Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Dagmar Březinová: Vím, jak být sexy v pěti minutách

  0:29aktualizováno  0:29
Její jméno je podepsáno pod více než šesti sty televizními pořady a divadelními představeními. Je to uznávaná kostýmní výtvarnice a typ, na který koukáte a napadá vás: kolik je jí vlastně let? Teď napsala knihu, ve které ženám radí, jak se věkem nenechat převálcovat.

Dagmar Březinová | foto: Petra Pikkelová

Je podle vás neslušné ptát se ženy na věk?

vizitka

* Dagmar Březinová se narodila 20.září 1948.
* Vystudovala střední průmyslovou školu textilní, pracovala jako provozní výtvarnice v Národním divadle.
* Prosadila se jako kostýmní výtvarnice. Pracovala na více než šeti stech padesáti pořadech v televizi, filmu, divadle i reklamě.
* Nyní poskytuje školení a poradenství, jak se oblékat a jakou volit image. Radí také při zařizování interiérů zámků či restaurací v historickém stylu.
* Nedávno vyšla její kniha Ženy a jejich styl: Sexy v pěti minutách.

Problém je v tom, že se společnost odvrací od známek stárnutí. Obdivuje mladou generaci, její energii. Lidé od čtyřiceti nahoru jsou ponecháni sami sobě. Už ve čtyřiceti jsou přitom frustrováni ztrátou sebeúcty, protože společnost zpochybňuje jejich profesionální kvality. Ale zápas s časem je věčný. Ženy se i dříve snažily vypadat mladší.

Není to výhradně fenomén této doby?
Uvědomte si, jak se dříve ženy stahovaly šněrovačkami. Kostra se jim formovala tak, že měly úzký pas. Prsa pak podepíralo lešení šněrovačky, nedostatky postavy zakryla široká sukně. Nosily se rukavičky, takže nebyly vidět stařecké skvrny na rukou. Vše směřovalo k tomu, aby žena vypadala mladá a krásná. Je úplně přirozené, že dnes se bojem proti stárnutí zabývá celá věda. Je to normální pokrok.

Patříte mezi příznivce estetické chirurgie?
Rozhodně. To je ten pokrok. Když před šedesáti lety někomu vypadl zub, nechalo se to být. Slyšela byste: "Co chcete, vždyť vám je čtyřicet, za chvíli vám vypadnou všechny." Dnes se člověk, který nemá zub, nemůže ucházet o práci v určité vyšší pozici. Bez zubu byste nešla na interview. Prostě byste nesplňovala určité normy.

Co říkáte na argumenty těch, kteří tvrdí, že krása je v přirozenosti?
V určitém věku jde přirozená krása do háje. Přestanete si barvit vlasy a pak se budete divit, že vám muži nepomáhají do kabátu a nepodrží vám dveře. Budete si myslet, že jste přirozeně krásná, ale okolí tak připadat nebudete. Naučit se pracovat se svým zevnějškem je totéž jako si v průběhu života neustále zvyšovat kvalifikaci ve svém oboru. Když chcete uspět v medicíně, také v padesáti nevystačíte s tím, co jste se naučila v pětadvaceti ve škole.

Smím se tedy zeptat, kolik vám je let?
Jednašedesát.

Jste zvyklá, že teď následuje udivená a obdivná reakce?
Jsem zvyklá. Ale snažím se svým věkem nikde neoperovat. Právě proto, aby mě kvůli němu společnost nesejmula.

Zažila jste pocit diskriminace kvůli věku?
Dokázala jsem se nepřízni času vzepřít pomocí dostupných prostředků. Ale přestože mám za sebou obrovský kus práce a spoustu zkušeností, i na mě došlo.

Jak to myslíte?
Styl televizní zábavy se změnil. Já jsem byla převážně televizní výtvarník. Točí se méně výpravných pořadů,moje profese ustupuje do pozadí. Herci v seriálech vystupují ve svém civilním oblečení. Televize dokážou zaujmout diváky s minimem prostředků. Udělají hudební soutěž, zaplatí porotu, ale zábavu jim udělají soutěžící ve svém vlastním oblečení. Ekonomická stránka věci hraje prim. Filmová a televizní branže je obor, ve kterém je navíc velká konkurence, objevuje se v něm řada mladých a schopných lidí. Pochopila jsem, že člověk musí být přizpůsobivý. Když někde vyschne rybník, musíte se přeorientovat na jinou profesi. Čím rychleji skončíte se sebelitováním, tím úspěšnější jste.

