Ona
Jazykovědci i sociologové si kladou otázku, co se to se ženami děje. Hrubnou víc než muži?

Jazykovědci i sociologové si kladou otázku, co se to se ženami děje. Hrubnou víc než muži? | foto: Profimedia.cz

Dáma vole neříká aneb jsou dnešní ženy sprostější než dlaždič?

  • 420
Etiketa je k ženám nekompromisní, vulgární vyjadřování jim nedovoluje. Ale mluvit za všech okolností podle pravidel, to je stejné jako chtít po geolozích, aby na Sahaře objevili nevyčerpatelný zdroj pitné vody pro celou Afriku.

Hrubnou ženy?

Vladimír Smejkal, expert na etiketu:

Otázka by asi měla znít: Hrubneme všichni? O hodně rychlejší a o něco povrchnější způsob života, než tomu třeba bylo před padesáti sto lety, tomu napomáhá. A ještě více hrubnutí přispělo uplynulých čtyřicet let komunismu, který cílevědomě ničil klasické hodnoty, mezi které patřilo i společenské chování. Všichni si tykali, všichni byli soudruhy a soudružkami a etika, estetika a jiné obory byly buržoazními pavědami.

Když jsme se vymanili z této duševní bídy a chtěli se rozhlédnout okolo sebe, případně se vrátit k osvědčeným, již polozapomenutým vzorům, byli jsme uchopeni společností tržní, ovinuti moderními komunikačními technologiemi, ale - co je asi nejhorší - také řečmi o rovném postavení mužů a žen a různými genderovými programy.

Není se co divit, že se kýžená vlna totálního společenského chování nedostavila, alespoň ne u velké části národa. A protože nehezké chování je více vidět u žen než u mužů, vypadá to, jako by ženy zhrubly více. Projevuje se to v nedbání o oděv, hygienu, kosmetiku a úpravu vlasů, v gestech a jiných vizuálních projevech chování, v mluvě, ale - a to je nejhorší - i v myšlení.

A netýká se to jen nezralých dívek a vyznavaček obskurních trendů. Setkáme se s tím i u manažerek a žen z domácnosti. Když vidím, jak nehezky hovoří určité rodiny mezi sebou, běhá mi mráz po zádech. Jaké děti, ještě více zhrublé, budou produktem takovéto výchovy?

Britská zpěvačka Adele ověnčená za svůj geniální hlas všemožnými trofejemi nedávno při předávání hudebních cen Brit Awards ukázala směrem k publiku vztyčený prostředníček. Vyjádřila tak, co si myslí o moderátorovi, který právě přerušil její proslov.

Adele je vůbec drsná holka. Pro vulgární gesta a slova nejde nikdy moc daleko. Když loni na podzim podstoupila operaci hlasivek, nebylo jí ani tak líto, že v rámci rekonvalescence nemůže zpívat, jako že si nemůže pěkně od plic zanadávat. Nepříjemnou situaci vyřešila speciální aplikací pro svůj telefon. Hned bylo líp. "Miluji nadávat. Většina aplikací vám to nedovolí, ale našla jsem jednu, kde se to dá," prohlásila v televizi CBS, jak se po operaci udržovala v duševní rovnováze.

Projděte se kolem střední školy a budete se červenat

Proti hlubinám českého showbyznysu je Adele žabařka. Dcera Jitky Asterové Anna Linhartová minulý měsíc na nominační večer Českých lvů dorazila s přívěskem ve tvaru kopulujících prasat, herečka Nikol Moravcová přitvrdila ještě víc. Večerní róbu na prestižní galavečer Českého lva doplnila řetízkem s nápisem "kun.." (no však víte, co to je za slovo). Pochlubila se, že přívěsků s podobnými nápisy má doma víc. Od nikoho je nedostává, kupuje si je sama. Mezitím herečka Barbora Poláková trhá na YouTube rekordy s písničkou Kráva a Berenika Kohoutová se o stejné (zatím marně) snaží se svými songy Frnda a Děvka.

