Matka a má NEMOC

3.

Náhodou jsem nedávno zapomněla letitou AUTOMATICKOU KRESBU NAŠICH VZTAHŮ na stole, matka si to přečetla a jen v klidu dodala, že ví, že je taková ,ale nezmění se HLAVNÍ JE, ŽE MÁ ZE MĚ RESPEKT - KARTA SE OBRÁTILA - JÁ HO Z NÍ MUSELA MÍT CELÝ ŽIVOT spolu se žaludeční neurózou

Re: Matka a má NEMOC

Jako bych četla svůj příběh. Mám s matkou velmi podobné, ne-li stejné zkušenosti. Jakmile nebylo po jejím, byla jsem špatná, častovala mne často i velmi sprostými nadávkami. Křičela na mne celé noci, nenechala mne spát. Rozeštvala mi velmi hezký vztah s chlapcem. Nakonec jsem si vzala muže se kterým se k sobě nehodíme, mám blbé manželství v němž jsem služka. Dodnes mne svým způsobem ovládá i když už je stará. Dnes si nepřeju nic víc než její smrt, teprve pak se mi uleví. Vím je to hrozné ale je to tak.

Matka a má NEMOC

2. Po letech jsem se samoléčbou z nemoci dost dobře dostala, ukázala jsem matce svoji mentální sílu - přestala mě konečně ponižovat /jako dítě mě neponižovala, protože jsem byla "jednička"/. Také umřel můj taťka, ona sama začala mít zdrav. problémy, poznala velmi zlého a sobeckého přítele, následoval rozchod. Po tomto rozchodu ZJIHLA, neútočí, přemýšlí a dokáže se dokonce sebezpytovat a já jsem se naučila, setsakra si nenechat nic líbit.

Matka a má NEMOC

1. Dokud jsem byla zdravá a úspěšná hl. na ZŠ, tak mě matka zbožňovala, ale asi naoko, i když na mě byla přespříliš přísná. Já i můj taťka jsme z ní mívali neurózu, přesto jsem si myslela, že mě ochraňuje a pomůže. Opak byl pravdou. Když jsem víc než pěl let téměř proleže s těžkými zdrav. problémy, tak na mě jen řvala, když můj muž nebyl doma, ať už vstanu z postele Nekoupila mně ani ovoce, ba naopak ho chtěla po mně, když jsem nemohla zrovna nic jíst, jen to ovoce.

DALA JSEM SI NA NI A NA SEBE PO X LETECH JEJÍ PSYCH. TIRANIE UDĚLAT ROZBOR NAŠICH VZTAHŮ AUTOMATICKOU KRESBOU A PÍSMEM. Ta paní se úplně trefila a napsala vše, co v matce dřímá.

asi tak

co to tady ctu, tak to jsou dost husty story... puvodne jsem chtel napsat, jak se s mamou furt (kdykoliv ji prijedu navstivit) hadame vo kravinach, ale to je vlastne prkotina...

mam nekdy pocit, ze rodice a matky zvlast maji svoje deti jako nejakou svoji hracku. a kdyz hracka zacne mit vlastni rozum tak je zle... cim to je, ze kazda jeji veta musi obsahovat bud vytku nebo radu? neda se to nejak zmenit? vase matky tohle nedelaly, pripadne da se to vubec (legalne, samozrejme ) resit? dik za radu.

Rodiče

Jsem jedináček, rodiče se rozvedli když mi bylo 9 let, otec se o mne přestal zajímat a matka si našla fajn přítele. Je bohužel hádavá, takže se s ním střídavě rozcházela a scházela a jejich 1,5 leté manželství taky skončilo rozvodem. Nakonec spolu žili s přestávkami 26 let do jeho smrti. Matka ale byla na mne dost fixovaná a nesnesla, abych měla vážnou známost. Když jsem s prvním takovým klukem chodila 3 roky (mimochodem dnes s odstupem času si uvědomuji jak byl bezva a jak jsme se k sobě hodili), rozeštvala mne s ním. Další vztah jsem si rozeštvat nedala a vzniklo z toho blbé manželství se 2 dětmi. Byli jsme nuceni bydlet nějakou dobu u ní a to byl horor. Vyvolávala denně hádky, psychicky mne týrala. Nakonec jsme sehnali byt a odstěhovali se. Po smrti přítele zůstala sama a potřebovala mne. Musela jsem vyměnit její velký byt (státní) a její stěhování mne stálo 400 tis.Kč. Do života mi nikdy nic nedala kromě vzdělání. Nyní je nesamostatná (74 let). Cokoliv se jí pokazí, musím opravit

