Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Dva roky jsem bojovala s průjmy, než zjistili, že mám Crohnovu nemoc

  • 31
Je mi 25 let a lékaři mi diagnostikovali Crohnovu chorobu tenkého střeva. Než se k tomu dopracovali, zažila jsem dlouhý, bolestivý a občas i potupný příběh. Čtenářka Dominika napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Mé problémy začaly již v dětství, kdy mě každou chvilku trápily průjmy a bolesti břicha. Má tehdejší paní doktorka po mnoha návštěvách konstatovala, že mi nic není, že nejspíš nechci do školy nebo k babičce... Problémy zesilovaly a pak zase mizely. V pubertě jsem je například neměla vůbec.

Po střední škole jsem odjela na stáž do zahraničí. Jedla jsem zdravě, hodně ryb, mořských specialit a bylo mi úžasně.

V těhotenství se znovu objevily zdravotní potíže

Po příjezdu jsem otěhotněla a mé problémy se začaly znovu objevovat. Těhotenství bylo těžké a rizikové. Nejdřív jsem měla špatnou placentu, která později špatně vyživovala miminko, přidala se těhotenská cukrovka, každou chvíli mi bylo zle od žaludku.

Crohnova nemoc

Crohnova choroba postihuje kteroukoli část trávicího systému, od jícnu až po konečník. Nejčastěji se vyskytuje na konci tenkého střeva nebo v místě, kde tenké střevo přechází v tlusté.

Typické je, že postihuje vždy jen určitý úsek tenkého či tlustého střeva a úseky mezi jednotlivými segmenty mohou být úplně zdravé. Zánět se objevuje po celé šířce stěny. Tím dochází ke zjizvení, zúžení průsvitu střeva a může dojít až k neprůchodnosti. Zánětlivé úseky se mohou spojovat a vytvářet srůsty.

Důvody vzniku této choroby nejsou dosud zcela objasněné, nejčastěji experti hovoří o tom, že je to nepřiměřená ochranná reakce na některé složky potravy a bakterie ve střevě.

Místo přibírání na váze jsem hubla, naštěstí se začátkem šestého měsíce zvracení zastavilo a já tak nabrala aspoň 6 kilo za celé těhotenství.

Porod byl dlouhý a vyčerpávající, ale radost z miminka za to stála. Tři měsíce po porodu se mi zničehonic udělal pásový opar na stehně. Okamžitě mi byla zastavena laktace a nasazeny léky na léčbu oparu. Od té doby se mi začal nekontrolovatelně měnit život.

Zhubla jsem na 42 kilo

Začala jsem rychle hubnout, z břicha se mi ozývaly všemožné zvuky doprovázené šílenými křečemi. Trávila jsem hodiny na záchodě. Pamatuju si, že mi bylo tak zle, že jsem na toaletu nedošla a nedokázala stolici udržet. Manžel chodil do práce a neměl ani tušení, že se mi dějou takové šílené věci.

Když se mi začal místo klasického průjmu objevovat pouze hlen s krví, který zapáchal, musela jsem navštívit doktora. Říkala jsme si, ženská s průjmem, doktorka mě vyhodí s nějakým endiaronem ...

Opak byl pravdou. Moje paní doktorka je zlatý člověk, zjistila mi velkou chudokrevnost, krevní hodnoty nebyly v ideálním složení, a tak mě odeslala na gastroenterologii do zdejší nemocnice. Podstoupila jsem nepříjemná vyšetření žaludku a střev (gastroskopii a kolonoskopii).

Po neštovicích se mi změnil život

Ve svých 36 letech jsem prodělala plané neštovice. Po nich u mě vypukl únavový syndrom

Ilustrační snímek

Pan doktor se ke mně choval zvláštně, neshledal na mém žaludku ani střevech nic neobvyklého a tak prohlásil, že jsem psychicky nemocná a potřebuji pouze pomoc psychologa. Prosila jsem ho aspoň o léky proti bolesti, že jsou ty křeče a průjmy nesnesitelné. Jediné, co mi chtěl napsat, byla antidepresiva.

Celé jeho chování jsem obrečela, připadala jsem si ponížená, jako bych si vše vymyslela, jakoby úbytek váhy a jiné důkazy nebyly vůbec nic. Po této zkušenosti jsem se začala doktorům vyhýbat a říkala jsem si, že to vydržím a průjmy prostě samy odezní.

Pomohla změna doktora

Neodezněly a naopak přidávaly na intenzitě. Moje obvodní lékařka viděla, jak se doslova ztrácím před očima, předtím jsem měla normální postavu s 57 kilogramy a teď před ní stála hubená žena s kruhy pod očima, bílou pletí a celkovou váhou 42 kilo. Doktorka mě poslala do nemocnice v jiném městě, protože se na to nemohla dívat a bála se, že by to moje tělo nemuselo vydržet.

V blízkém městě mě mohli vzít až za několik měsíců, ale i tak jsem byla ráda, že mě konečně obhlídne jiný specialista, než s kterým jsem měla zkušenost. Podstoupila jsem znovu kolonoskopii i gastroskopii a lékař opět nic nenašel, ale nevzdal se. Poslal mě na speciální vyšetření, kde se spolkne mini kamera, která dělá snímky celého trávicího traktu. Na výsledky se čekalo 14 dní, ale stálo to za to.

Můj boj s nemocí

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Pan doktor objevil krvácení v tenkém střevě, eroze, vřídky a vysoký zánět. Provedl mi enteroskopii a zastavil krvácení. Po probuzení mi oznámil, že mám postižené pouze tenké střevo, ale přes 50 centimetrů. Že mám Crohnovu chorobu, ale velmi vzácnou, jelikož je jen v tenkém střevě, kde se hůř diagnostikuje. Nasadil mi kortikoidy. Postupně se mi začalo ulevovat. Od prvních příznaků uběhly neuvěřitelné dva roky. Léčím se chvíli, ale už teď se můj život pomalu stává zase plnohodnotný.

Ještě jsem boj úplně nevyhrála, ale věřím v lepší zítřky a modlím se, aby mi byla uznána biologická léčba, která je finančně náročná, ale účinnější. A všem chci vzkázat, ať se nevzdávají a hlídají si své zdraví. I kdyby vám sto lékařů tvrdilo, že jste v pořádku, nepodceňujte řeč svého těla a jděte si tvrdě za svým.