Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Když se z úzkosti stane choroba

Závratě, pocit nedostatku vzduchu, bolest na prsou. Takto dramaticky se může projevovat i "obyčejná" úzkost. Pokud obavy a strach přerostou určitou míru, jde o nemoc, která dokáže znemožnit normální život a může končit i invalidním důchodem. TEST: Kazí vám úzkost život?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Fargo7

KONEČNĚ FUNGUJÍCÍ METODA
pokracovani.....zadny strach, spocene ruce, busici srdce proste nic. Tohle je samozrejme jen jeden strach, mam toho samozrejme daleko vic. Zatim to ale fungovalo na vsechno, co jsme vyzkouseli, takze se mi postupne dari odstranovat ty problemy jeden po druhem. Trosku obtiz  je v tom, ze on ma jinou praci, ktera mu zabira vetsinu casu, takze tohle dela jen ve zbylem case pro kamarady a zname. Ale kdyz mu napisete na mvladar@centrum.cz a napisete, ze vas doporucil Fargo, tak by se s vami mohl sejit. Ja mu dam vedet, ze jsem ho tady doporucil. Nejspis me zabije, ale kdyz vidim kolik nas trpi uplne zbytecne a pritom existuje tak ucinne a rychle reseni, tak mi to neda.
Hodne stesti na Vasi ceste. Fargo 
0/0
7.9.2004 16:40

Fargo7

KONEČNĚ FUNGUJÍCÍ METODA
Ahoj všem, mel jsem podobne problemy, i kdyz ne tak silne jak tady nekteri popisujete. Dlouho jsem zkousel vsechno mozne az jsem narazil na dve veci, ktere konecne fungovaly.
Nejdrive jsem narazil na knizku jednoho americkeho psychologa, ktera mi pomohla pochopit, jak tyhle problemy vlastne vznikaji. Mrknete na www.makepeacewithanyone.com, tam je uvodni kapitola /bohuzel jen anglicky/. V podstate tam rika, ze u korene vsech negativnich emoci-a depresi, uzkosti, fobii- je strach. A u korene strachu je nizke sebevedomi-sebeucta, a popisuje co ji zvysuje a co snizuje. Asi hlavni problem je v tom, ze pri delani neceho, co v cloveku vyvolava strach, mysl proste sahne do pameti a podiva se jak jsme to delali v minulosti / ucime se opakovanim a korekcemi/. A s vyvolanim tech minulych dělání-zážitků se vyvolaji i ty neg. emoce, ktere jsou na ty zazitky napojeny. A emoce jsou motorem chovani a jednani, a kdyz jsou silne negativni...atd. Ale co s tim? To je prave ta druha vec...
Reseni je, že vzpominky sice nevymazeme, ale co vymazat muzeme jsou ty neg. emoce. Kdyz zrusime to spojeni mezi zazitky a emocemi, tak se emoce proste "rozplynou" /sorry za ten "odborný" slovník/ a ze zazitku je najednou neco naprosto neutralniho /jako by se to stalo nekomu cizimu/. A co je hlavni, na nas dalsi zivot uz to nema naprosto zadny vliv. Proste cista mysl! Nevim proc to neumi dnesni moderni psychologie, ale jeden muj znamy to umi. Vedel jsem o nem, ze neco takoveho dela, ale pro technicky zalozeneho cloveka jako jsem ja to znelo trochu neuveritelne, ale par lidi vedelo o mem strachu ze zubaru, a tak zaridili, abychom se "nahodou" potkali. Tak jsem ho, spis ze srandy, souhlasil at to udela, on mi pomackal par bodu na tele a tim to skoncilo. Druhy den rano jsem se objednal u sveho zubare a za dalsich par dni jsem tam sel. A vite co bylo? Nic. Necitil jsem vubec nic.
0/0
7.9.2004 16:17

zlatoluna

taky pomaha
pravidelne cviceni ma vliv na schopnost cloveka zvladat psychickou zatez  (tedy i uzkost) Me pomaha nejvic posilovna, ale behani taky neni spatny. Holt endorfiny jsou endorfiny a maji lepsi a trvalejsi ucinek nez jakakoli pilulka.
0/0
4.9.2004 23:40

