Trpí prý na ně nejčastěji dlouhovlasé holčičky do deseti let. Jenže šestiletý Tomáš z jedné mateřské školy v Praze 8 už je měl od letošního září třikrát, zatímco jeho o dva roky starší sestra ani jednou. Rodiče poukazují na to, že jsou spolu sourozenci v úzkém kontaktu, spí s hlavičkami u sebe, přesto "holka nic" a "kluk každou chvíli".
Vši jsou zkrátka nevyzpytatelné, leč nabízí se otázka: vybírá si veš svého hostitele podle nějakých specifických kritérií? Proč ve stejném kolektivu a stejně blízkém styku je má někdo opakovaně, zatímco jinému se vyhýbají?
Slabé preference sice podle odborníků existují, ale úplná jistota, že se nikdy nenakazíme, pravděpodobně ne. Záleží spíš na imunitě dotyčného. Veš třeba určitého člověka napadne, ale jeho imunitní odpověď může být natolik silná, že cizopasník není schopný naklást vajíčka. Případně s tím má velké problémy.
I to prý může být jedním z důvodů, proč mají častěji vši děti, jejichž imunitní systém ještě tak vyzrálý není. Ačkoliv hlavním důvodem zůstává samozřejmě fakt, že mezi dětmi dochází v kolektivu k mnohem bližším kontaktům než mezi dospělými.
Bez hlavy nepřežije
Pozitivní zprávou pro rodiče je ta, že vši nepřenášejí žádné nemoci. V řidších případech mohou spustit alergickou reakci a samozřejmě dokážou vyvolávat svědění vedoucí až k nepříčetnosti hostitele, leč jinými parazity přenosné choroby typu lymská borelióza tady naštěstí nehrozí. O to horší je to ale při jejich likvidaci.
Způsoby, k nimž se někteří už často zoufalí rodiče uchylují, bývají rozmanité – Orthosan pro psy, silikonový olej, levandule, tea tree olejíček, sádlo se solí, francovka, žehlička na vlasy mající uškvařit hnidy… Podle odborníků to nemusí být vždy jednoduché, na druhé straně však alespoň stačí, pokud zlikvidujeme vši pouze na hlavě. A to i vzdor skutečnosti, že mnozí po jejich objevení kompletně vyvařují prádlo v celém bytě.
Parazitologové ale zastávají názor, že se nemusíme bát, že by byla veš někde schovaná a číhala třeba v záhybu polštáře, až si večer přijdeme lehnout. Veš totiž prý mimo těla hostitele přežívá jen krátce. Je velmi choulostivá na vyschnutí a dlouhodobé hladovění. Na hlavě bývá v optimální teplotě a vlhkosti, kdykoliv tu spokojeně může sát. Sundáme-li ji, už během pár hodin ztrácí schopnost někoho napadnout.
Každých deset let silnější
Dříve se výskyt vší připisoval především slabším sociálním vrstvám. Dvaašedesátiletý Jan Strejček vzpomíná, jak ve třetí třídě základní školy se svými vláskovými cizopasníky obchodovaly děti z "kolonie", tedy čtvrti pro nejchudší obyvatelstvo.
"Kdo měl vši, nemusel do školy, což bylo příjemné. Natolik, že jsem ochotně strpěl i pekelné svědění hlavy. Já si tenkrát koupil tři vši asi za tři koruny od Josefa Bílého, který měl tatínka v kriminále a maminku někde v JZD a každý peníz se jim doma hodil," vypráví.
Dnes už vší obchod nekvete a zdaleka neplatí, že nás ochrání důkladná hygiena. Vším chutnají bezdomovci stejně jako vysocí manažeři a jejich rodiny. Jsou dokonce tak pokrokové, že se jich kvůli tomu zřejmě nikdy nezbavíme.
"Vši se nám nepodaří vymýtit nikdy," tvrdí parazitolog docent Jan Votýpka. "Ony jsou totiž velmi přizpůsobivé. Přibližně každých deset let si vypěstují rezistenci na nejčastěji používané insekticidy, takže se musí vyvíjet stále nové a nové typy…"
