"Sportující děti jsou vytrvalejší a houževnatější. Vrcholový sport však začíná příliš brzo, málokteré dítě vydrží a některé děti končí jako invalidé," říká pražská dětská lékařka Eva Kalibová.
Najít vhodný sport je přitom stále těžší, proto, že existující sportovní oddíly sahají jen po nejtalentovanějších dětech. "Nejde ani tolik o to, jaký sport je vhodný nebo ne. Důležitý je zejména přístup a zátěž, kterou při něm dítě podstupuje," vysvětluje rehabilitační lékař Jan Hnízdil z pražské Všeobecné fakultní nemocnice.
Pravidlo čísla jedna podle něj zní: pohyb musí rovnoměrně zatěžovat klouby a svaly. Každá sportovní disciplína je však jednostrannou zátěží, a proto by se měla kompenzovat jinou aktivitou.
Trenéři ale vesměs tvrdí, že pokud dítě nezačne se sportem co nejdříve, tak už vlastně ani nemá cenu začínat. Nejsou výjimkou ani letáčky nabízející osobního fotbalového trenéra již tříletým dětem. Začít s tréninkem ve fotbalovém klubu až v deseti letech je takřka nemožné.
"Musíme dělat nábor už v pěti letech, protože ostatní kluby to také dělají. Někde začínají s ještě menšími dětmi, ale to podle mne nemá smysl," říká Miroslav Starý, fotbalový šéftrenér žákovské kategorie pražské Sparty.
Rodiče stojí před těžkou volbou: upsat dítě tvrdé dřině, nebo na sportování rezignovat a smířit se s tím, že se dítě čas od času projede na kole a proběhne kolem domu?
Mnoho sportu dětem škodí
Hledáte vhodný sport pro svého potomka? Pak je na místě zvážit, co vlastně od sportu očekáváte. Komu jde zejména o to, aby jeho dítě vyhrávalo různé soutěže, měl by vědět, že tím riskuje i jeho zdraví.
Jedenáctiletý chlapec hrál dlouhá léta denně minimálně dvě hodiny tenis. Nakonec skončil u lékaře se zdeformovanými patními kostmi. Jiný příklad z ordinace? Astma, vyvolané námahou, které začalo sužovat mladičkou krasobruslařku.
"Nejhůř jsou na tom gymnastky. Měla jsem pacientku, která provozovala vrcholovou gymnastiku a už v devíti letech měla potíže s klouby," uvádí pražská dětská lékařka Eva Kalibová.
Předčasná specializace na konkrétní disciplínu přináší dětem řadu potíží. Jednostranné zatížení si po čase začne vybírat svou daň. Místo aby si dítě zlepšovalo kondici, začnou se ozývat bolesti zad a kloubů, předčasné zastavení růstu, hormonální poruchy nebo poruchy příjmu potravy.
Stačí vzpomenout nějaký slavný případ. Třeba tenistka Martina Hingisová, jíž zdravotní problémy zabránily hrát tenis už ve 22 letech. Čechošvýcarka se alespoň díky hře dokázala zabezpečit, ale většině adeptů vrcholového sportu zbude jen zničené zdraví.
Musíš být nejlepší!
Je lépe na pohyb zapomenout? "Sport, který je pro děti potěšením, neublíží," říká rehabilitační lékař Jan Hnízdil z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Nejlépe jsou na tom děti z rodin, k nimž sport přirozeně patří. Rodina jezdí na kole, v létě chodí po horách, v zimě jezdí na lyže, všichni chodí plavat a dítě má pohybu dostatek.
Co však v případě, kdy rodiče nesportují, ale vědí, že dítě pohyb potřebuje? Anebo když je dítě výrazně talentované a na pořadu dne se objeví nápad zapsat jej do sportovního oddílu?
Problémem zůstává, jaký sport vybrat - je to stále těžší, protože většina oddílů preferuje výkony před potěšením z pohybu a jiná nabídka není velká. "Na výkon máme velké požadavky. Musíme děti naučit, jak být férově tvrdé," přiznává fotbalový trenér žactva pražské Sparty Miroslav Starý.
Zároveň říká: "Na soustředěních děti nehrají jen fotbal. Chceme, aby byly dobře všestranně fyzicky připravené, bereme s sebou kola, děti hrají tenis, basket." Na opačné straně než sportovní oddíly jsou třeba cvičení se sokoly, jsou však pro mnohé děti málo zajímavá.
Ambiciózní rodiče
Při výběru sportu je dobré zvažovat přitažlivost, pestrost, přiměřenost a také časovou náročnost. Pokud padne rozhodnutí, že potomek bude sportovat vrcholově, měla by rodina zvážit všechna pro a proti. Například i to, zda dítě skutečně o sport a námahu s ním spojenou stojí.
"Často se v ordinaci setkávám s dětmi rodičů, kteří jsou příliš ambiciózní a kladou na děti nepřiměřené nároky," upozorňuje lékař Hnízdil. Takoví rodiče často nedbají ani na to, že dítě už má kvůli námaze problémy.
"Jeden ctižádostivý tatínek, jehož dcera měla při sportu úraz, požadoval jen rychlé ošetření, aby ji to nebolelo, že má druhý den zápas," uvádí příklad lékařka Kalibová. Hnízdil zase narazil na chlapce, který měl potíže s deformacemi kostí kvůli tenisu.
Jeho rodiče nechtěli připustit, že by mu prospělo, kdyby sportu na vrcholové úrovni zanechal. Čekali, že mu lékař rychle pomůže nějakými injekcemi proti bolesti. "Někdy doporučím rodičům konzultaci s psychologem, protože většinou oni, ne dítě, mají přehnané nároky na výkon," říká lékař.
Pozor, když se ozve bolest
Pro děti jsou nejlepší různé sportovní hry, plavání, atletika, jízda na kole, lyžování - zejména běžecké - a tanec. Velmi důležité je, aby pohyb dítě nepřetěžoval. Poznat to není zase tak obtížné. "Dítě začne být unavené, apatické, vyčerpané. Tělo nejdříve upozorní únavou a pak bolestí přetížených partií," říká Hnízdil.
Například u gymnastek to bývají bolesti zad, u atletů achilovky. V takový okamžik je třeba se zamyslet nad intenzitou a objemem zátěže. Pokud dítě i přes problémy sportuje dál, hrozí mu trvalé následky. Není přitom třeba ihned se sportem přestat, za úvahu stojí například zmírnění nasazení nebo změna druhu sportu.
Lékařka Kalibová to považuje za lepší rozhodnutí, než zanechat sportu zcela. Úplně nejhorší podle ní je, pokud dítě musí ze zdravotních důvodů náhle přestat sportovat v pubertě.
"To jsou dospívající nejvíce ctižádostiví a může se stát, že najednou ztratí motivaci, nemají vyplněný čas a často se objevují výchovné problémy. Z praxe znám i případy, kdy dítě rezignovalo a začalo brát drogy," uzavírá lékařka.¨
|
JAK VYBRAT DÍTĚTI VHODNÝ SPORT? ANO NE |