usnicka

OVĚŘENÁ A ÚČINNÁ METODA
Na strach mám jedinečný recept, který pomáhá výtečně nejen mně, ale i řadě mým známým - sdělím posléze! Léta jsem s tímto také zápolila, ale co jsem se dala na jistou cestu - čtení knih o pozitivním myšlení, duchovních knih a knih o alter. medicíně, tak jsem toto začala zvládat bezvadně.
A můj skvěle ověřený RECEPT Když na vás přijde strach, tak vy, co máte blíž k duch. cestě, "pomodlete" se třeba větou - Kéž to či ono dobře projde, posílám té situaci jen dobré energie .. nebo odříkejte Otčenáš či řekněte si větu:Ať se ten můj drahý tam a tam má dobře, ať je ochráněný od všeho zlého atd. ... toto není z mé hlavy, ale z knížek. Nerada bych byla, kdybyste mě označili za blbce. Toto, kdo má v sobě jistou víru, opravdu zabírá. Budete-li chtít a mít potřebu, můžete mně napsa a poklábosíme o možném řešní vašeho problému i bez léků nebo k cestě na snižování léků usnicka@seznam.cz
 
0/0
3.9.2004 18:59

ovik

strach
Uzkost, spatne od zaludku az na omdleni, buseni srdce, krec od krcni patere az do hlavy a mirny tres, ztrata hlasu, neschopnost mluvit, strach z toho, ze se mne nekdo na neco zepta a ja budu muset odpovedet, strach z toho, ze mne nekdo pozoruje, kdyz jim nebo piju a nasledna krec od patere az do hlavy. To jsou moje problemy. Zacalo to asi pred 10ti lety ale nebylo to tak silne. Postupem casu se to stale stupnovalo. Trvalo to dlouho, nez moji nemoc lekar rozpoznal. Asi pred 4mi lety ji nazval socialni fobii a predepsal mi prislusne leky. Tenkrat mi rekl, ze se to leci cely 1 rok a potom se leky postupne vysadi a je zaroven po problemu. Po roce jsem skutecne byla docela v pohode. Potom jsem se vdala do zahranici a asi za pul roku jsem to mela zpet a to  tuplovane. Lekar tady mi napsal leky a zaroven mne upozornil na to, ze ty ale nic neleci. Dulezite je mne nejdrive uklidnit a az potom zacit s terapii, ktera teprve opravdu leci. Strach zpusobuje ztazeni svalu a spatne dychani a to vede potom k spatnemu okysliceni mozku. Nasledne potom spatne od zaludku, tuhnuti patere a krece, neschopnost mluvit. Tyto veci je proto dulezite mit pod kontrolou, existuji na to prislusna cviceni. Cloveka si tato nemoc nevybere nahodou. Koreny teto nemoci vetsinou zacinaji uz v detstvi. Je mozne odhalit skutecnosti, ktere mely vliv na vzniku teto nemoci a jeste dodatecne je pokusit se resit (s terapeutem). Prace je to velmi namahava a neni to nic veseleho. Ucinky se ale dostavuji. Je take velmi dulezite, umet si verit.
0/0
1.9.2004 9:47

kolo1964

Re:
Dobry den, presne to co popisujete ve Vasem prispevku, ty stavy tak to mam ja. Uz jsem psal asi pred dvema dny, ze jsem na to dostal Rivotril a Noveril. Muzete mne poradit co berete vy, co je to za nemoc a neco bliz? Ja jsem sel rovnou na psychiatrii s tim, ze jsem stale nervozni, mam uzkost a tiky hlavy a dostal jsemm tyto prasky. Vic se o me doktor nijak nestara, jen jednou za pul roku jsi prijdu pro prasky. Mam 13 letou dceru a ona ma podobne problemy asi jiz tri roky. Dekuji Vam za pomoc.
0/0
1.9.2004 16:54

