Zatímco některé si pořídily mimino jen tak mimochodem vedle práce, koníčků nebo třeba studia, jiné svou mateřskou roli hrají na víc než sto procent. Jsou to prostě Supermatky.
Možná je znáte i vy. Pokud jste samy matkami, potkáváte je na plavání, na cvičení, na pískovišti, ve školce nebo v samoobsluze za rohem. A pokud jste bezdětné, setkáváte se s nimi na rodinných sešlostech nebo abiturientských večírcích. "Ty ještě nemáš děti?!" ptají se zhnuseně. "A co prosímtě celé dny děláš?"
Kdo je to Supermatka?
Supermatky poznáte podle toho, že si vedle nich zaručeně připadáte jako krkavčí matka a neschopná zoufalkyně. Supermatky totiž vypadají za všech okolností dokonale, mají úhledné a hodné děti a energie na rozdávání. Supermatky zásadně nekupují přesnídávky ve skleničce (vyvářejí dítkám jedině z čerstvých biopotravin), nepoužívají papírové pleny, hrají si s dětmi dvanáct hodin denně hry rozvíjející motoriku a intelekt, čtou stohy knih o správné výchově a zdravé výživě, vedou svým dětem blogy a fotoalba na webu, intenzivně diskutují v internetových diskuzích a rozesílají svým přátelům pravidelné maily o pokrocích potomka zvěstující "...tak už papáme špenátek, moc nám chutnánkuje, prdíky se nám taky zlepšánkovaly a rosteme jako z vodičky..."
Jejich dětem nic nehrozí, jelikož kojí do bezvědomí (buď svého, nebo dítěte). Pokud se jiná matka tzv. nerozkojí nebo z nějakého jiného důvodu nekojí, tak předem nemá šanci v komunitě uspět.
Moje děti nikdy nezlobí
Supermatky vám ochotně vysvětlí, co děláte ve výchově a péči o dítě špatně. Své rady vám udělují často a bez vyžádání. Vědí, že bez nich byste byla jako matka ztracena. "Po konfrontaci se Supermatkou odcházím téměř vždy frustrovaná. Její děti nezlobí, dobře spí, nepláčou a nevztekají se," stýská si Pavla, máma dvouletého Jonáše. "Jednou jsem potkala Supermatku v obchodě a její děcko vztekle křičelo v nákupním vozíku. Nabídla jsem jí křupku, protože u mého dítěte to v takové chvíli pomáhá. Ona se na mě ale udiveně podívala a sdělila mi, že děkuje, ale její děcko si jen povídá. O čem mluví, jsem pochopila až po přečtení knihy Harveyho Karpa, který píše, že tyto děti nedělají binec, nýbrž jsou kreativní. Neřvou, ale povídají si."
Práce vs. mateřství
Supermatky nepotřebují pomocnice v domácnosti, chůvy ani babičky. Ony totiž všechno zvládnou samy. A to dokonale. "Není pochyb o tom, že mateřství je v životě ženy důležité a že je to velké téma," připouští psycholožka Marta Boučková. "Ale mnohdy to mají ženy vyznávající heslo ´Já jsem matka, kdo je víc´ nastavené tak, že je pro ně péče o dítě jedinou náplní dne. A je otázka, zda matce, která se stará o rodinu a ještě k tomu chodí do práce a řeší praktické starosti, může udílet rady sousedka, která už je deset let doma s dětmi a o realitě běžného života nemá páru."
Podle psycholožky je přitom i pro děti přínosem, když se jejich máma zabývá také něčím jiným než žehlením, utíráním zadečku a vařením kaše. "Děti by měly cítit, že jsou chtěné, že je máte ráda, ale zároveň by měly vědět, že máte nějaký čas sama pro sebe nebo pro práci a že nejste stoprocentně k dispozici," připomíná Boučková.
"Protože nemám žádné babičky ani jinou možnost hlídání, tak jsem si pořídila chůvu na pár dní v měsíci, abych měla čas a klid na práci," začíná popisovat maminka Radka svůj střet se Supermatkami. "Když jsem to řekla před maminkami u nás na hřišti, tak se ozvalo s patřičným tónem: A to děláš kvůli sobě, nebo kvůli malé? Řekla jsem, že kvůli oběma. Na to se mi dostalo poučení, že dítě do tří let patří výhradně k matce a není vhodné je odkládat kvůli nějaké nedůležité práci."
Já jsem matka, kdo je víc?
Ale abychom nebyli nespravedliví. Nejsou Supermatky jako Supermatky. "V téhle skupině matek najdete taky ženy, pro které je mateřství opravdu naplněním a mateřským posláním. Ony to tak cítí a chtějí," vysvětluje psycholožka Marta Boučková. "Ale pak tam máte taky velkou partu těch, které jsou Supermatkami jen proto, že je to velká schovávačka jejich neschopnosti se o sebe postarat. Být matkou vám totiž dává šanci říct: Já se tady starám o děti, tak teď se někdo musí postarat o mně..."
Jenže podle psycholožky je život rozdělený do více komůrek, a ten kdo vsadí na jednu jedinou, velmi riskuje. Když se budete celé roky starat jen a jen o děti, tak se vám může snadno stát, že vám nejen ujede profesní vlak, ale taky že si váš muž bude hledat zábavu jinde. Možná se v zápalu vašeho supermateřství ocitne tak trochu na vedlejší koleji, protože s ním za posledních několik let nepromluvila ani klika od záchodu...
Mateřství jako zdroj energie
"Supermatky se stávají Supermatkami již dlouho před porodem," myslí si maminka tříleté Aničky Zdenka. "Hned po otěhotnění se zásobí velkým množstvím tématické literatury. Ovládají ty správné techniky, jak na věc, a hlavně již dopředu mají porodní plán, o jehož existenci nemá většina "běžných" matek ani potuchy. Po porodu se sdružují na speciálních místech, jako jsou mateřská centra, kde si s dalšími Supermatkami vyměňují své poznatky a fígle. Jejich hovory se z 99% točí okolo dětí."
Nejvíc jí na nich prý vadí neupřímnost. "Nikdy nepřiznají, že toho občas také mají dost," stěžuje si Zdenka. "Podle jejich tvrzení je děti a celé mateřství neuvěřitelně nabíjí a hrozně moc jim dává. Prostě vše je zalité sluncem. Pokud si u takové matky postěžuji, tak se rozhodně nedočkám nějakého pochopení a empatie. Nýbrž ujištění, že tohle ona rozhodně nezná, protože její dítě je od narození skvělé."
Také podle Marty Boučkové Supermatky nikdy nepřiznají, že něco není v pořádku. "Nejsou ve své roli tak spokojené, jak se tváří. A je jen otázka času, kdy to vyjde na povrch." Mají totiž problém přiznat samy sobě nebo okolí, že jim to neklape v posteli, že jim děti někdy pěkně lezou na nervy a že by se nejradši na pár dní někam zašily s knihou a rodinným balením čokoládové zmrzliny. Jsou sice na první pohled dokonalé, ale na všechno samy.
