Chcete-li vznést argument, že děti dnes přece chodí na povinné plavecké výcviky v druhých a třetích třídách, občas dokonce už ve školce, vězte, že ne každé skupinové výukové kurzy zaručí, že se vaše dítě s vodou vůbec skamarádí, tím méně, že se naučí plavat.
S čím plavat?Kruh, rukávky, nebo pásek? Plaveckých pomůcek pro děti je dnes na výběr bezpočet. Odborníci se většinou shodují v tom, že úplně nejlepší pro výuku plavání je pásek, plavecká deska, plavecká ryba nebo žížala. Naopak méně schvalované pro výuku plavání bývají nafukovací rukávky a ještě méně kruh. Nicméně i u těch doporučovaných musíte mít na paměti, že jde vždy o pomůcky podpůrné, které napomáhají k získání správné polohy. Rozhodně nejsou všemocné a život zachraňující. Proto je vždy potřeba, aby dítě bylo pod dohledem. |
Jana Bosáková z Prahy má čerstvou zkušenost se svou osmiletou Kateřinou, která na plavecký výcvik se školou jezdila kousek za metropoli jednou týdně.
"Plavat do té doby moc neuměla, ale aspoň se nebála vody," vypráví. "Jenže půlrok, kdy jezdili se třídou do bazénu, všechno změnil. Kačka coby takřka neplavec spíš posedávala okolo, občas udělala kolečko s páskem, aniž by se jí někdo výrazně věnoval. Když měly děti uplavat jeden bazén, zeptali se jí, jestli už to umí, nebo ne. Jak asi? To by ji musel osvítit duch svatý. Výsledkem bylo, že jí plavání znechutili a ona se dokonce začala vody bát…"
Protože rodiče sami situaci nezvládli, přihlásili Kateřinu na plavecké hodiny do Letňan. "Nemůžu říci, že by se úplně naučila plavat, jsou to jen dva měsíce, ale určitě opět ztratila strach z vody," libuje si paní Bosáková a individuální trénink všem rodičům v podobné situaci jen doporučuje.
O skutečném plavání lze hovořit až ve školním věku
Poměrně rozšířený mýtus je, že dítě se může naučit plavat už třeba ve třech letech. Není tomu tak. Na časných "plaveckých" cvičeních jde především o to, aby dítě z vody nemělo strach.
"Samostatného pohybu ve vodě je dítě schopno poměrně brzy, ale opravdu plavat může začít teprve, když zvládne vědomě zkoordinovat souhru paží, nohou i dýchání," říká Kamila Dvořáková z plaveckého klubu Delfínek.
"Toho je obvykle schopné až okolo osmého roku. Plavecký styl znak může sice zvládnout už okolo čtvrtého až pátého roku, protože zde odpadá nutnost dýchání do vody. Bohužel ale spousta dětí se bojí rozložit na záda, proto je to spíš ojedinělé…"
Plavecké školyCo všechno dětem nabízejí? plaveckou výuku pro školy a školky dopolední i odpolední kurzy pro začátečníky od 4 let pokračovací kurzy s výukou plaveckých stylů zdokonalovací kurzy, kdy se děti zdokonalují jak v plavání, tak i ve skocích a potápění, pracují i na své kondici sportovní přípravku pro starší děti, kde se pracuje na zlepšení fyzičky, zdokonalování techniky způsobů prsa, znak, kraul, startovních skoků, obrátek, děti se mohou zúčastnit plaveckých závodů a udělat si tak obrázek o tom, jak na tom skutečně jsou |
Podle odborníků jsou děti schopny "přehrabat" bazén daleko dříve bez jakékoliv pomoci - tomu se ale většinou nedá říkat plavání či plavecký styl. Každopádně bývají zajedno v tom, že pokud není rodič trenér, je i u plavání, stejně jako třeba u lyžování, lepší, svěří-li na nějaký čas dítě profesionálovi.
"Je to dobré jednak proto, že trenér pozná, jak na tom dítě skutečně je, a začne od těch nejzákladnějších dovedností, jako je splývání, uvolnění, až po samotné pohyby paží a nohou a dýchání. Rodiče často sami nejsou dobrými plavci, a proto mnohdy naučí dítě nesprávné návyky, které se v pozdějším věku špatně napravují," říká Kamila Dvořáková.
A jaké jsou nejčastější chyby?
"Opomíjení už zmiňovaného splývání. Rodiče většinou dají dítěti informaci ve stylu: zavři oči, ucpi si nos, nebo ho začnou nutit bez jakýchkoliv základů, aby dělalo prsové ruce (mnohdy navíc špatně), k tomu jakési prsové nohy, aniž by dítě vůbec zvládalo položit se bez strachu na vodu. Z toho potom vznikají šikmé střihy, špatná souhra rukou a nohou, o dýchání do vody ani nemluvě. Rodiče to bohužel nevidí a mají pocit, že jejich dítě plave," říká instruktorka.
Když se bojí vody...
Zvláštní kapitolu představují děti, které se dříve než vůbec začnou s nějakou výukou, potřebují zbavit strachu z vody. V mnohých případech bývá nemyslitelné donutit malého plaváčka, aby potopil hlavu, skočil do vody či alespoň na chvíli odložil pomocníka v podobě nafukovacího kruhu, případně rukávků.
U malých dětí nás to možná tolik neznepokojuje, nicméně léta ubíhají, dítěti je osm, devět let a rodiče jsou už mnohdy bezradní. I zde nabídnou pomoc profesionální instruktoři, ačkoliv, jak mnozí přiznávají, práce s dětmi majícími trauma z vody, může být velmi problematická.
"Pokud k nám přijdou děti předškolního věku, jen málokteré se umí a chce potopit. Děti se bojí cizího a neznámého prostředí, proto se může stát, že ty citlivější nechtějí do vody, nechtějí se potápět, skákat. V takových případech dokáže instruktorka situaci vyhodnotit a postupně a nenásilně dítě plavecké dovednosti naučit. Nesmíme zapomínat, že děti jsou hravé, a proto je činnost ve vodě musí bavit," přibližuje situaci Kamila Dvořáková.
Jenže takhle, ještě relativně optimální, to nemusí být pokaždé. "Dětí, které mají opravdu z vody paniku, zažily nějaké trauma v souvislosti s ní, není naštěstí tolik. Tam je pak potřeba postupovat opravdu opatrně, individuálně, velmi pomalu," doporučuje instruktorka.
"Je třeba nejprve získat důvěru dítěte a pak ho pomalu naučit, jak se ve vodě pohybovat a chovat. Teprve potom, postupně, začne získávat cit pro vodu a umění se v ní uvolnit. Tady bych doporučila rozhodně nic nelámat násilím," radí Dvořáková.
"U nás jsme řešili pár případů opravdového šoku z vody v důsledku topení. Dalo nám velkou práci ještě předškolní holčičku strachu z vody zbavit a povedlo se. Teď už je ve druhé třídě, chodí plavat dál, skáče do vody a na plavání se vždy těší," dodává.
