Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dva dny kontrakcí, císař i nekonečná radost. Jak jste rodila vy?

  3:49aktualizováno  3:49
Porod je pro ženu jedním ze zásadních životních momentů. Hrdinky seriálu Čtyři v tom II nám popsaly své porodní příběhy, od čtyřicetihodinových kontrakcí až po přejezd z jedné porodnice do druhé.

Hrdinky a malí hrdinové druhé řady dokumentárního seriálu Čtyři v tom. | foto: David Raub

I po čtyřiceti hodinách kontrakcí věřím v hezký porod

Producentka Kamila (více se o ní zde) rodila ze seriálových hrdinek jako první a také ze všech nejdéle - kontrakce měla celých 40 hodin. A přestože chtěla přirozený porod, všechno dopadlo trochu jinak. 

Manželé Kamila a Martin se synem Filipem jsou hrdiny druhé řady Čtyři v tom

Na svůj první porod jsem se vlastně docela těšila. Cítila jsem se plná energie a miminka jsem se nemohli dočkat. Bohužel jsem udělala na začátku hned několik chyb. Za prvé jsem si nechala od několika kamarádek dopodrobna povykládat průběhy jejich velmi těžkých porodů, které končily kleštěmi či císařem a tyto představy mě pak ve vrcholné fázi pořád strašily. Za druhé jsem zaměnila odchod zátky za začátek porodu a za třetí jsem si bez konzultace s mojí porodní asistentkou Jarmilou nechala v porodní ambulanci udělat spouštěcí, tzv. Hamiltonův hmat, na který tělo podle všeho nebylo připraveno.

Bez spánku a jídla jsem byla 40 hodin, v jedné fázi jsem od bolesti i zvracela, ale konec dobrý, všechno dobré. Filípek se narodil v pořádku a zdravý, je to veselé a houževnaté miminko a můj manžel byl při porodu i v následujících dnech neuvěřitelně laskavý a nápomocný. A tím pádem na to celé s odstupem vzpomínám hezky, ačkoliv jsem pár týdnů po porodu měla silné výčitky, že jsem selhala.

A protože se už pomalinku chystám na druhý porod, budu už snad tentokrát připravená lépe. Objevila jsem menší porodnici, kde budu mít v případě hladkého průběhu možnost být vyšetřována a rodit pouze s pomocí mojí porodní asistentky, která má dvacetiletou praxi a od mého prvního těhotenství poznala velmi dobře mě, Martina a dokonce i Filípka – kluci k ní chodí na různé miminkovské kurzy. Hezký porod určitě není protimluv a přála bych ho nejen sobě, ale všem nastávajícím maminkám i tatínkům a především dětem. 

Pocit opuštění vystřídala vděčnost

Kristýna je na výchovu syna sama a sama proto byla i u porodu, doprovod jí dělal pouze štáb ČT (více o Kristýně zde). A okamžiky hned po porodu se zdály celkem dramatické. 

Kristýna

První, na co si vzpomenu, je, jak jsem s velkým pupkem pokládala v kuchyni lino a zasekla jsem se hlavou pod kuchyňskou linkou. Děsně jsem se na sebe zlobila a hudrovala, a tím má hlava stále více a více bobtnala. Když mi došlo, že bych klidně mohla začít rodit, začala jsem se uklidňovat a rozdýchávat, až jsem z toho usnula. Po probuzení jsem hlavu skoro bez problémů vyndala a říkala si, že nic horšího mě už nepotká.

Avšak za pár týdnů přišel můj den "Den É", chvíle která rozděluje můj život na dvě části, bez Eliáše a s Eliášem. Necítila jsem se nikterak špatně, i když jsem si trochu pokroutila hlavou nad byrokracií v porodnici, která se objevuje v dost nevhodnou dobu. První slza přišla až se zabouchnutím dveří za štábem. Byla to první zkouška mé psychiky. Od začátku jsem byla připravena, že budu při porodu sama, ale tohle nebyla samota, to byl pocit opuštění. Naštěstí nepříjemné komentáře personálu na mé učinkování v tomto projektu mě vrátily zpět na zem. 

Samotný porod byla rychlovka a moc si z něj nepamatuji, což je asi přirozené, protože jinak by lidstvo asi vymřelo. Když mi Eliáše odnesli, tak jsem v tu chvíli nevěděla, co se děje. Že je něco špatně, mi došlo až ve chvíli, kdy má sestřička na chodbičce konejšila mou doktorku slovy: To není tvoje chyba. Jelikož jsem měla nohy nahoře a čouhal ze mě pupečník, nezbylo mi nic jiného, než se modlit a doufat v to, že režisérka Markéta nedopustí, aby se Eliášovi něco stalo. Později jsem se dozvěděla, že měl potíže s prvním nadechnutím. K poporodní péči a věcem, co se staly, se nechci nijak dál vyjadřovat, protože cítím vděčnost, že mám teď živého a zdravého syna. A ano, šla bych rodit znovu do této porodnice, protože nic není důležitější než bezpečí mého dítěte.

Kontrakce v termínu císaře

Veronika je matkou téměř tříleté fatálně nemocné Amálky, kromě toho se s manželem starají o manželova dospívajícího bratra a o víkendech i o syna z prvního manželství (více o ní zde) .

Veronika s Tobiášem

Mám za sebou dva značně podobné porody. Amálka se musela narodit sekcí, protože byla koncem pánevním. Amálce to evidentně nevadilo - k plánovanému císaři jsem se dostavila v určený den, ovšem v jednu ráno s prasklou vodou a kontrakcemi. 