Zdá se, že ženský slovník a gesta si dnes v ničem nezadají s tím mužskými. Dá se namítnout, že zmíněné dámy jsou malým vzorkem populace, navrch umělkyně, které pro zviditelnění používají prostředky silnějšího kalibru, ale zase tak moc se od zbytku neliší. Stačí se projít kolem některé střední školy, zaposlouchat se do hovoru dívek na zastávce a večer v restauraci počkat, až si parta dam středního věku dá aspoň dvě dvojky vína. Uslyšíte výrazy, které by si možná ani Nikol Moravcová na krk nedala.

Jazykovědci i sociologové si kladou otázku, co se to se ženami děje. Hrubnou víc než muži? Odpověď zní ne. Drsnější slovník než předchozí generace používají i muži - ani oni už si nespílají do "plantážníků", ale vulgarity z úst ženy vyznívají a jsou přijímány hůř než od druhého pohlaví.

Slovník bývalého premiéra Mirka Topolánka nikdy nebyl učebnicový. Když sám o sobě na veřejnosti prohlásil, že je "chlap s gulama", a na adresu jednoho z kolegů ukázal stejné gesto jako zpěvačka Adele, mnozí sice zdvihnuli obočí, ale pořád byl vnímaný jako zdatný alfa samec.

Kde jsou ženy nejsprostší?

Iva Pekárková, spisovatelka a cestovatelka:

Těžko jmenovat jednu zemi, ale určitě ženy nejčastěji používají angličtinu. Je to jazyk významný, své nadávky cizeloval po staletí. Sprosťárny v angličtině se rozšířily do všech šesti světadílů - vlastně sedmi: i polárnice v Antarktidě si rády uleví. To se žádnému jinému jazyku nepodařilo. Ovšem, v Severní Africe prý zaslechnete občas "merde" z úst zahalené Berberky, ale o pár set kilometrů jižněji už nikdo neví, co znamená.

Angličtina je úspěšnější - sotva byste našli domorodou vesnici v buši, v níž každá malá holka nezná slovo "fuck". Anglické nadávky jsou jedinou útěchou nešťastnic, jejichž mateřština nadávky neobsahuje. Taková je - ó, hrůzo! - řada asijských jazyků, ale třeba i nigerijský jazyk ibo: ten obsahuje názvy všemožných tělesných orgánů, ale to v zásadě nadávky nejsou. Hádejte, po jakém jazyku sáhnou Nigerijky z kmene Ibo, když jim k vyjádření stavu jejich duše vlastní jazyk nestačí.

Lámaná angličtina mnoha zemí obohatila svět o výrazy, jaké rodilý Angličan v životě neslyšel. Hovořit sprostě v cizím jazyce bývá pro ženy snazší než hromadit neslušné fráze v mateřštině. Angličtina navíc používá nadávky nejen fekální - tedy klasickou koprolálii - ale i erotické. Je vynalézavá, ohebná, zvukomalebná, ochotná vstřebat neologismy založené na starých osvědčených slovech. Žena jakékoli národnosti či barvy pleti v ní najde ty nejvybranější sprosťárny, jaké si může přát.

Co se strhlo kolem nahrávky Kristýny Kočí, si všichni pamatujeme. Její slovník byl už hluboko za hranou, na obranu poslankyně nutno říct, že si nestoupla ve Sněmovně za mikrofon a neřekla, že je "ženská s kozama", ale byla tajně nahrávána na soukromé schůzce v kavárně. Vulgárně tehdy mluvil i její stranický kolega Lukáš Vích, který nahrávku pořizoval, jemu to však prošlo.

Od žen se prostě nečeká, že mluví sprostě. A když to udělají, okolí si toho víc všímá. V tomto směru to mají mnohem těžší hlavně ty ve vedoucích pozicích. Šéf s vulgární mluvou je vnímaný pozitivněji než žena v podobném postavení. Na druhou stranu pokud v jejím slovníku vulgarity chybějí, působí slabě. Takže ať taková žena dělá, co dělá, pokaždé je v minusu.

Filmové vylepšení reality

Toto je scéna z Lásky nebeské, kterou se v Downing Street uvedla nová zaměstnankyně ministerskému předsedovi: "A tohle je Natalie. Je tu nová, jako vy." David: "Ahoj, Natalie." Natalie: "Ahoj, Davide. Chci říct, pane. Sakra, co jsem to řekla?! A teď jsem ještě řekla sakra. Omlouvám se, pane." David: "Ne, to nevadí. Hlavně, že jste neřekla do prdele." Natalie: "Děkuju, pane! Měla jsem tušení, že první den nějak poseru. Eee. Do prdele!"

