někde radši nerodit?

sice nemůžu mluvit ze své zkušenosti, neboť na vlastní dítě se teprve chystám, ale můžu říci, že ze zkušeností mých kamarádek nemám zrovna nejlepší pocity. jeden příklad za všechny: Kamarádka otěhotněla po několika gynekologických operacích, v průběhu těhotenství neměla žádné větší potíže(bolesti zad a otékání nohou je vcelku standartní průběh), ale teprve v porodnici začala "bitva " s lékaři. Ač je kamarádka zdravotní sestra, nestačila se divit, co se děje. porod probíhal trošku hůře(otočená děloha), ale bez komplikací, ale po porodu, kdy měla zakázáno kojit, ji odmítli dát odsávačku, takže během 2 dní dostala zánět do obou prsou, "vyfasovala" antibiotika, což jí znemožnilo kojit mnohem delší dobu. její malá dcerka měla několik týdnů střevní a trávicí potíže, které lékaři hotnotili slovy, že matka je hysterka a něco si vymýšlí. Po týdnech a týdnech, kdy malá odmítala všechny náhražky mateřského mléka, ji lékaři zjistily, že se už v porodnici nakazila bakterií, která se obyčejně vyskytuje jen ve stojacích vodách. takže, co vše je ještě v našich porodnicích možné? Pak se nemůže nikdo divit, když budoucí maminky mají hrůzu z porodu a porodnice samotné.

Je to přirozená věc...

Už to jsou 3 roky, ale občas si na to vzpomenu. Termín jsem měla na 14. dubna 1998. Ale nic moc se nedělo, svoje bříško jsem "tlačila před sebou" pořád dál. Děťátko se začalo hlásit 23.dubna a to hned po 7. minutách. Žádná tragická bolest to nebyla, vzbudila jsem manžela, že bych teda potřebovala odvézt do porodnice... A tam to vše začalo. Hned mě odvezli na sál. Manžel odjel do práce s tím, že až "to" bude, tak přijede a rodili bychom spolu. Porodní asistentka to plánovala na půlnoc. Půlnoc byla pryč a já pořád chodila po chodbě a pravidelně po 5 minutách prováděla dechová cvičení, chtěla jsem, aby miminko se cítilo co nejlépe. Další den to samé, po 5 minutách. Aby se neřeklo, že jsem tam došla jen tak pro zábavu, tak v ten večer mi praskla plodová voda. Samozřejmě, po celý ten můj pobyt mi prováděli ty různé testy, kdy jsem se nic nedozvěděla. Občas se mi povedlo nakouknout do spisů, kde jsem vyčetla, že všechno není zase tak růžové. Ale nikdo nic neřekl. Na co ? Když za mnou přišla maminka, tak vysloveně "hleděla", že pořád mám to bříško... Ty dvě noci jsem nespala a třetí den jsem u kontrakcí omdlévala únavou a to jsem měla ještě rodit ! Ten třetí den to byla zrovna sobota, to vím jistě, protože jsem vyžadovala císařský řez nebo nějaké urychlení, protože ozvy miminka nebyly v pořádku. Bylo mi řečeno, že je weekend a anesteziolog není přítomen. Máma udělala "scénu". Na základě toho mi začali píchat kapačky na urychlení pak na zpomalení... V neděli ráno se mi narodila 4 kilová holčička, trochu modrá, ale byla živá ! Byl to porod s klešťama a ještě jí ze mě "tahali" tím způsobem, že jí "udělali" brachialis pravého plexe. Pravá ručenka jí "visela". Chodily jsme na rehabilitaci, ale celý ten cirkus byl naprosto zbytečný, kdyby mě vzali hned na císaře... Při své výšce 157cm... Dcerka je zdravá a to je to nejdůležitější.

Odpověď na dotaz.