Kajik11

Re:
To jste si zkombinoval několik věcí dohromady. Zřejmě jste neurotická osobnost, což pokud jste vystaven dlouhodobému stresu vede k diagnózám na krční páteři, zejména pokud máte kancelářské zaměstnání. Projevuje se to závratěmi, úzkostnými stavy, nervozitou, podrážděností a neklidem,neudržíte hlavu bez toho, abyste si ji musel podpírat , tupá bolest hlavy, bolesti zad, projevy astmatu, slabost nohou a rukou, nad ránem a v noci (nejčastěji) se vám špatně prokrvují ruce, při chůzi máte pocit že se vám podlamují nohy atd. Toto vše je velmi nepříjemné a pokud jste trochu úzkostlivá osoba, tak se za chvíli sesypete. Vede to k psychiatrickým diagnózám nebo je to s nimi už od začátku zkombinované. Nejhorší to bývá na konci zimy. Doporučuji rehabilitaci krční páteře - pozor dlouho to trvá, musíte cvičit denně. Nejlépe zajít na rehabilitaci kde vám řeknou co a jak. Po několika měsících se to začne lepšit. Je to chronické. Zejména pokud jste na to několik let kašlal. Nevím jestli je toto, ale váš případ.
0/0
1.9.2004 18:16

ovik

Re:
V Cechach jsem take uzivala Rivotril (na noc) a Oikamid (na den).Dal se mnou doktor take nic nedelal. Tady uzivam Citalopram-biomo 20 mg (na den) a Surmontil - 25 (na noc). Ctvrtletne se chodim ukazat svemu psychiatrovi a sdelit moje pokroky atd... a jednou tydne chodim ke svemu psychoterapeutovi. Na zacatku jsem dostala pisemne otazky k memu zivotopisu. Bylo jich asi 40 a vypracovavala jsem je asi mesic pote si mne mohl asi terapeut nekam zaradit.Vytvorili jsme si stupnici veci, kterych se bojim nebo mi nedelaji dobre, odstupnovane procentama 100%-10% kdyz se na to dnes podivam muzu rici ze trebo to co tenkrat melo 70% ma dnes max.5%.Vysvetlil mi co se deje s telem, kdyz ma clovek strach a potom jsme presli na cviceni ktere predejde tem spatnym koncum.Naucila jsem se tzv. uvolnovani svalu.Pohodlne sedim na zidli, mam zavrene oci a natahnu pr. ruku a poradne zatnu, drzim napeti a potom  uplne povolim tak ze ruka spane, citim jak se uvolnila a takto pokracuji s dalsimi casti tela(nohy, bricho, ramena, krk,oci,pusa,celist,jazyk)Je dulezite citit to uvolneni, protoze pri strachu se vse ztahuje a vy pak jste schopen rozpoznat, co mate ztazene a hned uvolnit.Doma mam kompakt na kterem je toto cviceni a s nim takto pracuji.Dalsi dulezita vec je dychani.Pri strachu aniz si to uvedomite zadrzujete dech.Pri stresovich situacich pomaha se poradne nadechnout a potom velmi zhluboka vydechnot a to nekolikrat opakovat, nebo se zhluboka nadechnout, dech chvili drzet a potom velmi pomalonku vzduch zase vypoustet a dalsi (to lze praktikovat snad pri vsech moznych situacich)dat si sepnute ruce na bricho a pozorovat jak pri nadechu se pohybuje bricho nahoru a pri vydechu zase dolu(to mi hodne pomaha).Dite musi mit pravo mit vlastni nazor a nesmi mit strach ho vyslovit,pro dite je dulezita pochvala a to, ze jsou rodice na nej hrdi nebot hlavne to buduje jeho sebevedomi.Je spatne kdyz je dite hodne zatizeno praci, zejmena praci dospelich.Ptejte se rada napisu nektere me zkusenosti.
0/0
2.9.2004 16:18

zlatoluna

strach
Zdravim vsechny postizene. Musim rict, ze ja jsem tohle dovedla k dokonalosti... mam strach ze strachu. Neboli jinymi slovy, mam uzkost z toho, ze budu mit uzkost :D Chvili jsem dost brutalne zivot nestihala, ale uz je to celkem v pohode. Nejhorsi je se tomu strachu poddat, protoze pak to jede jako po spirale. Takze jsem si zavedla prisny rezim, skrz vsechny neprijemne situace a zpatky ni krok. Taky se mi osvedcilo nikomu o mych problemech nerikat, co me dokaze uplne vykolejit jsou lidi, ktery se me ptaji, jestli je mi dobre.
0/0
30.8.2004 23:51

herulinka

A co s tímhle?
Mají pocit, že je neustále někdo hodnotí a zařazuje.     Jak se toho zbavit?
0/0
30.8.2004 22:28

