Ona
Conchita Wurst (Praha, 10. srpna 2015)

Conchita Wurst (Praha, 10. srpna 2015) | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Menstruaci bych opravdu nechtěla, říká Tom alias Conchita Wurst

  • 56
Homosexuálním mužům oblečeným jako ženy, kteří baví publikum, se říká drag umělkyně. V civilu však Conchita Wurst žije jako muž jménem Thomas Neuwirth. „Nenosím ani paruku, ani vysoké podpatky a už vůbec žádný make-up. Chodím v džínách, tričku a teniskách. A jako ostatní uklízím nádobí z myčky, peru a platím složenky,“ řekla Conchita v rozhovoru pro Magazín DNES.

Není to někdy schizofrenní, mluvit o sobě někdy jako k ženě a jindy jako o muži? Nespletete se někdy?
Nikdy! Ale považujeme za slušnost a respekt, že když jsme v kostýmu, mluvíte k nám jako k ženám. Dáváme tolik úsilí do toho, abychom vypadali co nejkrásněji, že nejmíň, co pro nás můžete udělat, je oslovovat nás našimi ženskými jmény.

Rozhovor vyšel 20. 8. v Magazínu DNES+TV, který vychází jako příloha deníku MF DNES.

A když jste v džínách a tričku?
Tak to už samozřejmě ne. Vím, že Tom je na mě někdy naštvaný, když si nechám svoji paruku v jeho skříni.

(Zde se rozesměje na celé kolo a mně chvíli trvá, než vtip úplně pochopím. Při rozhovoru se několikrát dostaneme do situace, kdy nebude jisté, jestli se bavíme o ní, nebo o něm, ale to zmatení není nepříjemné. Naopak posunout si hranice toho, co všechno je ženské a kde začíná to mužské a obráceně, je vlastně hodně úlevné, pozn. autorky.)

Myslíte, že jste něco změnila od doby, co jste vyhrála Eurovision?
Podívejte se, nejsem naivní. Když mi někteří politici poslali gratulace, bylo mi jasné, že nebýt té masivní podpory od publika, nikdy by se o mě nezajímali. Nějaká vousatá paní by jim nestála za pozornost. Takže i když mě mnoho lidí nepřijalo proto, že by to byla přirozenost, ale spíš proto, že to tak udělalo jejich okolí, beru to a nevadí mi to. Důležité je, že přijali někoho, kdo je tak jiný. Nemusí mě milovat, nemusí se jim líbit, co dělám, ale musí přijmout, že jsem tady a že mám názor.

Dal vám někdy někdo najevo, že jste možná až příliš jiná? Příliš divná, příliš kontroverzní? Že si lidé řeknou, vousatá paní, kdo to kdy viděl, no tak to jsou tam takoví blázni asi všichni. Že tím vlastně své komunitě uškodíte?
Slyšela jsem to. Znám spoustu gayů, kteří by mi řekli, že se jim nelíbí, co dělám a jak vypadám. Říkají, že nás stavím do špatného světla.

A co jste jim odpověděla?
Díky za váš názor, přijímám ho, ale můj názor je jiný. Nemám zodpovědnost za nikoho jiného než za sebe. Tohle je můj život, žádný jiný nemám a chci ho žít naplno. Pokud nechcete přijmout, co dělám, tak to nepřijímejte, ale já kvůli vám nemůžu sedět v koutě a přemýšlet, co by bylo, kdybych měl odvahu stát se vousatou dámou.

20. srpna 2015

Rozumíte tomu, proč to říkají?
Nechci být moc osobní, ale mám někdy z těchto lidí pocit, že se nedokázali úplně přijmout. Pořád jim záleží na tom, co si myslí ostatní, nechtějí vypadat příliš jako gayové, snaží se chovat, jako by byli heterosexuální – a tohle považuju za skrývání. Pokud se snaží chovat a vypadat heterosexuálně, protože takoví jsou, tak je to v pořádku. Ale pokud se tím jen snaží naplnit očekávání ostatních, jak by se měli a neměli chovat, je to škoda.

Příběh Toma alias Conchity

Thomas „Tom“ Neuwirth se narodil 6. listopadu 1988 v rakouském Gmundenu. Proslavil se jako zpěvačka Conchita Wurst. V květnu 2014 zvítězil na Eurovision Song Contest v Kodani s písní Rise Like a Phoenix.

