Pokud jste vyznavačem podobné módní filosofie, víte, o čem mluvíme – garderoba nemá být jenom nástrojem k zakrytí těla před povětrnostními vlivy, ale především metodou poutání pozornosti. Pohoršení babiček a střídmých kolegyň je atributem přímo žádoucím.
Japonské dizajnérce Rei Kawakubo, svérázné šéfce brandu Comme des Garçons ("jako kluci") je však i kategorie "módní extravagance” poměrně těsná.
Značku, pod záštitou které se spolu s několika spolupracovníky každou sezonu pořádně vyřádí, založila už v roce 1969 v Tokiu a během nejbližší dekády si získala mnoho obdivovatelů po celém Japonsku. Západní svět se k nevšedním modelům dostal až počátkem osmdesátých let, kdy Rei dostala šanci předvádět na pařížské přehlídce. Od té doby zájem o oblečení Comme des Garçons pořád roste a nabízejí jej již stovky butiků. A to i přesto, že kousky z dílny brandu jsou z velké většiny poměrně těžko stravitelné.
Původně studentka umění a literatury, Rei začínala se svou tvorbou s ideou vytvořit pro sebe svobodný prostor a úplnou nezávislost. Dodnes se odmítá podřizovat vnějším omezením nebo pravidlům a její oděvy se blíží spíše k objektům konceptuálního umění než k obyčejným součástem šatníků. Více než klasická líbivost ji zajímá originalita a zásadné přinášení něčeho nového.
Rei sebevědomě říká: I ve špatném vkusu je hodnota. V loňské kolekci vyslala na molo modelky v potrhaných kabátech, vystříhaných dírách ve tvaru rtů, kýčových naducaných balónkových rukávech, barvách synteticky přeslazeného cukroví. Hrudníky omotané neuhlazenými cáry, na to všechno ještě špatně padnoucí saténové podprsenky. Ke všemu hraje hudba Amy Winehouse, přímo symbol rebelství vůči běžným konvencím.
Jako by se návrhářka snažila testovat toleranci své obdivovatelské základny. Kolik toho ještě snesete? Co tak vyšívaná srdíčka - jako od šikovného prvňáčka - a pytlovité sukně z laciného bílého volánu? Její modelky posouvají "heroine chic" ještě na docela novou, netušenou úroveň. Tak trochu připomínají pouliční prostitutky, které se řídí heslem: čím nápadnější vohoz, tím více kunčoftů. Jen málokterý návrhář má kuráž zajít tak daleko od běžné představy akceptovatelné estetiky. Marc Jacobs je proti Kawakubo obyčejný amatér.
Na každý excentrický kousek se dá dlouho zírat v němém úžasu - jak mohla na tohle vůbec přijít?! Skládá k sobě kusy různých částí oděvů způsobem, který má většina z nás v hlavě uložen v kolonce "nemožné". Na Reiných dílech absurdity a šílenosti však kupodivu fungují. Podivně, ale působivě.
Kawakubo také nepřestává udivovat svou schopností představit každou sezonu docela nový, revolučně odlišný pohled; dívá se a tvoří z nejenom z jiného úhlu, ale jakoby z docela jiné planety. Odborná veřejnost se pokaždé jenom třese na revoluční proměnu ducha značky, kterou opět spatří.
Letos na jaře nebylo v kolekci Comme des Garçons po barvách ani stopy. Modelky soustředěně předváděly šaty temně černé, uhlově černé, hluboce černé a černočerné. Mohlo by být uvítání světové ekonomické krize vhodnější?
Efektní kontrast skýtaly výrazně bílé pokrývky hlavy; spíše nabobtnané turbany než tradiční kloboučky, některé připomínající cukrovou vatu, jiné kudrlinkaté paruky z dob Ludvíka XVI. Černá se metalicky leskla a dramaticky pohlcovala světlo, tu a tam prostřídána akcentem bílé či stříbrné. Na futuristických střizích vynikaly organicky tvarované součásti, spájené do forem hmyzích plástů. Impozantní spojení technologie a přírody. Rei jakoby oblékala bojovnice, ženy - včelí královny; silné, obdivuhodné, nepřemožitelné. Černá nemusí být jenom morbidní a smutečnou, je přece ideální barvou odhodlaných válečnic.
Kromě nepraktických pokrývek hlavy - přes některé z nich manekýny stěží viděly na cestu - však byly modely tentokrát extrémně nositelné. V kožených kabátech klasického, lichotivého střihu a v eroticky odhalených břichách nebylo vidět pouze provokaci a kompulzivní potřebu vlastního uměleckého vyjádření, ale zejména součásti oděvu, které vypadaly docela... hezky. Je možné, že Japonka postupujícím věkem trochu odpouští konformismu? Vůbec ne! Krása šatů Comme des Garçons není neoriginální ani tuctová, ale pochází kdesi z hloubi našich mozků, ze zvláštní škatulky, o existenci které jsme neměli doposud ani ponětí.
Jaro 2009 bylo jenom předzvěstí toho, co čekalo obecenstvo na přehlídce pro letošní zimu. Rei Kawakubo přišla opět s něčím převratně novým. Diváky přímo umlčela kolekcí oblečků jako pro starodávné panenky, spíchnutých ze starorůžových záclon. Kabáty překrásně vypracovaných střihů se před zraky užasnutého publika střídaly v olivově zelené, černo-bílé kostce, tartanu, pokreslené insitními vzory, vyzdobené orientálně-folklorními ornamenty. Obepnuté oblečení bylo potaženo tenkou růžovou punčochou, jako když nevybalíte nový gauč z ochranného obalu.
Něžné dívky elegantně pluly molem se zářivě růžovými ozdobami hlav, uvázanými křehkým závojem pod bradou. Odkazy na různé historické doby, uniformy či tradiční oděvy se snoubily do oslnivých šatových celků, které si možná nebudete chtít všechny hned obléknout, ale určitě při pohledu na ně obdivně vydechnete. Rei se nezpronevěřila svému charakteristickému způsobu práce – míchání nemíchatelného – a opět připravila kolekci, jaká se nepřibližuje ničemu, co v módě známe - ani u jiných návrhářů, ani u Rei samotné. Předešlé kolekce jsou opět úplně zapomenuty a z dílny vychází řada oděvů, potvrzující stabilní pozici Comme des Garçons na absolutním trónu módní avantgardy.