Na co jste se přeorientovala?
Přednáším, moje poradenství si objednávají různé organizace pro své pracovníky. Napsala jsem i knížku, ve které se snažím ženám ukázat, jak zvýšit svou tržní kvalitu v profesním životě a tím i kvalitu svého života.

Co si pod tím mám představit?
Jen si uvědomte, kolik žen se ve čtyřiceti zahrabává. Mají pocit, že nejhezčí část života je za nimi. Že je už nečeká láska, zajímavá práce, nic. Kolik toho přitom mají před sebou. Vždyť mohou žít do osmdesáti. Vše vychází z hlavy. Když si to tam správně naprogramujete,můžete dosáhnout toho, co chcete. Nejen v profesi a v životě, ale i ve svém vzhledu.

No to mi řekněte, jak si naprogramovat menší zadek?
Když se držíte určitých zásad, zhubnete přesně tam, kde chcete. Vhodnou barvou a délkou vlasů zlepšíte svou image o dvě stě procent. V knize je zdokumentován proces, jak se měním různými parukami a líčením. Nechávala jsem si na sebe našít vatony, abych měla větší stehna, břicho, zkrátka abych symbolizovala různé typy ženských postav a ukázala, jak je obléknout. Vyšlo tím najevo, že tělo je skulptura, kterou můžete donekonečna měnit a otesávat, ať už v posilovně nebo psychicky.

Rodí se člověk s vkusem?
Z mé praxe musím říct, že žádná žena není spokojena se svým zevnějškem. To je základ, ze kterého je třeba vycházet. Vkus je intuitivní věc, ale naučit se dá všechno. Na mě se obracejí lidé s dotazy, co si obléct na konkurs v nadnárodní firmě, co na křtiny do kostela, co na křest knížky. Jsou to i vzdělanci s tituly. Z toho vyplývá, že tato oblast je pořád pole neorané.

Nebylo lepší, když existovala přísná pravidla, na jakou událost se hodí jaké oblečení?
Takovým dresscodem vynikala první republika. Všichni se drželi toho, co se nosí do dvanácti dopoledne, co na slavnostní oběd, co na tenis, co na vernisáž. Naše doba je postřelená touhou po svobodě. V módě se to projevuje nejvíce. Lidé chtějí demonstrovat, že jsou svobodní, že mají co říct. Z toho vznikl směr streetwear. Nosí se páté přes deváté. Když je člověku šestnáct, je rozkošný, i když má za uchem dlažební kostku. Ale když se tělo dostává z formy, objevují se vrásky a člověk si myslí, že omládne tím, že přejme oblečení mladé generace, vzniká neskutečné panoptikum.

Co když se tak cítí dobře?
Náš pohled do zrcadla není objektivní. Není plastický. Každý by se měl nechat natočit, aby viděl, jak působí trojrozměrně. Tedy, jak jej vnímají druzí. Je dobré poslechnout si názor přátel. Když nám dvě kamarádky či kamarádi řeknou, to ti sluší nebo naopak nesluší, považuju za krátkozraké nezamyslet se nad jejich názorem.

Mají hezké a dobře oblečené ženy jednodušší cestu k dosažení úspěchu v práci?
Podle Freuda je život o sexu, ne o úspěchu v práci. O sex jde v první řadě. Nezáleží na tom, zda je žena hezká a elegantní, ale na tom, zda má sex-appeal. To je něco, co mají i lidé, kteří třeba vůbec nejsou hezcí. Takoví lidé jsou všude a za všech okolností úspěšní. Tryská to z nich, i když jsou staří. Sex-appeal vydrží až do rakve. Ti, co jej nemají, se to snaží zakrýt hezkou ambaláží. Dekolty, minisukněmi, ale není to moc platné.