Když se Conchita Wurst v soutěži objevila, jen málo Rakušanů v ní poznalo Thomase Neuwirtha, mladičkého zpěváka, který před pár lety skončil druhý v soutěži Starmania a založil chlapeckou kapelu Jetzt Anders!. Ta se do roka rozpadla, a tak se Thomas vrátil na pódium znovu, tentokrát k nerozeznání. Všechno měl pečlivě promyšlené, dokonce i jeho umělecký pseudonym vystihuje, že je částečně mužem a částečně ženou. Conchita totiž znamená ve španělštině mušlička, Wurst je německým označením pro buřt nebo klobásu, v obou případech se výrazy používají pro slangové označení dámských, respektive pánských genitálií.
Tehdy nečekal, že protesty proti němu nabudou politických rozměrů. Jeho Conchita Wurst okamžitě sklidila odmítavé reakce ze zemí typu Ruska a Běloruska, které vyhrožovaly bojkotem a jejichž političtí představitelé vyzývali organizátory, aby ji ze soutěže nekompromisně vyřadili. Protestující ovšem neodhadli, že tím dosáhnou pravého opaku – značná část hlasů, které šestadvacetiletou Conchitu vynesly k vítězství v Eurovizi, byla protestem proti nim. Od té doby se Conchitě změnil život tak, že má ještě dodnes problém to někdy sama pochopit.
„To, co se mi děje poslední rok a půl, jsem ještě pořádně nedokázala strávit,“ říká. „Nedávno jsem byla v Japonsku. Poprvé v Asii. Lidé v Tokiu stáli před budovou a čekali na mě, chtěli autogram a vítali mě. Jak to, že znáte moje jméno, jak to, že ode mě chcete podpis, když já doteď na váš kontinent ani nevstoupil? honilo se mi hlavou. Lidé mi ukazují, že mi fandí a že mě mají rádi, dostávám od nich koláže z mých fotografií, je pro mě těžké tomu vůbec uvěřit.“

Po loňském vítězství v Eurovizi se hned stala světovou mluvčí komunity LGBT, což je zkratka počátečních písmen čtyř slov: lesby, gayové, bisexuální a transgender. Je to označení pro všechny sexuální menšiny dohromady a jejími členy je považováno za nejuctivější. Conchita Wurst tak své vítězství v popové soutěži využívá pro osvětu a propagaci práv lidí z komunity LGBT, a proto ji zvou organizátoři festivalů Pride, aby na nich vystupovala. Už druhé léto tak tráví po metropolích na celém světě, které organizují festivaly Pride, a proto přijela i do Česka, kde svým koncertem oficiálně začala pátý ročník Prague Pride. Za tu dobu si stihla udělat docela dobrý přehled o tom, jak jsou na tom jednotlivé země s uznáním práv lidí z LGBT.

Dokážete je v tom pochopit?
Já pro to pochopení nemám. Svůj život žiju na sto procent, i když to znamená, že většinu veřejného času trávím takhle. Netvrdím nikomu, že bude šťastný jako já, pokud se jako já stane vousatou dámou. Ale říkám, že šťastní se stanete jen tehdy, pokud se na sto procent stanete sami sebou.

V čem se liší jednotlivé festivaly Pride po světě?
Hlavně v tom, jak velká část většinové společnosti je přijímá. Třeba ve Vídni máme Pride, které se účastní hlavně lidé z LGBT komunity. V Amsterodamu oproti tomu slaví celé město, všichni mají vyvěšené vlajky, o festivalu se pořád mluví v rádiu i televizi, je to prostě národní událost. A v Polsku ohlašovali bojkoty a já musela mít ochranku.

Dokázala byste se ubránit sama?
To víte, že bych někomu uměla dát facku, ale já bych to prostě ani nezkusila. To je moje filozofie. Nikomu neubližuju, takže nečekám, že někdo bude ubližovat mně. Naučili mě to rodiče, když mi v dětství kladli na srdce – respektuj ostatní a nikomu neubližuj. Přesně tím se řídím.

Kdy jste přišla na to, že chcete být Conchitou Wurst?
Převlékal jsem se odmalička, už v dětství mi babička koupila sukni, protože jsem ji strašně chtěl. Pak jsem začal zpívat, to ještě jako Tom, když mi bylo sedmnáct. Velmi brzy jsem zjistil, že pro mě koncept jednoho a toho samého umělce nefunguje. Potřeboval jsem soukromí a chtěl jsem tyhle dvě věci oddělit.

