Spekuluje se o tom, že jste těhotná. Je to pravý důvod k odchodu?
To mě rozčiluje, všichni novináři se mě na to ptají.
Diana Kobzanová
|
Protože je to logické.
Já vím, nabízí se to. Z takového místa normální ženská v devětadvaceti neodchází obyčejně pro nic jiného, než proto, že je v jiném stavu. U mě to neplatí.
Proč si tedy dáváte pauzu?
Už delší dobu mluvíme doma o tom, že chceme ještě trošku cestovat a poznávat svět, než si jednou ty děti pořídíme.
My znamená vy a váš přítel? Můžete o něm prozradit víc?
Žiju se Štěpánem tři roky a vypadá to, že to ještě nějakou dobu bude fungovat. Je to bývalý automobilový závodník. Pochází z poměrně známé rodiny Vojtěchů, závodili brácha i táta, o které bohužel nepřízní osudu přišel. Zůstal sám a vede firmu na Liberecku.
Odejít z pozice, která vám pomohla k sympatiím veřejnosti, není jen tak.
Prožívala jsem v poslední době v rádiu asi něco jako pracovní krizi. Měla jsem pocit, že už jsem všechno řekla a že nemám z čeho čerpat. Nejsem typ, který si vymýšlí historky, já je musím zažít. Štěpán byl ten, kdo mi navrhl, ať si dám chvíli pauzu.
A kde jsou teď vaše ambice?
Nevím, kam se ztratily.
Moderátorka a modelka Diana Kobzanová na procházce se svou bulteriérkou.
A není to tak, že jste je potlačila kvůli příteli?
Nebudu lhát, z velké části to tak je. A to i přesto, že jsem velmi ambiciózní. Nedávno jsem například dělala na Floridě rozhovor v rádiu a oni mi jen tak mimoděk řekli, že jsem typ člověka, který by mohl udělat kariéru i tam. Vím, jak hloupě zní taková samochvála, ale prý bych měla šanci.
Neříkejte, že se vám nezachtělo "pokořit Olymp"?!
A jak! Navíc někdy nastanou situace, kdy člověk ví, jak to dopadne, a tohle byla jedna z nich. Jsem na milion procent přesvědčená, že by to netrvalo dlouho a fungovalo by to. Jenže by to znamenalo žít v Americe, opustit náš plán a všechno změnit. Štěpán nechal rozhodnutí na mně a já svůj americký sen opustila. Jestli to má být, stane se to i později.
Vždycky jste byla svéhlavá, ale zřejmě i na vás došlo. Je ale dobře, když ženská udělá něco kvůli mužskému?
Víte, co mě hned napadlo, když jsem uvažovala o odchodu z rádia? "Ježíšmarjá, v životě jsem neudělala tu chybu, abych odešla z práce kvůli chlapovi. Teď ve třiceti ji dělám?"
Takže je to chyba?
To kdybych věděla.
Vaše maminka šla za tátou dokonce za oceán. Díky tomu máte dvojí občanství. Táta je Američan?
Budete se divit, ale pochází z Lidečka na Moravě. Je strojní inženýr, chvíli studoval jadernou fyziku a pak utekl do Ameriky. Protože je to chytrý člověk, vypracoval se rychle i tam. Naši pak nějakou dobu žili v Austinu, kde máma učila v mateřské školce a táta pracoval pro jednu z automobilek. Mámě se tam nelíbilo, a tak se přestěhovali do Německa za dědečkem. A tam jsem se narodila já.
To máte kosmopolitního ducha. Vyrůstala jste v Německu?
Kdepak, rodiče měli sen, že si pořídí dům se zahradou, a splnili si ho koupí statku ve vesničce v Českém ráji. Tam bylo moje dětství, krásné, klasické venkovské. Kradli jsme sousedům třešně a jahody, shazovali jim sušáky se senem, dělali jsme si bunkry na stromech, měli jsme kaštanový hrad a máma mě třískala kopřivama, když jsem zlobila.
Pohádka skončila, když se rodiče rozešli?
Bylo mi pět, když táta odjel zpět do Ameriky. Je fakt, že nám s mámou nechal vše, co tenkrát měl, a začínal znovu od nuly.
Jak jste jeho odchod nesla?
Špatně. Pořád jsem brečela a večer jsem se budila steskem. To byl taky důvod, proč jsem dostala svého prvního psa, jezevčíka, se kterým jsem mohla spát v posteli.
Hodně utrpěly vaše vztahy?