nebydlící

Strach
Dobrý den, rád bych si psal s někým, komu se stalo něco podobného jako mě - jednou v noci při usínání mě přepadl naprosto neskutečný intenzivní strach - něco co jsem doposud nikdy nezažil. Druhý den ráno jsem se probudil do světa, který jsem nepoznával. Již čtyři roky žiji v tomto "jiném" světě a jen vzpomínám, jaké to bylo předtím, nelze se vrátit. Stalo se mi to cca 2 roky po prvním a zároveň posledním experimentu s LSD, který dopadl naprosto katastrofálně...
0/0
30.8.2004 20:19

nebydlící

Re:
Ještě uvedu kontakt na mě - wonderland@centrum.cz
0/0
30.8.2004 20:20

Dzonatan

čau
je mi 21 a mám tenhle problém, nevím, kdy to vlastně začalo, asi s pubertou, prostě z optimistického, usměvavého a věčně dobře naladěného děcka se stal ten člověk, kterým jsem dneska-kus hmoty. Myšlenky na sebevraždu mě provázejí už mnoho let, kdykoliv už jsem byl hodně blízko a jediným důvodem, proč jsem ji zatím nespáchal, je uklidnění, že ji spáchám někdy jindy, takhle přežívám zhruba od svých 16ti let. Nemine den, abych se z něčeho neměl hrůzu, nakupovat chodím zásadně hodně brzo ráno, nebo až potmě, abych, pokud možno, potkal co nejméně lidí, návštěva supermarketu pro mne byla utrpením už koncem základky, nakonec, aniž bych to plánoval, můj duševní stav, který vždy následoval prakticky pro překročení prahu do jakéhokoliv smarketu odradil všechny lidi, aby mě tam tahali. V tramvaji nebo autobuse je mi horko i v zimě, nemůžu dýchat, pokud ten stav dospěje do určitého bodu, musím vystoupit, to, že si mě lidi prohlížejí, je jen třešničkou na dortu. Z ničeho nemám dobrý pocit, jsem jenom fiktivní cosi na omezené lince času, nevěřím už ničemu, tabletky štěstí vám sice možná pomohou se reintegrovat do běžné společnosti, v čemž spočívá celý ten problém, společnost je hnusná a zběsilá, neustále se něčeho dožaduje, chce vás asimilovat, pokud vím, že z mojí podstaty v tomto koloběhu poptávky a nabídky žít nemůžu, děsí mě představa, že začnu polykat nějáké pilulky, které ve mně tyhle pocity zamknou nebo je nějak uspí, jak může člověk žít s takovou lží a hlavně proč by to měl dělat, co za to stojí, peníze, sláva, zaměstnání, hodnoty? Děsí mě hodnota, děsí mě ta naivita, se kterou pořád očekávám, že se zase vzbudím šťastný, nevím, co sepnulo tuhle věc, spíš věřím tomu, že je to přirozené, že to tak má být, neexistuje pomoc, existuje jenom nějáká deka, něco, čím to sami před sebou zakamuflujete, na to nemám.
0/0
30.8.2004 19:57

Packo

čau
je mi 21 a mám tenhle problém, nevím, kdy to vlastně začalo, asi s pubertou, prostě z optimistického, usměvavého a věčně dobře naladěného děcka se stal ten člověk, kterým jsem dneska-kus hmoty. Myšlenky na sebevraždu mě provázejí už mnoho let, kdykoliv už jsem byl hodně blízko a jediným důvodem, proč jsem ji zatím nespáchal, je uklidnění, že ji spáchám někdy jindy, takhle přežívám zhruba od svých 16ti let. Nemine den, abych se z něčeho neměl hrůzu, nakupovat chodím zásadně hodně brzo ráno, nebo až potmě, abych, pokud možno, potkal co nejméně lidí, návštěva supermarketu pro mne byla utrpením už koncem základky, nakonec, aniž bych to plánoval, můj duševní stav, který vždy následoval prakticky pro překročení prahu do jakéhokoliv smarketu odradil všechny lidi, aby mě tam tahali. V tramvaji nebo autobuse je mi horko i v zimě, nemůžu dýchat, pokud ten stav dospěje do určitého bodu, musím vystoupit, to, že si mě lidi prohlížejí, je jen třešničkou na dortu. Z ničeho nemám dobrý pocit, jsem jenom fiktivní cosi na omezené lince času, nevěřím už ničemu, tabletky štěstí vám sice možná pomohou se reintegrovat do běžné společnosti, v čemž spočívá celý ten problém, společnost je hnusná a zběsilá, neustále se něčeho dožaduje, chce vás asimilovat, pokud vím, že z mojí podstaty v tomto koloběhu poptávky a nabídky žít nemůžu, děsí mě představa, že začnu polykat nějáké pilulky, které ve mně tyhle pocity zamknou nebo je nějak uspí, jak může člověk žít s takovou lží a hlavně proč by to měl dělat, co za to stojí, peníze, sláva, zaměstnání, hodnoty? Děsí mě hodnota, děsí mě ta naivita, se kterou pořád očekávám, že se zase vzbudím šťastný, nevím, co sepnulo tuhle věc, spíš věřím tomu, že je to přirozené, že to tak má být, neexistuje pomoc, existuje jenom nějáká deka, něco, čím to sami před sebou zakamuflujete, na to nemám.
0/0
30.8.2004 19:01