V partnerství je to podobné?
Ano. Souvisí to s tím, jak se některé ženy zcela bezhlavě, degradujícím způsobem snaží udržet vztahy. Myslí si, že když se jim rozpadne vztah, je to tragédie.

Není?
Tragédie je, pokud někoho ztratíte tak, že zemřel. Ale normální rozchod tragédie není. V dnešní rychlostní době je vyšší frekvence vztahů téměř zákonitá. Když se rozhodnete, že ve vztahu vydržíte, tak prosím, je to otázka vašeho rozhodnutí. Ale když přece s někým delší dobu jste, přečtete jej. Poznáte jej do všech důsledků. Není nic divného na tom, že časem chcete poznat i něco jiného. Než se tím trápit, je lepší odejít ze vztahu středem.

Vy umíte odcházet středem?
Já jsem citově založená, ale zároveň hrdá. Takže jsem odcházela středem. Pak jsem si to v koutě vymňoukala.

Kolikrát jste se vdávala?
Dvakrát. Měla jsem tři dlouhotrvající vztahy, i když jsem jeden z nich nelegalizovala.

Nemáte děti. Bylo to rozhodnutí?
Neměla jsem to štěstí.

Myslela jsem, že to souvisí s tím, že jste dala přednost zajímavé kariéře.
Nesouvisí. Svého času jsem po dítěti velmi toužila.

Jak se žije bez dětí?
Zase jsme u toho, že život je o sexu. Cílem přírody je zajistit pokračování života. Takže se bez dětí žije jednoznačně špatně. Lidé to řeší tím, že se enormně položí do práce. Ale když pak ta práce není, je to velmi těžké. Záleží na tom, jak si to srovnáte v hlavě.

Myslíte, že dívky, které se rozhodnou nemít děti, jednou budou litovat?
Určitě. V osmnácti si člověk myslí, že život je dlouhý. Jenže on je strašně krátký. Studujete do pětadvaceti a už v pětatřiceti zjistíte, že vás společnost diskriminuje. Všimněte si, v kolika inzerátech na zaměstnání je uvedeno "do pětatřiceti let". Máte velmi krátké období na to, abyste porodila děti a ještě se etablovala v zaměstnání. K tomu byste měla vědět, že jste si vybrala tu pravou profesi, ve které chcete zůstat celý život. Jenže nevíte, zda firma nezkrachuje, zda nezruší její pobočku nebo zda vás jen tak nevylejou. My pořád hledáme v životě jistoty, ale ony nikde nejsou.

Říkáte si, že dnes mladí lidé mají před sebou jednodušší život?
Ne. Nejkrásnější období svého života tráví u počítačů, v posluchárnách, v knihovnách. Vystudují tři vysoké školy, vše podřizují tomu, aby vybudovali jakýsi kariérní základ. Dnešní mladá generace je zblblá fenoménem vzdělanosti.

To je dobré, ne?
Jenže to vše může přijít nazmar, pokud se nedokážou v životě řídit intuicí.

Jak?
Jsme děti země, stejně jako ptáci nebo morčata. Jenže my jsme na rozdíl od zvířátek zatíženi inteligencí. Ta je umělá. Ve škole nám říkají: "Uč se, jinak to nikam nedotáhneš." To je hezké, ale my pod nánosem té inteligence přestáváme být schopni využívat přirozenou intuici. Hodně nadaní, úspěšní, starší lidé využívají intuici rovným dílem jako inteligenci.

Nakolik hraje roli v tom, v jaké je člověk ve vyšším věku kondici, jídlo?
Jídlo je základ. Když jste unavená, zpravidla zjistíte, že za to může nevhodná skladba jídelníčku. Dodržovat přírodní návody, které znali naši předkové, je jednodušší, než se dopovat povzbuzujícími prášky. Například v Japonsku ve velkých firmách, když se zaměstnanci vracejí z obědů, vhánějí do vzduchu citronovou vůni. Citron zvyšuje výkonnost. Když u nás někomu, kdo je unavený, řeknete, aby si vzal citron, vysměje se vám, že to jsou babské rady. Upustili jsme od toho, co dříve bývalo běžné. Naši dědové si po obědě běžně dávali spánek. Odpoledne tak mohli znovu pracovat, večer se bavit, měli energii. Zkuste dnes po obědě v zaměstnání říct: "Sorry, teď si dám dvacet minut šlofíka."