Zpočátku fungovaly i na dálku. Přál si, abych za ním přijela a chodila do školy při jeho pobytu v Saudské Arábii, ale protože tenkrát zuřila válka v Perském zálivu, máma mě nepustila. Pak se ale táta znovu oženil, měl dva syny a naše vztahy ochladly. Další roky se moc nestaral a v pubertě mě najednou začal vychovávat po telefonu, ale to se zase nelíbilo mně. A moje modelingová kariéra tomu moc nepomohla.
Táta jí nefandil?
Táta měl odjakživa představu, že půjdu studovat nejlépe práva. Tak nějak se u nás doma počítalo s tím, že budu právnička. Chtěl, abych měla rozumné vzdělání a zaměstnání. A to modeling, uznávám, rozhodně není. Vztahy se srovnaly, až když jsem dospěla a některé věci pochopila.
Měl táta tak nereálné představy?
A víte, že mě mrzí, že práva nemám? Uvítala bych, kdyby byl táta tenkrát tvrdší, nebo se líp s mámou domluvili. Myslím, že je to vzhledem k mým povahovým rysům obor, který by mi mohl jít. Teď si asi všichni řeknou, že jsem blbá, ale já dokážu odhadnout svoje možnosti, vím, že bych práva vystudovala.
A co ve vás viděla máma?
Ona běhala závodně na lyžích a já dělala atletiku. A protože mi to docela šlo, chvilku to vypadalo, že bych mohla být sportovec. Pak mi ale máma poslala přihlášku do dívčího časopisu, kde hledali modelky, a bylo to.
Jaké byly modelingové začátky?
Jezdila jsem do Prahy a fotila módu pro holčičky v časopise Dívka. Byla jsem holka z vesnice a přišla jsem si důležitá. Bydlela jsem u tety a strejdy, kteří po večerech zpívali v Pražském komorním sboru, a já tak mohla do víru velkoměsta.
Vždyť vám bylo čtrnáct. Co jste v těch barech dělala?
Rovnou předesílám, že jsem nikdy nebrala drogy. Poměrně brzy jsem si ale dala panáka. Ve čtrnácti už jsem věděla, jak chutná vodka.
Mám vám věřit ty drogy?
Jointa jsem si dala, ale tvrdých drog se bojím. Mně se nelíbí, jak se chovám po víně, natož představa, co by se mnou udělala droga. Byla jsem hodně cílevědomá a věděla jsem, že to nemůžu podělat.
To o vás neměla máma strach?
Měla, zvlášť když tady začal drogový boom. Jednou mě podrobila osobní prohlídce, jestli si něco nepíchám. Ale mě by to vůbec nenapadlo. Možná i proto, že jsem měla volnou ruku a nechtěla jsem ji zklamat.
Nezklamala jste ji pak později tím svým skandálem s nahatými fotkami?
Nemůžete se zeptat jinak?
Tak tedy, kdy se máma dozvěděla o fotkách?
Byla první, koho jsem se na to ptala. Byla proti, ale řekla mi, že jsem dospělá a důsledky si ponesu sama. Rozmyslela jsem se a udělala to.
Byl tehdy vůbec někdo, koho byste respektovala?
Ne. Začínala jsem chodit s Martinem Jiránkem (fotbalista - pozn. red.), a i když zkousl ledaco, protože jsme byli čerstvě zamilovaní, tak si pak asi vytrpěl dost. Nedělám si iluze, že mě jeho kolegové ignorovali. Doma jsme o tom nemluvili a přenesli se přes to docela rychle.
Mám se ptát, jestli jste to neměla dělat?
Ptejte, neměla. Dodneška mě to limituje. Zpravodajství v ČT bych sice dělat nemohla nikdy, ale s tímhle škraloupem jsem si zavřela asi i ty dveře, které bych nemusela.
Zakázek v modelingu vám prý ale neubylo, co bylo tím odpustkem?
Asi mě měli návrháři rádi jako člověka. Se spoustou z nich jsem pracovala už roky předtím. A když máte někoho ráda, tak na tom nahé fotky nic nezmění. A u ostatních asi ta moje drzost kupodivu zabodovala. O práci jsem nepřišla.
Přišla jste o něco?
O část soukromí a o nervy. Když mi přišel na autogramiádu chlap úplně na mol a chtěl podpis na moje fotky, tak jsem myslela, že se hanbou propadnu. Byla to devalvace člověka a jeho sebevědomí. A ten člověk jsem byla já.