zhaozichen

Stres - uzkost
Hm, mel jsem podobny stav asi pred ctyrmi roky, fakt jsem myslel, ze je to infarkt a z nemocnice mne po silene jizde sanitkou vyhodili, ze jsem ouplne zdravejˇ(47 let). Uz vlastne v sanitce jsem v pohode mobiloval. Pak se mi to ale stalo v aute, malem jsem se posr..., musel jsem vlitnout do lesa. Z nemocnice mne taky vyhodili, ze jsem zdravej. Dali mi Neurol, ktery mi dost pomaha, kdyz citim, ze to na mne jde. Doktori rikaj, ze je to stres, ktery se nahromadi a pak to uderi. Myslite, ze je to ono, o cem se tady mluvi.......? Nemam zadny fobie, alespon o zadnych nevim.........
0/0
30.8.2004 16:06

Kajik11

Re:
"Doktori rikaj, ze je to stres, ktery se nahromadi a pak to uderi" a o tom to celé je
0/0
30.8.2004 16:26

kadan

Re:
Dobrý den. Trpěl jsem stejným problémem, a trvalo asi 6 let než jsem se stoho skoro dostal. Nestačí když Vás předepíší neurol, musí použít (zkusit) i jiné léky (Fevarin, prosulpin ...), začít s vyšší dávkou těchto léků. Brát tyko léky pár měsíců, prostě počkat až deprese vymyzí. Pak postupně začít léky vysazovat. Léky se nesmí vysadit hned, vysazovat třeba po čtvrt tabletce, třeba půl roku. Pak by měla deprese zmizet. Pokud budete vystaven nějaké velké psychycké zátěži, je ale možné že se Vám to vrátí. Výše popisovavý postup působil i na mě, takže doufám že i Vám pomůže. Jinak nestyďtě a promluvte si s tímto problémem i s psychologem. Budete Věďět, že nejste na tenhle problém sám a že nejste jiný.
0/0
30.8.2004 23:27

kolo1964

RE:
jo, tak ty stavy znam, uzkost, napeti, stres, ne jen nekdy, stale a porad, cely den, uz aspon 15 let. Dokud jsem nebral prasky, byla hruza s tim zit. Ted beru Rivotril a Noveril a jsem docela v pohode.
0/0
30.8.2004 15:37

Kajik11

jak z toho ven
1) Vyhrabat se z toho dá a nakonec vám to bude připadat i komické a směšné 2) Nečekejte, že vás z toho vysekají psychiatři, ti jsou tu od toho, aby vám ukázali cestu - jednoduše řečeno je to na vás 3) Překopejte svůj život, vraťte se do minulosti a zkuste objevit, kde se stala chyba, žijete opravdu život, kkterý vám sedí? sedí vám lidé kolem vás? nekladete si velké cíle? máte zaměstnání, které vám sedí?........ 4) Pořádná strava, dostatek tekutin, hodně zábavy a pohyb, tak bez toho by to nešlo. 5) Nedělejte z toho nějaké hrůzostrašné závěry, berte to tak , že jste to trošku přepísli s vleklým stresem, prostě tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu... rozklepat se v metru to už je jen výsledek a když je někdo neurotik má bohužel smůlu, ale vykoledoval si to částečně sám 6) věřte, že časem to odezní, ale je potřeba nad tím získat nadhled a to bohužel chvíli trvá 7) vždycky se zamyslete nad tím, jestli vám opravdu něco hrozí- sami víte že je to přece blbost, no a v nejhorším sebou švihnete na zem a to není zas taková hrůza (pokud si teda nerozbijete hlavu) 8) zásada nejdůležitější (to platí pro ty , které už neživí rodiče) dělejte to, co chcete vy , jiná možnost není 9) zásada neméně důležitější - některým lidem se prostě některé souvislosti vysvětlit nepodaří , ale tak už to na světě chodí 10) kdybych to neznal tak to tady nepíšu
0/0
30.8.2004 13:41