Jaký máte vztah k dnes tolik módním fitness centrům a posilovnám všeho druhu?
Starat se o své tělo je nezbytné a přivedla jsem k tomu i některé své vrstevníky a vrstevnice. Dnes jsou rádi. Když jen sedíte u počítače, časem zjistíte, že tělo na takový způsob života nestačí. Začnete mít bolesti. Tím ztrácíte energii. Ta je znakem mládí. Když máte energii, jste schopná přijmout změny v životě. Vyrovnáte se s tím, že něco končí a něco začíná. To mnozí moji vrstevníci neumějí. Pak se utápějí v depresi, v žalu. Pustí své tělo ze zřetele. Tím se ocitají ve spirále smrti. Jsou z nich nepřející, zakyslí staří lidé. Jenže to nás nikdo nenaučí, na to není škola. Tu pravdu obsahuje jedině známé přísloví, že člověk musí myslet na zadní kola.

Autoři:




Nejčtenější

ilustrační snímek
Poradna: Pubertální dcera se chová, jako by se jí netýkala menstruace

Moje dcera se chová, jako by neměla žádnou menstruaci a vůbec se jí to netýkalo. Když se snažím zavést na to hovor, otočí hlavu a ignoruje mě. Čtenářka Ina...  celý článek

Zakladatel společnosti Scio Ondřej Šteffl
Ondřej Šteffl: Svět bude potřebovat lidi, kteří se umějí a chtějí učit

Umět se učit, kritické myšlení, kreativita, flexibilita, ale i empatie a laskavost – to jsou klíčové dovednosti ideálního pracovníka příštích let. Alespoň to...  celý článek

Ilustrační fotografie
Letní lásky? Pozor na pohlavně přenosné nemoci, které způsobují neplodnost

Ze vzrušující známosti na jednu noc se může stejně tak vyklubat i závažný zdravotní problém v podobě pohlavní nemoci s potenciální hrozbou neplodnosti. Než se...  celý článek

Houbové rizoto
Rostou? Tak honem do lesa! Tyhle recepty užijete nejen na chalupě

Uklidňující procházka lesem mnohdy vyústí ve sběračskou výpravu – zejména, když máte svoje tajná místečka a vezmete si s sebou košík. Co ale s houbovou úrodou?...  celý článek

Billie Piperová
Piperová: Ve třiceti po mně nemůžete chtít, abych vypadala na dvacet

Britské herečky Billie Piperová (34) se dotklo, že se do ní opřeli někteří novináři kvůli vráskám. Po třicítce očekávala, že se podobným článkům vyhne. Jak...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Pořád stloukám rozpočet, aby děti mohly do školek a školy, říká máma

Pomozte rodinám v nouzi a nasbírejte kilometry během nebo chůzí na akci Teribear hýbe Prahou.  celý článek

Cara Delevingne (Los Angeles, 17. července 2017)
Delevingne: V pubertě jsem nedávala najevo emoce a byla jsem osamělá

Herečka a modelka Cara Dlelevingne (25) si postěžovala na období svého dospívání. Protože nechtěla odhalovat svou sexuální orientaci, bývala hodně uzavřená a...  celý článek

Zpěvačka s spisovatelka Natálie Kocábová při rozhovoru pro OnaDnes.cz
Natálie Kocábová: Asi už nebudu chlapům tak věřit

Protekční dcera, tak se na ni léta pohlíželo. Aby ne, když ji otec v patnácti vtáhl do showbyznysu. Ale jako by se z toho vymanila. Natálie Kocábová už sama za...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

Konturování krok za krokem: Dodejte svému obličeji výraznější křivky
Konturování krok za krokem: Dodejte svému obličeji výraznější křivky

Líčení nabízí spoustu návodů, rafinovaných tipů a triků, díky kterým můžete zásadně změnit rysy v obličeji a jednou z takových vychytávek je konturování. Pomocí... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.