Tak jste si vymyslela umělecký pseudonym a začala se převlékat profesionálně?
S uměním drag jsem začala, už když mi bylo čtrnáct, ale až od roku 2011 mám pravidelná vystoupení. Jako stydlivý teenager jsem měl problémy se přijmout, byl jsem moc hubený a úzký, říkal jsem si, že musím začít chodit do posilovny a nabrat nějaké svaly, abych vypadal jako chlap a líbil se ostatním chlapům. Dlouho jsem se nedokázal se svojí postavou smířit. A pak jsem začal vystupovat v dámském oblečení a najednou mi došlo, že to, co jsem považoval za nevýhodu, je moje přednost. Potřeboval jsem ty hubené nohy a mladistvý výraz, úzký pás a malá ramena! Až tehdy jsem sám sebe přijal.

Jak se k tomu postavila vaše rodina?
Nestrávili to hned. Máma mi tehdy řekla: Jen proto, že jsme tví rodiče, nemusíme ještě být tví kamarádi. A měla pravdu.

Očima autorky

První faux pas udělal fotograf hned na recepci pražského hotelu, kde byla Conchita Wurst ubytovaná: „Jsme tu za panem Wurstem.“ Pobavená recepční ho opravila: „Myslíte paní Wurst, že?“ A tak bylo jasné, že hned na začátku bude pro všechny lepší, když si vyjasníme, kdo je kdo, a ještě přesněji, kdo už kým není.

Jako žena je Conchita Wurst až moc dokonalá. Má perfektní make-up, dokonalý účes, své drobné tělo bez gramu tuku si posadí na pohovku tak způsobně, jako to vídáme v prvorepublikových filmech. Je to možná až trochu parodie na ženy, kdyby v jejích přehnaně ženských pohybech nebylo zároveň něco jemně mužského, co z ní dělá fascinující společnost.

Asi jako většina lidí jsem ji i já poprvé zaznamenala poté, co vyhrála přehlídku evropských písní Eurovize. Hlavně proto, že jsem nikdy neviděla nikoho tak masově populárního, kdo by se vydával za ženu a zároveň měl plnovous.

Je něco, co by vám tehdy pomohlo, kdybyste věděl?
Víte, lidé často zapomínají, jak těžké je být teenagerem. A to bez ohledu na to, jestli jste gay nebo ne. Já byl drobný rakouský kluk z malé vesnice, a když jsem si uvědomil, že jsem gay, neměl jsem to jednoduché. Ale všem v podobné situaci chci říct, aby věřili, že to bude lepší. Vím, že je těžké tomu uvěřit, protože je to období, kdy se vám všechno v životě mění. Vaše tělo se mění, vy se měníte, k tomu nosíte brýle nebo rovnátka, máte zrzavé vlasy nebo jste tlustší než ostatní. V tuhle chvíli je to těžké, ale vážně to jednou bude dobrý. Možná vás nepřijme rodina, ale určitě si vás najdou lidé, kteří vás budou mít rádi přesně takové, jací jste.

Kolik času trávíte jako Conchita a kolik jako Thomas?
Asi půl na půl. Mám období, kdy jsem na cestách, a pak jsem nalíčená každý den. A pak jsou zase dny, kdy jsem ve studiu nebo mám prostě volno, a to jsem vždycky v civilu.

Poznávají vás lidé, když jdete po ulici bez paruky a nalíčení?
V Rakousku docela často, v cizině nikdy.

Spousta slavných lidí vám musí závidět, že můžete chodit po světě inkognito.
To ano, mám velkou výhodu, i když Daft Punk to dokázali ještě líp, ti vystupovali rovnou v přilbách.

Přiznám se, že je to pro mě pořád trochu matoucí. Jste muž, jste gay, nechcete se stát ženou, ale přesto se jako žena oblékáte – jak vlastně berete ženy?
Jako Conchita mám k ženám mnohem blíž než dřív. Dokážu sdílet vaše trápení, už u maličkostí, jako jsou třeba vysoké podpatky. Nebo podprsenky! Taky jsem je nosil, protože jsem potřeboval vypadat, že mám prsa, což už teď nedělám, protože se mi to nelíbí. Nicméně jednu věc vám ženám vážně nezávidím. Menstruaci. Tu bych opravdu nechtěla.

11. května 2014