tablet

Re:
No, z bodem 1) souhlasím, dál už je to horší. Byl jsem ve stavu, kdy to bez "psychiatrických" prášků nešlo. Nějaké psychologické řeči by neměly význam. To snad pro ty, co to nenechají dojít tak daleko...
0/0
30.8.2004 13:56

tablet

Re:
Pardón, s bodem...
0/0
30.8.2004 13:57

smiders1

Re:
Tak to si ale evidentně nezažil stavy, kdy si měl chuť proskočit oknem v aoutobuse, protzože si měl pocit, že se udusíš a všichni tě sledujou a čtu tvoje myšlenky  a ty máš chuť si vyrvat srdce z těla! Mít strach kouknout se z okna nebo z toho, že natebe někdo promluví (sociální fóbie)... Jstli tohle znáš, tak nechápu, že můžeš psát takový subjektivní a nepodložený rádoby-fakta??? Zapomněl si na genetiku, sociální bilologii a další zásadní neovlivnitelné faktory! Určitě znáš pojem kognitivně behaiviorální terapii apod... Taková slepá subjektivita, je hodně nebezpečná čéče... Něco málo na tom co si napsal je pravda, ale je to strašně povrchní...  Ale bojovat a zvítězit se nad panickými záchvaty a spojenými depresemi atp. zvítězit dá. Někdy je to ale (viz. mnohá literatura a konkrátní psychyatři) cesta na celý život... Takže do boje!
0/0
30.8.2004 15:01

Kajik11

Re:
Jak můžeš vědět, co jsem zažil a co o tom vím. Toto mi přijde povrchní. Každý má k něčemu predispozice. A mechanismy spouštění poruch jsou různé. A cesty náprav také. Jinak ti přeju, aby ses z toho vyhrabal a nebyla to pro tebe cesta na celý život. Protože až se z toho opravdu vyhrabeš , tak nebudeš mít potřebu na každého hned chrlit terminologii, která se kolem toho točí a dělat z toho strašnou vědu a vrátíš se k těm obyčejným prostým věcem na kterých lidský život , dle mého názoru, stojí. To už mám naštěstí za sebou. Hodně štěstí.
0/0
30.8.2004 16:24

smiders1

Re:
Vycházím pouze z toho, co jsi napsal a jak si to napsal. Pokud předhazuješ taxativní výčet kroků "jak správně postupovat" takovýmto zcestným způsobem, mno... Ale dobře, že tomu sám věříš, ale nepředstírej to jako návod pro ostatní... please! Házení termínů? To sou fakta kamaráde, a zároveň vodítka čeho se chytit, pod čím hledat, kde začít... Já se cejtim dost v pohodě:-)
Tak sa majte všichnu fajn a nebojte se psychiatrů!
0/0
31.8.2004 7:36

tablet

Re:
Souhlasím. Rady typu "...vykašlete se na to, že vám něco hrozí" předznamenávají člověka, který o problému moc neví. Deprese a úzkostné stavy jsou dány nízkým stavem určitých látek v těle, které si jen těžko můžeme "dovyrobit" přesvědčováním, že se nic neděje. Ovšem jestli to u někoho funguje, tím lépe. Ale řekl bych, že to musí být mizivé procento.
0/0
31.8.2004 9:10

gagaryn

bojííím, bojííím
Když se z úzkosti stane choroba mám strach kliknout na tuto larvární diskuzi. Strašlivý Ementálové se mi zavrtávají do mysli.A nejstrasnější Sýreček už mě skoro dostal...
0/0
30.8.2004 13:00

Lubikus

Spíš bych řekl ...
že lidstvo nasadilo obrovské životní tempo, které nám už přerůstá přes hlavu (doslova).
0/0
30.8.2004 10:51