Eliška Balzerová v Ženách v pokušení pro změnu beze stop uzardění své filmové dceři doporučuje, aby "nepodceňovala IQ svý frndy." Generace Lídy Baarové, Adiny Mandlové, Nataši Gollové a dalších hereček by se červenala, pokud by dialogům vůbec rozuměla.

Slovník filmových hrdinek a hrdinů nepochybně zdrsněl, nicméně autoři úspěšných scénářů tvrdí, že ani zdaleka nevystihuje to, co se děje v našich reálných životech. "V podstatě se nedá natočit film, kde by lidé mluvili, jak jim zobák narost. Tedy dá, ale diváci by vyděšení odcházeli z kina, protože mluvíme mnohem sprostěji, než si všichni uvědomujeme," říká Jiří Vejdělek, autor zmíněného snímku Ženy v pokušení.

Vulgarity z úst filmových hrdinů mají daleko větší dopad než ty ve skutečném životě, které se staly tak pevnou součástí naší mluvy, že je mnohdy ani nevnímáme.

"Jakmile na plátně a obrazovce zazní jakékoliv "pěkné" české slovo obsahující hlásku R, je to jako výstřel z kanonu," potvrzuje scenáristka Lucie Konášová. Když psala seriál o dospívajících dětech Dobrá čtvrť, musela zapojit velkou dávku autocenzury. "Ne že bych byla tak prudérní, ale napsat to tak, jak teenageři skutečně mluví, bylo by to k nekoukání," přiznává. ¨

Přesto se vulgarity do filmů dostávají čím dál více. Psycholingvista Tim Jay si dal tu práci a zjistil, že v padesátých letech obsahoval jeden hollywoodský film v průměru 1,5 sprostého slova, v osmdesátých letech už jich bylo jedenaosmdesát.

Nadávka jako ventil stresu

ANKETA:

Vadí vám, když žena mluví sprostě?

Štěpán Mareš, kreslíř: Je odpuzující, když slyším dívky, jak se mezi sebou baví, že by se červenal i pověstný dlaždič. Na druhou stranu, když to sedne jako pr- (pardon) pozadí na hrnec, ať si žena klidně řekne ,kurvafix‘.

Oldřich Dudek, spisovatel a scenárista: Můj přítel je povoláním básník a proutník, čili normální muž. Kdysi jsme šli po Vinohradské ulici a věčný lovec najednou mlaskl a povídá: "Ale to jsou nádherné kočičky!" Skokem byl u dvou slečen, nasadil podmanivý úsměv a zahučel: "Promiňte, slečny..." "Ne, ne, my už jsme dneska píchaly!" řekly krasavice zdvořilými hlásky, aniž se zastavily. Já od té doby vím, že sprosté slovo u žen nevadí, zvláště když je zdvořile použito k rychlému sestřelení mužské vtíravosti.

Rudolf Křesťan, fejetonista: Nadužívání takových výrazů mi vadí u žen i u mužů. Škodí to nejen mluvícím, ale i účinku těchto slov: dochází k jejich lacinému zevšednění. Devalvují. Proměňují se v čajíček. Naopak při výjimečném, vzácném a trefném použití si zachovávají náležitou sílu a sedí jako prdel na hrnci.

Petr Urban, kreslíř: Vadí a vadilo mi to vždycky. U mladých holek mě už sprostá mluva ani nepřekvapuje, ale u vrstevnic ji nesnesu. Dotyčná je buď šlapka, nebo ji to naučil manžel. Zavání to chlapem a přitažlivosti tím dotyčná nedosáhne. Když se sprosté slovo hodí do kontextu, proč ne. Ale pokud dotyčná vypadá jako princezna a pak spustí jako dlaždička, je to jako rána pěstí do oka.

Jiří Vejdělek, scenárista a režisér: Vadí mi u žen i u mužů. Samozřejmě v šatně ragbistů v poločase zápasu je to dovolený prvek, mimo ni už ne. Když vulgárně mluví žena, hrubne. Je to další z příkladů přibližování pohlaví, proti čemuž jsem byl a vždycky budu.