U Tobiáška všechno spělo k přirozenému porodu a já se moc těšila - nakonec to kvůli zúžené jizvě po předchozím porodu zase nedopadlo. Konečný verdikt mi milá a empatická paní doktorka vysvětlila tak hezky, že jsem se s tím docela dobře smířila.

O porodech a výchově dětí

Speciální web pro nastávající a mladé maminky je eMimino.cz. Najdete tam spousty rad a zkušeností.

Je večer dva dny před termínem a Tobiáš asi trénuje kickbox nebo tak něco... Mám pocit, že snad vyleze pupíkem a vzpomínám si na článek, co jsem četla na netu, podle kterého nadměrná aktivita miminka v bříšku může být signál blížícího se porodu. Uvažuji nad tím, že napíšu režisérce Markétě, ať upozorní zbytek štábu. Nakonec si pro jistotu dopakuji tašku do porodnice, upozorním manžela a jdu spát, což se mi moc nedaří. Někdy po třetí hodině ranní zažívám déja vu. Zase se budím s tím, že mi praskla voda. Zase mám z postele bazén. Tentokrát ovšem nejsem v té posteli a vůbec v celém domě sama. Napravo spí Amálka, nalevo manžel. Budím nevzbuditelného manžela. Volám mámě, aby přišla hlídat malou a pak Markétě ať vzbudí kolegy a přijedou do Podolí. Vyřešíme bazén v posteli, zkomprimuju tašku a jedeme do porodnice. Začínají mi kontrakce, rovnou hezky pravidelné a celkem rychle po sobě, nevím po kolika minutách, nestopuju to.

Ve tři čtvrtě na pět ráno se scházíme se štábem před zvonkem na příjmu podolské porodnice. Sestřička mi natočí monitor a u toho vyřešíme příjímací papírování, pak mě vyšetří paní doktorka a pošle se sestřičkou na přípravu. Je to naprosto stejné jako minule, všichni jsou i přes tu poněkud nepříjemnou noční/denní dobu moc milí. Na ten přípravný pokoj bych už trefila i sama a sestřička se mi tam při zavádění kanyly svěřuje, jak je ráda, že u toho se není kamera - prý by se jí asi klepaly ruce.

Ovšem jedna podstatná věc se od posledně změnila, mám s sebou mého báječného manžela, tatínka, který se na miminko těší úplně stejně jako já a musím říct, že to je naprosto nepopsatelné. Prostě skvělé. Jdeme na sál. Začínám se klepat. Strašně se bojím epidurálu, ale na druhou stranu chci to malé přivítat hned, jak bude venku. Na sále je stejný anesteziolog jako s Amálkou, už se tolik neklepu a "statečně" se s ním domlouvám na epidurální anestezii. Minule s ním byla na sále vážně legrace a ani tentokrát nezklame - snaží se nás přesvědčit, abychom to malé pojmenovali "Mireček", narodí-li se kluk. Jeho nabídku odmítáme, ale to už se páni doktoři před plentou snaží vytáhnout miminko ven. Není to asi úplně jednoduché, no doktoři říkali, že to malé bude velké... Po troše ranního tělocviku se jim to daří v 6:10. Je to chlapeček. Tobiášek. Velký je 4176 g a 50 cm. Zdravý a krásný. Nejkrásnější.

Ráda na svůj porod vzpomínám

Osmnáctiletá studentka Bára prožívala rizikové těhotenství, při kterém trávila dost času v nemocnici nebo na lůžku (více o Báře zde.) Spolu s manželem Mílou se proto s blížícím se termínem porodu více a více obávali o blahobyt miminka. To vyvrcholilo podepsáním reversu v nemocnici, kde Báru ošetřovali, a přejezdem do jiného zařízení. Tam lékaři usoudili, že je na čase porod vyvolat.

Bára se stala matkou dříve než maturantkou

Porod byl pro mě nepopsatelným a krásným zážitkem. Byl to asi nejvíc emotivní okamžik v mém životě. Ráda na svůj porod vzpomínám, i když jsem měla indukovaný, vyvolávaný porod.

V neděli ráno mi paní doktorka zavedla přípravnou tabletu a ve čtyři odpoledne se dostavily silnější kontrakce. Už kolem druhé za mnou přijel Míla. Tuším, že kolem sedmé jsme přešli společně na porodnici. Po krátkém vyšetření a napíchnutí ruky jsem už ležela na porodním boxu, kde jsem hned vedle sebe měla inkubátor a všechno vybavení pro miminko.

Čtyři v tom II

Příběh čtyř těhotenství, porodů a prvních měsíců rodičovství uvidíte v neděli ve 20 hodin na ČT2.

V devět hodin mi paní doktorka píchla plodovou vodu a od te doby byly kontrakce čím dál silnější. Rozhodla jsem se to zvládnout bez epidurálu. Dlouhou dobu jsme s Mílou byli ve sprše. Seděla jsem tam na balonu a Míla mi sprchoval bříško. Pět hodin jsem měla kontrakce po minutě. Hodně mě to vysilovalo, ale uklidňovalo mě pomyšlení, že už jen pár kontrakcí a budeme mít našeho syna v náručí. V půl druhé ráno jsem začala tlačit a za pár minut se Jakoubek narodil. Měřil 50 cm a vážil 3 750 g. Nikdy v životě nezapomenu na ten pocit, jak jsem ho vyčerpaná držela v náručí. Musím říct, ze bez opory manžela bych asi neporodila. Neumím si představit, ze bych rodila sama jen s doktorkou a porodní asistentkou, jeho přítomnost pro mě moc znamenala.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.