Tačůd 1978

úzkozti a posedlosti
nejsem velký odborník na magii a podovné věci, ale tuším že podobné chování mohou způsobovat i larvy:
Larva Atsrální útvar, který na rozdíl od elementálů vzniká nevědomou emisí psychické energie provázející lidské sklony, vášně a afekty. V širším smyslu astrální zbytek čehokoli živého, co na Zemi zahynulo, nebo co je vázáno na animální formy života. Je to tedy vytvořený shluk astrálního světla či astrální bytost, která se vyznačuje určitou životností, silou, tendencí a inteligencí, a která může být magicky potána a usměrňována k vyvolávání určitých účinků v oblasti fytického bytí. Podle Paracelsa se larvy vytvářejí zejména z prolité krve a semene. Larvy se mohou spojovat s astrálními útvary určitých sklonů a činů a mohou posednout astrání i psychofizickou složku jedince.
0/0
30.8.2004 10:16

anonym167

Re: larva Tačůd
Začínám cítit úzkost. Asi se na mě napojila larva Tačůd. Ještě že mám u sebe Ementál, ten mi vrátí mou ztracenou mentální sílu. Howgh
0/0
30.8.2004 12:31

Elph

ryba Badys
Toe prd... Horší je ryba Badys...
0/0
30.8.2004 12:47

Tačůd 1978

Re:
jO, jasně, teď jsem si uvědomil že přezdívka "Tačůd" kterou jsem si kdysi zaregistroval z legrace může působit v souvislosti s mým příspěvkem dost nechtěně komicky :-)
Pak to s těma elementálama, odkazovalo se to na část textu mimo tento odstavec, takže chápu že to takhle vytržené z kontextu může působit divně.
Jen jsem chtěl říct (a asi jsem to řekl předtím dost neobratně), že existují i jiné pohledy na problémy probírané v článku. Také exixtují jiné způsoby léčení než ty po kterých Vám zůstane závislost na lécích které ničí játra.
0/0
30.8.2004 15:13

smiders1

Psycho2
Mimochodem pro mě bylo peklo a sedět s někým u stolu, přejít ulici, jet tramvají atd... Kombinace prášků a terapie mi pomohla přežít! A to myslím doslova!
0/0
30.8.2004 8:43

smiders1

Psycho
Popsané pozíže velice dobře tnám. Trpím záchvaty panické úzkosti a úzkosti jako takovou, agarofobií a nebýt návštěvy psychyatra, tak sem si to už dávno hodil :-))) Takhle se s s tím dá vcelku i přežít, udělat si třeba VŠ a sehnat fajn job a bejt dobrej... Základem je rozpoznání a proniknutí do zákoutí oněch úzkostných stavů... Doporučuji knihy manželů Práškových!!!
0/0
30.8.2004 8:39

lobo_01

Re:
Už jste se těch problému úplně zbavil, nebo pořád musíte na to brát prášky ?
0/0
30.8.2004 9:27

smiders1

Re:
Vzhledem k mému vcelku neutěšenému životnímu stylu jsem se těchto potíží zcela nezbavil a beru prášky. Raději mírná závislost na prášcích, než každodenní peklo. :-)  Sem pevně přesvědčen o tom, že kdybych žil zdravým způsobem života (relaxace (jóga atp., sport, abstinence (alkohol či cigarety)) a pozitivním přístupem ke každodennosti, lze tyto stavy odbourat tak z 90%. Já se pohybuju někde na 70% :-)
0/0
30.8.2004 11:46

tablet

Re:
Je to tak. Měl jsem několik solidních panických záchvatů (přesně jak to tadu píšou - volal jsem sanitku), žil jsem bez nálady, ve skepsi, napnutý jak struna... Nevěřil jsem, že se někdy uzdravím. Ale povedlo se. První příznaky optimismu přišly asi po třech měsících, po půl roce už jsem si troufl do autoškoly a po roce už jsem byl v oukeji úplně. Je to dobře léčitelná nemoc s vysokou úspěšností, ale nepříjemná právě v tom, že člověk na uzdravení nevěří. Když si zlomí složitě ruku, věří a bojuje. Tady ne. Takže se nebojte a jděte na psychiatrii. Něco si o tom přečtěte. Mně hodně pomohla při blížících se záchvatech rada z jedné příručky: Říkejte si, že je to jen hloupá nemoc, o které moc dobře vím a kterou zvládnu.
0/0
30.8.2004 12:02