Je to možné i u nás, ale považuje se to za nadstandart a platí za to. Hanka

Nebe a dudy

K zazitkum z rozeni tady (Galway, Irska Republika) a tam (Ostrava Fifejdy) mohu dodat jen jedno. Zatimco v Cechach jsem byla povazovana za jakysi nesvepravny objekt,zde jsem byla Panem Zakaznikem, pro ktereho zde byl zdravotnicky personal, a ne opacne .Na prispevcich, ktere chvali nektere porodnice mne zarazilo to,jak velky vdek a prekvapeni se vyjadruje za dobre vykonani prace. Vzdyt ti lide na porodnich salech se sami rozhodli pro tohle povolani a snad alespon v nemocnici by mela byt slusnost , ochota a profesionalita samozrejmosti. V Irsku narozenim ditete pece nekonci. Hned v nemocnici je kratky postnatalni kurs (krmeni ditete, poporodni cviceni etc.) Dale pak matka si muze svobodne vybrat zda chce kojit ci nikoliv. (pro kojici matky je zde sit klubu). Co Vam mam rikat - po trech dnech se jde tady z porodnice domu!

porodnice

Před třičtvrtě rokem jsem porodila v nemocnici v Praze - Krči a byl to nezapomenutelný zážitek. Když jsem se v poradně snažila ujasnit si vzájemné představy o porodu, tak na mne nikdo neměl čas. Během porodu pak docházelo ke zbytečnému dohadování, během šesti-sedmi hodin jsem prošla rukama celkem jedenácti (s výjimkou sestry a lékařky z příjmu neznámých) lidí... Když jsem něco chtěla (vzít si vlastní noční košili, jít se po porodu osprchovat...), odpověď zněla vždycky:"Ne.". Nikdo se neobtěžoval s nějakým vysvětlováním, co a proč se mnou chtějí dělat, když jsem se zeptala, často jsem se dozvěděla pouze to, že se "to dělá všem". A hlavně aby všechno bylo "honem, honem, nemám čas!". Ačkoli jsem poslední tři hodiny měla kontinuální monitor a každou chvíli se na něj někdo přišel podívat, já ani jednou za celý porod neslyšela, že je všechno v pořádku a dítěti se daří dobře. Naopak, ty tři hodiny jsem prožívala v depresi, nenáviděla jsem se a měla jsem hrozný strach o dítě. Později jsem se dozvěděla, že k tomu nebyl důvod. Nechápu, proč se mě tedy lékař snažil přesvědčit, že svému dítěti ubližuji, asi pro něj bylo pohodlnější, když jsem byla vyděšená tak, že jsem jenom ležela na zádech a nechala do sebe všechno napíchat, než když jsem projevovala svůj názor ve chvíli, kdy se mi něco nezdálo. Do této porodnice jsem šla díky skvělé pověsti šestinedělí a v tomto směru jsem zklamaná nebyla. Ovšem přístup lékaře na sále byl takový, že než se s ním znova setkat, tak radši budu příště rodit jinde.

hodnoceni porodnic

V diskusi "kde rodit" na http://www.rodina.cz je dneska uz pres 1200 prospevku. A nektere opravdu stoji za to si precist.

Na www.emimino.cz je hodnocení porodnic

Jmenuje se to Vysvědčení pro porodnice a je tam přes 400 hodnocení.

Slanska Porodnice

Jen chci vzkazat nastavajicim maminkam jednu vec.Okolo tehle porodnice radsi ani nechodte.Vim o cem mluvim.

Tady a tam

Mame 2 deti, jedno se nam narodilo v Ostrave (1993) a druhe letos v irske Galway. Ja jsem byl u obou porodu a byl to obrovsky rozdil. Snad jen uvedu to, ze se z prvniho porodu zena vzpamatovavala asi 3 mesice a to i diky "profesionalite" ceskych lekaru, zatimco po druhem diteti byla v plne sile uz po tydnu. Mel jsem kratkou diskuzi s irskym porodnikem o metodach v ceskych porodnicich a dozvedel jsem se ze v sedmdesatych letech to v Irsku bylo zhruba stejne jako dnes v cesku. Jako by se v ceskem porodnictvi zastavil cas. Celkovy pristup k porodu se na zapade velmi lisi, tezko se to da vysvetlit na jednotlivostech. Spousta ceskych zen se tak nikdy nedozvi, ze to jde i jinak a daleko lepe a az na par tezkych chvil je to jeden z nejpeknejsich okamziku v zivote cloveka. I nas nejmladsi potomek to prezil vcelku bez ztresu, ani neplakal, jen si lehce povzdychl.