TEST: Jste v životě spokojeni? |
„Starostem se nevyhýbejte, prožijte je s představou, že život je jako řeka, která starosti časem odplaví, až časem zmizí za zatáčkou,“ radí koučka Petra Lekešová-Krajčinovič a varuje před kompenzací nepříjemných pocitů berličkami. „V těžkých chvílích často saháme po alkoholu, cigaretách, dokonce i po jídle a časem se z toho může stát škodlivý návyk.“
Míša měla tolik plánů, že jich na jednoho bylo až dost: chtěla být štíhlá, naučit se anglicky, potkat životní lásku, chovat a cvičit psy, postavit dům, založit rodinu, mít zdravé děti a stát se policistkou. A v tom všem být nejen dobrá, ale úplně perfektní.
Na leccos z toho Míša opravdu dosáhla, ale za jakou cenu? Nemá dnes vůbec čas na sebe, přibírá na váze, je nevyspalá a její sny se hroutí. A do toho všeho přišla zásadní rána: její čtyřleté dceři diagnostikovali cukrovku.
„Pro mě se v tu chvíli zhroutil svět. Přemýšlela jsem co bude dál, jak bude studovat, jaké si najde povolání a měla jsem pocit, že nastal konec světa,“ popisuje tehdejší emoce.
Míša se musela naučit nepředstavitelné - pětkrát denně píchat injekce dítěti, které s pláčem protestuje. „Od té doby jsem se nevyspala. Dítě musíte pořád měřit po dvou třech hodinách i v noci. Jste stále ve stresu, neustále přemýšlíte, plánujete, protože dítě s diabetem nemůže jíst cokoliv a kdykoliv. Musí sníst přesně to, co má naplánováno,“ líčí trable.
Ve školce její dceři inzulinové injekce odmítali píchat a pak už jí nechtěli ani dávat předepsanou stravu, takže Míša pro ni musela veškeré jídlo a pití nosit do školky. „To znamenalo 14 krabiček denně,“ říká.
K práci policistky, nemocné dceři a domácnosti se ještě Míša starala o chov psů a ve volném čase posuzovala závody Českého kynologického svazu. Na sebe samu už jí čas nezbýval. „Lákalo by mě jít si zacvičit, nebo s přáteli pokecat u skleničky, ale zodpovědnost za dítě s diabetem mi to nedovolí. Mám pak výčitky, že bych s ní měla být doma.“
Zápřah a stres řešila Míša nevyváženou a nepravidelnou stravou. S oblibou sáhla i po rychlé kompenzaci třeba v podobě čokoládových sušenek nebo čokolády.
Podle Petry Lekešové-Krajčinovič by měla ubrat, protože se na ní dennodenní zápřah podepisuje i zdravotně. „Měla by si položit několik důležitých otázek,“ říká koučka a vyjmenovává: potřebuji opravdu zvládat všechny věci z toho, co dělám naráz? Kde je můj osobní prostor? Co kdybych něco z toho, co dělám, vypustila a začala se věnovat svému tělu, aby bylo zdravé?
Jak jste na tom vy? Zkuste sami nebo s profesionálem podstoupit takzvanou životní inventuru. Zmapujte svůj současný stav, možnosti a východiska. „Stačí se zastavit na pár minut denně, zvážit situaci a zabráníte kolapsu a vyčerpání,“ radí koučka.
