|
Denisa Kirschnerová"V divadle jsem vyrůstala. Vlastně jsem se díky němu i narodila. Jsem vedlejším produktem jednoho dlouhého zahraničního turné," směje se a je tak nápadně podobná své mamince.
Po rodičích nezdědila jenom podobu, ale i lásku k loutkovému divadlu. "Rodiče nám doma divadlo nehráli, měli toho za celý den dost. Práci si domů nenosili, ale stejně se těch ‚pištivých hlasů‘, jak sami říkali, nezbavili. My jsme si totiž s bráchou pouštěli spejblovsko–hurvínkovské příběhy stále dokola z gramofonových desek."
Denisa trávila spoustu času v divadle, které brala jako svou další rodinu. Nikoho proto nepřekvapilo, když tu později začala i pracovat.
"Zprvu jsem psala jen tak pro sebe, až mě táta jednou, víceméně v žertu, vyzval, abych zkusila napsat něco pro Hurvínka, a dopadlo to k údivu nás obou tak, že z toho vznikl základ k mé první hře pro děti." Tehdy tedy Denisa poprvé nahlédla do práce Divadla Spejbla a Hurvínka z druhé strany a už mu zůstala věrná. Začala v něm pracovat již na vysoké škole, takže je v divadle zaměstnaná více než deset let. Je nejen autorkou několika her, ale také dramaturgyní a "svými" dřevěnými herci žije natolik, že ji ani neláká zkusit práci v jiném divadle.
"Jsme autorským divadlem a kromě divadelních představení připravujeme pravidelně také příběhy pro cédéčka, knížky a scénáře pro televizi. V poslední době jsem si vyzkoušela i komiks, na kterém jsem spolupracovala s ilustrátorem Tomášem Chludem. V divadle nás pak čeká na podzim premiéra představení pro dospělé Žeryk padá vzhůru aneb příběh o těch, kteří se vyšinuli do vyšších vrstev, což byla pro mne další nová zkušenost, protože to bylo poprvé, kdy jsem psala pro dospělé diváky."
S divadlem spolupracuje i Denisin bratr Miloš, který vystudoval FAMU. "To, že s námi Miki externě spolupracuje, mě moc těší. Navrhl pro tři naše inscenace loutky a ve dvou případech i scénu, je spoluautorem jedné divadelní hry a scénáře pro CD, ilustroval dvě knížky se Spejblem a Hurvínkem a i jednu moji ‚nehurvínkovskou‘. Rozdílné názory jsme si ujasnili už během dětských soubojů, takže se nám dobře spolupracuje," pochvaluje si Denisa. Kdyby její otec žil, určitě by byl spokojený, že "jeho" divadlo je v dobrých rukou.
"Doufám, že ano. Ráda bych se ho na to zeptala, tak jako na spoustu jiných věcí, ale odešel od nás příliš brzy. Přesto je s námi v divadle přítomen. Často nás napadá, jak by některé věci řešil on. Vím, jak měl divadlo rád, a nechtěla bych ho zklamat. Navíc naše divadlo má dlouhou tradici, pracovalo v něm mnoho osobností. Snažím se v jeho práci pokračovat, jak nejlépe umím."
A co bude s téměř rodinnou tradicí Spejbla a Hurvínka dál? "Mým přáním je, abych se jako vetchá stařenka mohla přišourat na zkoušku, posadit se do hlediště a sledovat při práci další interprety a tvůrce, kteří naši dřevěnou rodinku vzali za svou a dali jí šanci žít dál."
