"Cukrovku umíme dobře léčit, avšak není možné ji vyléčit. Nicméně k tomu, abychom pacienta zbavili jeho obtíží, stačí docela maličko," říká internista Milan Kvapil, předseda České diabetologické společnosti.
Ze všeho nejlepší by přitom podle něj bylo, kdyby pacient vůbec neonemocněl, což je možné - kdyby včas dodržoval pravidla životosprávy, nebyl obézní, nejedl nezdravě a dostatečně se hýbal.
"Pokud však zdědí sklon k nemoci a žije nezdravě, v jeho těle se postupně mění citlivost k inzulinu a ten už nestačí udržovat správnou hodnotu krevního cukru," vysvětluje Milan Kvapil, jak nemoc vzniká.
Hodnota krevního cukru neboli glykemie u zdravého člověka nesmí překročit šest milimolů na litr, hodnota vyšší než sedm již svědčí o rozvíjející se cukrovce. Jenže mnozí pacienti promarní šanci mít se i s cukrovkou dobře hned na začátku.
"Běžně přicházejí lidé se zanedbanou cukrovkou, o které nevědí. Nebo je až po několika letech přivede příznak, který s touto nemocí vůbec nespojují," říká pražský praktik Václav Šmatlák.
Příkladem budiž třeba necitlivost nohou, která bývá jedním z příznaků cukrovky, přičemž ji někteří lidé přecházejí i několik let, dokud je nezačne více obtěžovat.
Na druhou stranu někteří lidé se o to, zda jim cukrovka nehrozí, zajímají sami. Zdravotní pojišťovna každému platí jednou za deset let vyšetření. Lidé, kteří nemají žádné příznaky svědčící o počínající cukrovce, si mohou vyšetření zaplatit sami - nemělo by nikde stát víc než 100 korun.
Léky versus životospráva
Možnosti léčby jsou v případě většinového diabetu II. typu v zásadě tři: úprava diety spolu s dostatkem pohybu, podávání léků nebo spíše výjimečně inzulinu.
Na cukrovce je velmi zrádné to, že nebolí a že se pacientovi díky léčbě daří dobře, což ho někdy svádí k tomu, že přestane dbát na dietní opatření.
Podle Kvapila však jeho tělu dlouhodobý nadbytek cukru v krvi škodí, a proto se dříve nebo později objeví komplikace příznačné pro tuto chorobu.
Na pacientově chování do velké míry závisí, jak závažné budou a za jak dlouho od prvních příznaků se tyto komplikace objeví. Obvykle propukají po pěti až patnácti letech trvání nemoci. Patří mezi ně oslepnutí, amputace končetin, selhání ledvin.
Cukrovka navíc většinou netrápí člověka sama o sobě, ale je součástí stavu, o kterém lékaři celkově hovoří jako o metabolickém syndromu, k němuž patří také poškození srdce a cév a třeba vyšší riziko infarktu a mrtvice.
Budoucnost patří genům?
Už dnes lékaři umějí zjistit, zda potomci diabetiků s cukrovkou I. typu zdědili sklon onemocnět stejnou nemocí. Zatím to však nestačí k tomu, aby se s nemocí dalo aktivně něco dělat.
"Bude to mít význam třeba v okamžiku, kdy se podaří na nemoc najít vakcína, o což výzkum usiluje," řekl Kvapil.