Píše se rok 2010. Tenistka Barbora Záhlavová-Strýcová prohrává a o přestávce si stěžuje kouči a manželovi v jedné osobě. "Prostě mně mr.. v hlavě. Já na ni seru, mě nezajímá," říká a zapomíná, že kvůli mikroportu vše v přímém přenosu vysílá televize. Podobnou hlášku měla v sedmnácti i další tenistka, Sandra Kleinová. "Já jsem tak blbá, že bych potřebovala omr..."

Anální a fekální výrazy, odborně nazývané koprolalika, stejně jako ty sexuální, terminologií odborníků pornolalika, létají mezi sportovkyněmi (i sportovci) tak často, jako přistávají letadla na největším letišti světa. Měli by se kvůli tomu stydět?

Psychologové mají pro nadávky v určitých okamžicích pochopení. Ve stresu jsou ideálním prostředkem, jak ze sebe rychle dostat přetlak a tím se lépe koncentrovat na další práci. Jistě, i Barbora Záhlavová-Strýcová mohla říct: "Jejdanánku, to mně to ale dneska nejde!" Ale asi by se jí neulevilo tak, jako když prohlásila už citované.

Sprostá slova nám také lépe pomáhají zvládat bolest. Britští vědci kvůli výzkumu ponořili studentům ruce do ledové vody a zjistili, že ti, co mohli nadávat, je tam nechali déle, než ti, co museli mlčet.

Ovšem aby vulgarity měly ten správný léčebný účinek, je třeba s nimi zacházet opatrně. Asi jako s antibiotiky - používat je jen ve výjimečných situacích. Jakmile se stanou každodenní normou, váš organismus se vůči nim stane imunní. Léčebný efekt se násobí, použijete-li je ve správném rytmu, zvolíte-li přiměřeně šokující výrazy a v ideálním případě nadávky tvořící dokonalý rým.

Rovněž je třeba dát si pozor, v jaké společnosti ostřejší výrazy pronášíte. "Spadne-li vám něco doma na palec a budete vykřikovat sprosté výrazy, je to vaše věc, ale nemůžete s tím slovníkem vyběhnout před dům. To platí pro ženy i pro muže," říká spoluautor úspěšného Velkého lexikonu společenského chování Vladimír Smejkal.

Copak to ten náš Pepíček říká?

Znalec etikety má k vulgaritám pro obě pohlaví značně nekompromisní postoj - jsou nepřípustné. Přesto i Vladimír Smejkal přiznává, že on sám občas nadává. "Za volantem, to je snad jediná možnost, kde bych to přiznal i ženám, samozřejmě pokud tam nejsou děti," tvrdí. Čímž jsme se dostali k tomu, že většina z nás si svoji nevybíravou slovní zásobu s hrůzou uvědomí v okamžiku, kdy ji zrcadlí naši potomci.

Nutno říct, že děti mají na vulgarity speciální senzory. Ač jim nerozumějí, vždy je zaznamenají a použijí v nejméně vhodný okamžik. Devětatřicetiletá Klára změnila z hodiny na hodinu svůj slovník poté, co vezla syna v autě a na adresu pomalé řidičky před sebou pronesla větu, s níž pak dvouleté dítě přivítalo ve dveřích bytu svoji babičku: "Jeď, ty pí.o!"

Sprostá slova jako záchrana

Představte si ženu, jak jde potemnělým městem od tramvaje sama domů, najednou se za ní objeví chlapík a spustí proud oplzlých řečí. Ta, která žije v absolutním vakuu s absencí vulgarit, bude paralyzovaná už jen samotným slovníkem, ta druhá verbální průjem odfiltruje a její mozek se soustředí jen na to, jak ze situace ve zdraví vyváznout. V Americe kvůli tomu učitelé v rámci kurzů sebeobrany kromě příslušných chvatů ženy seznamují i se slovníkem násilníků.

Nezatracujme vulgarity. Ani ženy, které je používají. Nechávejme si je však jen na výjimečné situace. Je to jako s kořením. Když ho přidáte přiměřeně, stane se jídlo neodolatelným, použijete-li ho moc, nikdo se pokrmu ani nedotkne.