stýskání na táboře

Myslím si, že zejména malým dětem se pochopitelně stýská. Mám jednu životní zkušenost, když se s dětmi dělá a mají po celý den co dělat, tak nemají na stýskání čas. Jeden z mých bývalých nadřízených kdysi řekl: Naše děti musí být rády, když pod sebou večer najdou postel. A u těch nejmenších záleží na výběru jejich vedoucího, měl/a by to být  jeden z nejzkušenějších, který /á musí i sledovat přicházející poštu  a pak je ještě dobrá taková malá pomůcka, tak zvané bonbónky na  stýskání.  Jinak souhlasím s tím, že stýskání je jeden z nejožehavějších problémů na táboře.

Paní psycholožka by shořela první den...

To že se dětem stýská je obvyklé. Upřímně to padne asi na každé dítě v průběhu odloučení od rodičů, ale....

Ve většině případů se tak stává nikoli z důvodu vlastního stýskání dítěte ale z manipulativního ovládání rodičů. Osobně doporučuji dítě katapultovat do cizího prostředí co nejdříve. Od 7-8 let. Předně se potřebuje alespoň trošku osamostatnit a druhak tím rodič dítěti ukazuje že jeho výchova směřuje právě k absolutnímu osamostatnění dítěte. Jinak hrozí že dítě se svými hrachovými slzičkami bude rodiči vyset na krku až do smrti. Vyděl jsem spoustu rodičů odvážet dítě od autobusu ještě před odjezdem protože neměli tu sílu vydržet ten nápor citového vydírání dítěte. Řekl bych že to je nejhorší scénář. Dítě zvítězí a už velmi dobře počítá že podobný scénář uplatní kdykoli jindy. Nová hračka, nové kolo, nový počítač, nová motorka, nové auto, nový dům. atd.

V opačném případě zkusí citově vydírat své vedoucí. Tam ale mnohdy neuspěje a je odhaleno. Po pár dnech už marných pokusů zanechá.

Re: Paní psycholožka by shořela první den...

A se slzami přichází až tehdy kdy zase potřebuje něco co by jinak nezískal. Svou chybu si ale stačí uvědomit a celkem brzy tento způsob komunikace zanechává. Záleží pak na rodičích jestli i po táboře na tuto hru opět přistoupí. Nicméně jsem vždycky nastálou situaci řešil i s rodiči a na následném postupu jsme se museli shodnout.

Dítě na tábor ale patří. Co říct jinak o dětech které v 15ti neumí vzít do ruky sekerku a uříznout pilou polínko je činnost naprosto nepředstavitelná. To ani nemluvím o pohybové koordinaci a zručnosti. Když se dítě dokáže ve dvanácti trefit šiškou do stromu na deset metrů jednou z pětadvaceti pokusů a zakopne i na rovné louce o své vlastní nohy i v jedenácti letech svědčí to dost o jeho úrovni nejen manuální zručnosti ale i o zaostání vývoje CNS.

Tam vydím velké pozitiva v táborech. A čím déle na něm mohou být, tím lépe. Děti už si neumí hrát, nevidí slona v mlází a princeznu v každé žabce. O tom by měla spíš mluvit paní psycholožka daleko více.

CO??

To zas nekdo snedl chytrou kasi z ameriky, co? 

Re: CO??

???

Letní tábory jsem z duše nesnášel....

vždycky se tam sešla parta nejhorších vejmrdů, které jsem kdy v životě potkal..., ale zase jsem tam v šestnácti ojel svou první babu...