Sám sobě diagnostikem
Moje zkušenosti s lékařskou péči jsou poměrně špatné a vystihují je i popisky dalších přispěvatelů této diskuze. Zažil jsem zdratovnictví socialistické (čekání 1 - 4 hodiny u dětské lékařky, která ovšem byla a je vynikající odbornice), privátní (5 minut - 1 hodina čekání na zpruzelou lékařku, která předepisovala léky "ode dveří"), ale i zdravotnictví v podobě soukromé kliniky (0 - 15 minut čekání). Věřte, že i tam naleznete lékaře bez zájmu o Vaše zdraví. Nikdy nezapomenu na madam, která mě přijala ve své ordinaci (popis: velká místnost vybavená moderním nábytkem, na zemi originál peršan a za stolem načančaná machna ověšená zlatem, která si něco neustále ťukala dvěma prsty do počítače). Aniž by zvedla oči, zeptala se, co mi je. Protože jsem jí sdělil, že mě bolí v krku, obratem mi řekla, že je to na antibiotika, protože to teď hodně řádí. Prý jestli si budu přát neschopenku - nechtěl jsem. Taky mě dost bolely uzliny - to je prý taky normální, ať jsem v klidu. A tak jsem byl asertivní a požádal jí, zda by mě mohla vyšetřit. Vzdal jsem se v duchu slov jako "Zvedni .... a koukej něco dělat, náno!" a byl jsem milý. Výsledkem bylo, že kolem mě madam proplula a letmo se dotkla mojí brady (novinka v medicíně - uzliny jsou zřejmě tam?!). Tak jsem papal antibiotika a chodil do práce. Ach jo.
A proč tam chodím? Jinou možnost bohužel nemám. V Praze mi tuto kliniku hradí zaměstnavatel a kdybych přešel kamkoliv jinam, zřejmě bych si musel přivyknout na hodinová čekání. A co je nejhorší - vůbec by to nemuselo být zlepšení...