Kajik11

Re:
Jo to je ono. No ale léčit se hned nemusíš. To se tak občas stane, že má člověk slabší chvilku. Popřemýšlej o tom stresu. Opravdu máš jistotu, že ho zvládáš?
0/0
30.8.2004 13:15

tablet

Re:
Mohlo by to být ono. Psychiatr mi řekl, že takové slabší záchvaty mívají zdraví lidé párkrát za rok a je to celkem normální. Ale taky to může být začátek... Nechci strašit, ale taky jsem si myslel, že to zvládám, a že to přejde. Jenže pozvolna přišel pokles nálady, nervozita (ještě stále jsem si myslel, že to pomine) a nakonec... Důležité je sledovat, jestli se neztrácí nálada, nechybí chuť k jídlu, není v těle napětí, které třeba ani nemusí být nepříjemné... A příčiny? Cha!, vůbec ne krizové situace, jak by si mnozí pomysleli. Naopak. Měl jsem hodně práce a tak jsem jí dělal i na úkor spánku, ale moc mě to bavilo a vydělal jsem dost prachů. Pak mě povýšili v práci, narodilo se mi zdravé dítě - prostě samé radosti, které jsem neunesl. - - - A ten pořádný záchvat, to je síla. Nervy simulují konec, klečel jsem na zemi v domění, že umírám. Loučil jsem se se spícím děckem a prosil o odpuštění všechny, kterým jsem ublížil. Nikdy jsem takový pocit ani v náznaku nezažil, prostě jako když tě vedou pod šibenici... No radši nebudu děsit, ale takhle jsem dopadl, když jsem si třičtvrtě roku myslel, že se z toho nějak dostanu sám...
0/0
30.8.2004 13:54

ilrac

Re:
Uplně stejný průběh, nejdřív jsem zašel za obvoďákem s tím pocitem že mám nějakou chřipku, prože mě bolelo v zádech, hlava. Dostal jsem antibiotika a za dva měsíce znova. To bylo těsně před vánocemi minulého roku, celý prosinec jsem byl doma. Na vánoční svátky krize jako hrom, celý jsem se klepal, mražení v celým těle, bez nálady, stále ve strachu že přijde nějaká návštěva. Po novém roce opět obvoďák ,naměřil mi vysoký tlak. Dostal jsem na něj prášky, málem to se mnou seklo jak mi ho snížil. Tak mi je vysadil. Teprve potom vlastní návštěva psychyatra. Opět prášky ,tentokrát na deprese, bral jsem je tři měsíce tj.do konce dubna. Teď se snažím žít bez nich. Občas mě přepadají stavy, že někdo přijde a bude něco chtít a potom je to teprve nápor kdy nevím co mám dělat. (to bych se z toho teprve opravdu po****).Celé tělo napnuté jako struna a říkám si teď to se mnou sekne. Můj osobní názor je, že za všechno může současný styl života kdy se člověk honí jenom za hmotnými statky. Je mi 41let a za celou dobu jsem neměl dovolenou , 10let jsem stavěl barák a ani neumím odpočívat.
0/0
31.8.2004 12:21

Pa_St

Strach ze tmy
Jak léčit strach ze tmy?Násobený tím, když není nikdo doma.
0/0
30.8.2004 8:26

Pa_St

Re:
Když jsi měl rozvíceno, co pak? Už ses nebál? U partnerky to jde dál. Jde na chodbu, kde nejsou okna a hlídá všechny dveře. Nevím jak jí pomoci.
0/0
30.8.2004 13:05

Pa_St

Re:
Jo, strach z doktorů. To je další problém...:(
0/0
30.8.2004 14:58

zlatoluna

uzkost
Hm, otec tim trpel 10 let, doktori mu nebyli schopny pomoct a leky taky ne.
0/0
30.8.2004 4:17

vosa100

Re:
Mate vsichni pravdu. Zazijete nejaky zazitek a ten Vam upravi zivot. Nikdy jsem takove problemy nemela. A ted tunely, metro, výtahy. No děs vyjít z domu a jít do práce. No děs. Kdo to nezažil, neví o čem je řeč. A jak to léčit. Myslím si že žádné prášky na to nejsou.  Kdo má tyto problémy odpovězte jak s tím vyrovnáte
0/0
30.8.2004 8:38







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.