Do jaké míry mají rodiče ovlivňovat to, co děti čtou? Mají být rádi, že vezmou na milost alespoň komiksy či knižní zpracování příběhů, které už znají z filmů a televizních pohádek, nebo by měli formovat literární vkus svých dětí a navigovat je k literatuře, kterou považují za přínosnější? Názory se různí.
"Do nějakých sedmi let jsem synovi četla pohádky, které jsem sama znala ze svého dětství. Dnes už si čte sám a většinou to nechávám na něm," říká Kamila Veselá, designérka a matka devítiletého Tomáše. "Chodíme do knihovny, kde si vybírá podle svého vkusu a někdy také přijde domů s prázdnou. Má zkrátka období, kdy třeba dva měsíce knížku neotevře a já to respektuji. Nechci ho do čtení nutit, abych mu to ještě nějak neznechutila…"
Trochu jiný názor má právník Otakar Šindler, jehož desetiletá Helenka svou čtenářskou zálibou strčí do kapsy leckterého dospěláka: "S Helenkou vždycky knížky vybíráme, snažíme se, aby četla kvalitní literaturu a nešlo jen o nějaké extravagance a nesmysly, jimiž se někteří současní autoři snaží dětem podbízet a zvyšovat tak prodejnost svých knih. Miluje verneovky, foglarovky, ale i moderní příběhy, které mají hlavu a patu a můžeme si o nich vždycky na závěr společně vyprávět…"
Příklady táhnou
Dětská psycholožka Iva Jungwirthová se domnívá, že literární vkus svých dětí rodiče určitě mohou ovlivnit už výběrem knih, které jim předčítají od útlého dětství. Roli hraje i osobní příklad dospělých.
"V rodině, kde rodiče čtou převážně časopisy o autech a ženské romány, nemůžeme příliš počítat s tím, že dítě bude s nadšením pročítat světové klasiky," podotýká. "Tím, že maminka přečte jednu až dvě knížky za rok s výmluvou na únavu a domácí povinnosti, pravděpodobně v dítěti velký zápal pro četbu nevzbudí…"
Podle psycholožky je čtení dětem jedna z nejsmysluplnějších podob trávení společného času. Rodiče přitom rozhodně nemusí číst knihy, které se jim nelíbí a nebaví je, výběr knihy je čistě na nich. Naopak pokud si knížky už půjčuje samo dítě, doporučuje Iva Jungwirtová do výběru příliš nezasahovat. "Samozřejmě můžeme nabízet, ale neměli bychom zakazovat, zesměšňovat a shazovat," dodává.
Aby z Bobše nebyly noční můry
Někteří rodiče mohou být znepokojení tím, že dítko odmítá klasické pohádky Boženy Němcové, ale pořád dokola vyžaduje číst o Prdíkovi, který urputně hledá svůj smrádek. Vkus dnešních dětí bývá mnohdy přece jen trochu odlišný od vkusu dětí v dobách mládí rodičů či prarodičů.
"V současné době dávají děti přednost moderněji zpracovaným titulům," říká například Helena Selucká z knihovny Jiřího Mahena v Brně. "Je to naprosto přirozené. Jsou jinou generací než jejich rodiče, působí na ně v mnohem větší míře různá média, tudíž nemůžeme ani předpokládat, že budou stejní. Pokud si vybírají děti samy, činí tak na základě svých vlastních zkušeností, které se často váží právě ke zkušenostem s médii. Přesto se ale půjčují i knihy, které byly v zájmu spíše dřívější generace, neboť některé příběhy jsou takříkajíc nesmrtelné."
To potvrzují i zkušenosti učitelů, kteří se ve čtenářských denících svých žáků stále setkávají s evergreeny typu Neználka či Dětí z Bullerbynu. "Každé dítě je individualita, jednoho baví technické popisy v knihách Julese Vernea, jiného pohádkové bytosti, další má rád příběhy o zvířátkách a čtvrtý hlavně encyklopedie," míní psycholožka.
"Vkusu dítěte se můžeme přizpůsobit, ale neměli bychom výběr knih omezit výhradně na jeden typ knih, alespoň dokud je dítě ochotné si do výběru toho, co čte, nechat mluvit," radí.
Chceme-li dítěti nabídnout knížku, po které by samo zřejmě nesáhlo, musíme se občas připravit i na situaci, že budeme muset mnohé vysvětlovat. Když například devítiletý Tadeáš, do té doby hltající Harryho Pottera, Pána prstenů či různá cestování časem, přečetl na přání maminky Malého Bobše, k jejímu údivu z něho trpěl doslova nočními můrami.
Knížka na něho byla příliš "depresivní" a nejvíc ho děsil opilý Bobšův tatínek. Podle psycholožky to však není důvod, abychom podobné knížky dětem odpírali. "Zrovna Malý Bobeš může být pro přemýšlivé dítě zajímavá sonda do toho, jak děti žily kdysi dávno," říká.
"Třeba by stačilo nějaké vysvětlení, uvedení situace na pravou míru, zařazení příběhu do historického kontextu - a dítě by se nezhroutilo ani z opilého tatínka," doporučuje doktorka Jungwirtová. "Anebo ho prostě Bobeš nezaujme a sáhne po jiné knížce, stejně jako se svým vkusem řídíme my dospělí."
Trochu jiní, ale pořád čtenáři
Potěšující skutečností je, že dětských čtenářů, byť se to někdy může zdát, nijak dramaticky neubývá. Náhodně oslovené knihovny v Čechách i na Moravě takřka unisono potvrzují, že dětská oddělení jsou stále stejně frekventovaná, i když jejich malí čtenáři jsou možná trochu jiní než dříve.
"Řada z nich si raději přečte komiks než beletristický román, ale pořád čtou. V hojné míře se dnes i v knihách pro starší objevují také ilustrace, různé netradiční fonty písmen a jiné speciality, které to vlastní čtenářství posunují někam jinam. Ale i pořád je to čtenářství," tvrdí Helena Selucká.
Trend dětí sáhnout po nových titulech či novém, atraktivnějším vydání starší knížky, potvrzují například i knihovníci z Plzně či dalších měst. Samozřejmě dnes knihovny na mnoha místech musí ve větší míře vyvíjet i jiné aktivity než pouhé "půjčování" knížek, aby své čtenáře zaujaly a k literatuře přitáhly. Ale na jejich nedostatek si nestěžují. A jaké tituly mezi dnešními dětmi hrají prim?
Jede, jede Mašinka Tomáš
Mezi nejmladšími kraluje nesmrtelný Krteček, ale značným tempem ho "dojíždí" Mašinka Tomáš, Bořek Stavitel či Šmoulové. Zvlášť holčičky pak miluji Disneyho příběhy, čím bohatěji ilustrované, tím lépe. Trošku starší děti prý, podle mnoha zkušeností, nedají dopustit na Mary Pope Osborne či Alana MacDonalda. Titul, který ve výčtu svých nejpůčovanějších knih uvedly snad všechny oslovené knihovny, je jasný – Deník malého poseroutky. Vy jste ho snad ještě nečetli?