To jste nedomyslela, když jste tu nabídku brala?
To nechcete domyslet. Tušila jsem průser, ale že bude tak velký, to ne.
Kromě jiného vás to tenkrát stálo korunku Miss a soudy s tehdejším prezidentem soutěže Milošem Zapletalem. S pomocí právníků jste vyhrála, ale dobrý právník něco stojí...
Z těch fotek byly dobré peníze.
Netajíte se tím, že byly jediným důvodem. Nikdy jste neřekla částku, ani teď to neuděláte?
Nechci to říkat, není potřeba lidem přivodit špatné spaní, jak se říká. Postačí, když budete vědět, že právníci mě stáli čtvrt milionu?
Spokojím se. Asi to bylo peněz dost. Můžu se zeptat, zda byly v tu chvíli zapotřebí?
Hlady jsem neumírala. To je jedna pravda. A ta druhá je, že jsem se vždycky chtěla mít líp. Když jsem byla malá, s mámou jsme moc peněz neměly. A i když babička dělala, co mohla, abych neměla pocit, že táta chybí, tak přesto z toho nějaký komplex u mě vyrostl. Viděla jsem v těch fotkách šanci, jak už se nikdy nikoho neptat a neprosit o něco. Byla to chyba, ale nepopravilo mě to. A neptejte se proč, já to nevím. Co ale vím, že kdokoliv jiný by dnes takovou kliku už neměl.
Očima autorkyDiana je živel. A vlastně jí ta poloha sluší, neumím si ji představit jinak. Má v sobě hodně energie, ale dávno není ztřeštěná. Známe se nějaký pátek a jedna věc ji vydržela stále: dokáže o věcech mluvit tak, jak jsou, bez obalu a bez přes příkras. Člověk musí být k sobě fér, aby dokázal zejména do médií hovořit bez populismu. Diana nic nepředstírá. Ani svou náladu, ani přátelství, ani postoj. Ano, je seběvědomá, ale je bez milosti prodchnutá člověčinou. |
Reputaci jste si ale napravit musela. Jak jste se vypořádala se škatulkou divoké rebelky?
Já jsem divoká a drzá stále, na tom se nic nezměnilo.
Změnilo. Vaše pověst je ta tam. Na scéně je Agáta.
Agáta to dělá, protože se tím docela slušně uživí, ale u mě to žádný kalkul nebyl, mě to bavilo. Ráda jsem se smála, pařila, veselila, ale ono vás to jednou přestane bavit. Dospějete.
Pomohla vám práce v rádiu a televizi?
Určitě. Díky VyVoleným jsem mohla dokázat, že jsem docela svéprávná, ale udělalo mě rádio. Až tam jsem ukázala lidem, kteří to chtěli vidět, co jsem zač a co dokážu. Rádiu jsem a budu do smrti vděčná.
No vidíte a vy si teď klidně odejdete. Co když v té pauze neplánovaně otěhotníte?
No tak se to stane. A co? Budu mít dítě a budu spokojená.
Nejste proti?
Nedělám pro to nic, ale když se to stane, tak fajn. Ale svůj život momentálně na několik měsíců vidím jinak.
A co bude za těch několik měsíců?
Já nevím.
Jaký je to pocit nevědět, co bude, a nic neplánovat?
Já jsem nikdy po ničem nešla. Všechno, co se kdy stalo, se stalo samo. Věci ke mně nějak přišly.
Aha, navštívila vás třeba úspěšná kariéra v domácím modelingu. Dneska už vás prý molo neláká, ale byla někdy doba, kdy jste toužila po vrcholu v zahraničí?
Byla. Když jsem byla v agentuře v Barceloně. Brzy jsem ale zjistila, že nejsem tak dobrý typ, abych byla úspěšná, aniž bych s někým spala. Tam skočily iluze.
Mrzelo vás to?
Ne, už jsem byla ve věku, kdy jsem se s tím dokázala smířit. Úplně na sobě nelpím, neprožívám se a jsem rozumná. Nemám problém přiznat, že tudy cesta nevede.
Že ale budoucnost plánujete se Štěpánem, to přiznáváte?
To ano.
Mluvíte o svatbě?
To taky a docela prakticky. Bereme to jako logické vyústění vztahu.
Napíšeme nakonec termín, kdy se Diana vdává?
Žádný plán, žádná příprava. Jestli se budu vdávat, tak si to v úterý řekneme a ve středu se to stane.
