim meli - aspon si udelaji usudek o tom, jak zenske uvazuji ... a nekdy je lepe pochopit. Co mi ale na tech tzv. zenskych casopisech vadi - je ta jejich naivita, to, ze vytvari jakousi fiktivni berlicku k udajne spokojenejsimu zivotu (Rozvod nas udela lepsi, Mit milence je v mode, 10 rad, jak vysoudit deti ... ) ... a je dost zenskych, ktere na tohle daji ... a je mi lito vsech partneru ctenarek techto blabolu, protoze s nimi se uz pak rozumne diskutovat neda! PS: Timto nerikam, ze tento clanek nemuze byt pravdivy. Jen mi tu, pro srovnani, chybi nazor druhe strany.

postřeh

Myslím si a zjišťuji, že by chlapi neměli číst tyhle ženské časopisy. A když už, tak by z nich neměli dělat závěry. Tahle diskuse mně v tom jen utvrzuje. Tyhle naše dva tábory (m+ž) nacházejí těžko společnou řeč, to je dané od přírody. Tak se stím smiřte. Chápu rozchod a rozumím i názoru, proč to tady takhle rozmazávat, když už to překonali a snad se i trochu nade vše povznesli. Akorát dělá nové rány, ne? 

Něco málo...

Tak vam vsem musim rici kdo nezazil tak nevi o cem je vubec rec......A kdo si timto prosel taky ho to dosti poznamena na dost dlouhou dobu a malo lidi o tomto problemu mluvi moc malo chtelo by vyce psat o tomto problemu .

Něco málo na zamyšlení - dokončení

Ps. (má li štěstí) -  je myšleno tak že je to sice nepříjemné, bolestivé a často už nechce člověk ani žít, ale když se tato krize překoná a ze zkušeností se poučí stává se tím lepším člověkem s větším porozuměním.

Re: Něco málo na zamyšlení - dokončení

Umíte napsat něco jiného, než povrchní bláboly?

Něco málo na zamyšlení ^^

Každý (má li štěstí) něco takového ve svém životě prožije. Nejde tak ani o to je li muž či žena, protože (ruku na srdce) zranit dokáží oba partneři stejně. Příběh je to krásný (klady i zápory) a měl by být ponaučením nejen pro nás ženy ale i muže. Je jasné že každý má svůj názor (z odpovědí to přímo dýchá). Ukončení tohoto vztahu byla bohužel nutnost a ani pro jednoho z partnerů nic příjemného, tím spíš pro dceru. Ovšem vzchopit se a jít dál bez sebeobviňování či obvinění jednoho z partnerů (nebo aby na to doplatilo dítě) bohužel není ještě tak časté. I po ukončení vztahu se dokázat dohodnout a nepoužívat dítě jako „zbraň“ proti partnerovi je příklad pro všechny rozvedené rodiny.

Tímto přeji Petře i jejímu bývalému manželovy a dceři vše nejlepší a nezničitelnost jejich nové „formy“ vztahu.

ČLOVĚK JE SOBEC A OTROK VLASTNÍHO CHEMIZMU

Fňukání na 100 způsobů. Známe to každý. A přitom jde jen a pouze o chemické reakce, které mávají naším těle, naší myslí. Láska je chemie, smutek je chemie, radost je chemie, deprese je chemie. Jen bojujeme s vlastním sobectvím, touze přežít, nejlépe přežít, nejpohodlněji přežít. I sama sebevražda z nešťastné lásky není nic jiného, než soubor abstinenčních příznaků z chemické látky, jíž se nám momentálně nedostává. Je to tak. Člověk je chemik a sobec.

Copak jsi měl z fyziky

Ty chemiku?

Tak nevím

Zdá se mi to, že ženy chápou, kdežto muži odsuzují? Vypadá to jako obava, aby to jejich partnerky nevzaly jako návod na řešení vztahu.

Rozhodně to nechápu jako reklamu na rozvod. Jen si tady čtenářky, které jsou v podobné situaci, mohou přečíst, že to jde i jinak. Byla jsem v podobné situaci a odejít mě donutila až několikátá nevěra partnera. Pořád jsem brala ohledy na dítě. Dnes zažívám to co Petra. Nikdo mě neponižuje, mohu být sama sebou a za ten rok a půl jsem "vnitřně vyrostla". Sama cítím, že jsem jiná. Snad lepší. Partnera nemám a zatím nehledám. Dnes už ani nechápu ženy, které jsou nešťastné z toho, že by mohly zůstat samy.  

A když tady čtu reakce mužů - než někoho takového, raději zůstanu sama. Přátel mám dost a ta svoboda za to stojí!   

Re: Tak nevím

Jasně, to je právo svobodné volby každého jednotlivce. Já se pozastavuji jen nad tím, jaký důvod měla autorka k medializaci tohoto vcelku banálního příběhu.