"Už asi tři týdny jsem apatická, nedokážu se přinutit ráno vstát, jít do školy. Pak celý den jen bloumám, jen zírám na blbosti v televizi, ale přitom je vůbec nevnímám. Vydržím dlouho koukat třeba z okna nebo jen tak sedím. Tak uplyne celý den. Spát jdu pozdě, tak kolem půlnoci, i když bych mohla být v posteli dřív. Ale já se tam prostě dřív nedostanu. Jsem unavená, pomalá a k tomu všemu se přecpávám. Nevím, jestli to poukazuje na nějakou poruchu, ale mám pocit, že nemůžu jít dál... Myslím, že mám problém, a doufám, že byste mi mohl pomoci," oslovila devatenáctiletá studentka známého psychiatra Cyrila Höschla v rubrice Očima Cyrila Höschla v časopisu Reflex (Reflex 17/2006, str. 20).
Případ studentky je podle Höschla učebnicovým příkladem deprese. U dívky se objevily typické znaky onemocnění depresí. Deprese se objevuje asi u 20 % žen a 10 % mužů.
Myslíte si, že deprese se vás netýká a ani týkat nebude? Omyl. Toto psychické onemocnění může postihnout kohokoli z nás.
"Deprese většinou vzniká pozvolna. Všichni máme nějakou genetickou vlohu pro to, abychom reagovali depresivně. Záleží na průběhu života, jestli k odhalení genetické vlohy dojde nebo ne. Mohou se nastřádat různé problémy, ať už rodinné, v práci, někdo v okolí nebo v rodině náhle zemře," říká psychiatrička Dana Dufková.
"Byla jsem úplně normální, energická optimistka, kterou nikdy nic nezaskočilo. Pak se ale začalo mé chování měnit. Začala jsem být nervózní, začala jsem mít návaly horka, po příchodu ze školy jsem vždy brečela. Cítila jsem se sama, myslela, že mě nikdo nemá rád, že jsem tady zbytečná, že jsem škaredá. Přestala jsem chodit mezi lidi, všeho jsem se bála... Třeba i jet v trolejbuse plném lidí... Nejradši jsem byla doma a spala nebo brečela," popisuje postupný nástup deprese na internetové stránce www.deprese.com patnáctiletá Martina.
|
Příznaky deprese Podle čeho poznáte depresi • chorobně smutná nálada (podle mezinárodní klasifikace 14 dní, podle některých psychiatrů však 1-2 měsíce) • apatie • ranní pessima (člověku dělá potíž ráno vstát, nechuť do nového dne) • porucha soustředění • rozpad času • únava • změna psychomotorického tempa (člověk je buď apatický, nebo naopak agitovaný, pobíhá po místnosti apod.) • pocity tíže • porucha spánku (porucha usínání, časté probouzení v noci, probouzení brzy ráno) • ztráta chuti k jídlu (následně i hmotnosti, ale max. do 5 %) |
Ženy mají depresi častěji, muž ji řeší radikálněji
Deprese postihuje ženy dvakrát častěji než muže. Až 70 % sebevražd spáchají právě nemocní s depresí. Nejsou to však kupodivu ženy, kdo se častěji k tomuto kroku uchýlí, přestože jich depresí trpí mnohem častěji než muži.
"Přestože se někdy říká, že ženy celý život stůňou a skuhrají, je to chlap, kdo umře první a jako první se taky zabije," říká psychiatr Cyril Höschl. - více zde
"Muži si mimo jiné velmi neradi přiznávají, že by mohli mít nějakou psychiatrickou poruchu," dodává Dana Dufková.
Deprese není slabost, jak si někteří myslí, ale je to duševní onemocnění. Člověk jej nemůže nijak ovlivnit, ať se snaží, jak se snaží.
Dá se však dobře léčit, zejména pokud člověk přijde brzy, dokud se nemoc nerozvine do těžké formy. "Často od svých pacientů slýchám, že od rodiny slýchal, že je jen líný a že mu nic není a že to chce jen zapnout vůli," podotýká Dana Dufková.
To však může vést ke zhoršení nemoci, protože člověk si i přes veškerou vůli nedokáže pomoci, a říká si, že je nemožný, neschopný.
Za vznikem deprese stojí více faktorů. Jedním z nich je nedostatek serotoninu, noradrenalinu nebo dopaminu. Jsou to přenašeče signálů mezi mozkovými buňkami a nervovými zakončeními (receptory).
Deprese také může vzniknout, pokud se toto onemocnění už jednou vyskytlo v rodině. Dále bychom si měli dávat pozor na nejrůznější obtížné životní situace.
"Všichni máme nějakou genetickou vlohu pro to, abychom reagovali depresivně. Záleží také na průběhu života, mohou se nastřádat různé sociální problémy, ať už rodinné nebo v práci, může dojít k nečekanému úmrtí a podobně," říká Dana Dufková.
Pro člověka ovšem může být problém rozeznat, jestli se u něj začíná rozvíjet deprese. Lidé často ani netuší, jaký je rozdíl mezi starou známou "depkou", kterou má nyní každý druhý, a depresí jako onemocněním, které se musí léčit. Netuší, jak se projevuje a že by mohli mít depresi, to je ani nenapadne.
Deprese se dá vyléčit. "Potřebuje to ale dobrou spolupráci psychiatra s pacientem, vzájemnou důvěru. Pacient by měl vědět, co má u sebe sledovat, aby nenastala další fáze onemocnění," podotýká Dana Dufková.
K léčbě psychiatři používají antidepresiva a psychoterapii, popřípadě další metody jako například elektrošoky, léčbu silným světlem nebo magnetickou stimulaci mozku.
"Léky by pacienti měli brát nejméně rok u lehčí formy a až pět let u prodělané těžší formy," myslí si Dana Dufková. Snižuje to totiž riziko recidivy.
Pokud už se člověk s depresí léčí, rodina by mu měla pomáhat. "Členové rodiny by měli dohlížet, aby pacient docházel na psychiatrická vyšetření, aby správně užívali léky," radí Dana Dufková.
"Také je dobré nemocného postupně úkolovat. Když při těžké depresi pacient umyje nádobí, což je pro normálního člověka zanedbatelná činnost, pro nemocného je to činnost, která ho stojí moc námahy. A tak ho za to pochvalte, a neříkejte: To jsi umyl jen nádobí? Chválit, chválit a postupně přidávat úkoly a zařazovat ho do normálního rodinného života," dodává psychiatrička.