článek o ničem, příspěvky zajímavé

Zatímco článek je postavený na vodě a o ničem, příspěvky jsem si přečetla s chutí. No, aspoň že článek tuto debatu, byť neveselou, vyprovokoval.

okurkova sezona

Clanek uz v mlade fronte vysel pred nekolika mesici 

Re: okurkova sezona

No a? Tam jsis za nej taky zaplatil a co tady?? Nechces-li jen odpad stary par mesicu, musis zaplatit jako u vseho...

Uff

Kdyz to ctu, tak jsem rad, ze ja mam rodice (jiz) normalni. V 17 letech me sice tata vyhodil z domu a vydedil, ale aspon jsem se postavil na vlastni nohy. Nastesti mi ukazal cestu k samostatnosti, svobode, hrdosti a podnikani. O par let jsem zjistil, ze ten nas problem byla jak jeho, tak moje chyba a ted mame paradni vztah On i ja jsme dostali za vyucenou, to nam obema otevrelo oci.

Preji vsem dobre vztahy s rodinu! Rodina je nejdulezitejsi!

ja a rodina

No

Taky jsem žila podle rodiču do svych 32 let.Narozdil ale o sve nevlastni sestry jsem si aspom koupila vlastni byt . Když děti dorostly do puberty , postavil si muj muž hlavu, že chce barak a ja blba jsem sla stavet ke svym rodicum na pozemek.

Behem stavby jsme se rozvedli a ja si nasla hodneho, penezi oplivajiciho/ schopneho dostavet/ muže. Bohužel měl jednu vadu, Byl o 10 let mladší a nebyl zvykly drzet h... a krok.

Rodiče nevahali vyhodit me tehotnou i deti z domu ktery byl tesne pred koulaudaci. Penize si samozrejme nechali a barak bude ma sestra pronajimat. Takze ja a rodice?:? Neznam a znat budu ve chvili kdy se bude resit dedictvi. Sorry je to nelidske , ale jinak me absolutne nezajimaji

Re: ja a rodina

hmm, opravdu husty... ale muzes to zkusit nejak zaonacit, abys dedila brzy

NO PROBLEM RODIČE....alespoň vím,že se můžu spolehnout ...

....tak akorát sám na sebe.Někomu by to připadalo jako křivda,ale já jsem rád,že vím,na čem jsem.Zatímco jsem studoval a pak makal,brácha se flákal.A protože neměl,dali mu rodiče byt,potom barák.Já jsem si vždycky poradil sám,tak jsem nedostal nic. A dneska? Mám svůj barák,na kterej jsem si sám vydělal,brácha už nemá zase nic..........kdo je na tom líp?

Re: NO PROBLEM RODIČE....alespoň vím,že se můžu spolehnout ...

Jo máme to se starším bratrem úplně stejně. Náš nejmladší bratr považoval VŠ za zbytečnost, zůstal u rodičů (postavili mu v RD byt) i s rodinou a žil na jejich účet (když nebylo, rodiče dali). My se starším bratrem jsme vystudovali a museli se o sebe postarat. Před smrtí otec dal veškerý majetek mladšímu bratrovi (chudáček, nic nemá než 3 děti, my máme dost, jaksi zapomněl, že na vše jsme si museli vydělat sami). Dnes se spolu moc nestýkáme, matka ho stále podporuje z důchodu a vzdychá, jak se jim na venkově špatně žije, jak se mají měšťáci dobře (asi si myslí, že jen otevřu oči, už mám na účtě 3 tisích na den) a jaký je bratr chudák. Ach jo, ale zase mi to dalo dokonalý příklad, čeho se mám vyvarovat u svých dětí. Snad se i povedlo - bydlí stále s námi, studují a máme fakt bezva vztahy. Takže rodičům dík, akorát mi trochu zkazili část života, než jsem pochopila, že tak jako oni nepotřebují mě, tak já nepotřebuju je.