Představte si banální poranění. Takové větší říznutí do prstu. Přelepit ho doma náplastí nestačí, rána vyžaduje steh, možná dva. Jenže kam vyrazit?
Ošetří takovou ránu praktik, nebo je třeba vyrazit rovnou na chirurgii? „Záleží na tom, na jakého praktika narazíte a jakou péči má nasmlouvanou se zdravotní pojišťovnou,“ vysvětluje lékař Jan Jelínek ze Sdružení praktických lékařů pro dospělé.
EKG jen někde
Existuje totiž několik skupin výkonů, které mohou praktici provádět. Kromě běžné prevence a léčby jsou to například výkony zvané v terminologii lékařů a pojišťoven fakultativní, mezi něž patří třeba EKG, tedy natočení záznamu srdeční činnosti.
„Pokud má lékař přístroj a projeví o to zájem, pojišťovna s ním uzavře smlouvu i na provozování EKG,“ říká Jelínek. Odmítnout to nemůže.
Ošetření řezné nebo hnisavé rány, malé popáleniny nebo třeba měření hladiny cukru v krvi u diabetiků patří do další skupiny výkonů. I zde záleží na dotyčném lékaři, jakou smlouvu uzavře s pojišťovnou. Musí například sám posoudit, jestli si skutečně na šití v ordinaci troufne.
Vyberte si dobře praktického lékaře - ZDE |
„Jde také o to, kde má lékař ordinaci. Pokud na poliklinice vedle chirurgie, je asi nesmysl, aby uzavíral smlouvu i na malé šití, kdežto venkovskému lékaři se to může hodit,“ soudí Jelínek. Podobně s měřením cukru - ocení to zejména pacienti na venkově, protože nebudou muset jezdit kvůli měření až k diabetologovi.
Záleží samozřejmě i na tom, jaké je vlastní vzdělání praktika a nakolik si ho rozšiřuje. „Někteří praktičtí lékaři mají další vzdělání, takže jsou schopni poskytovat širší spektrum výkonů - ale mělo by to být pod důkladnou kontrolou komory a pojišťoven,“ soudí Vladimíra Bošková z Občanského sdružení na ochranu pacientů.
Podle ní by měl mít pacient možnost vědět, zda právě jeho praktikovi skutečně bylo oficiálně povoleno dělat více výkonů. Například Všeobecná zdravotní pojišťovna běžně s lékaři smlouvy na další výkony uzavírá. „Pro jejich nasmlouvání ale musí být splněny některé podmínky, na kterých jsme se se zástupci praktiků dohodli, jde o vhodný prostor, hygienu a vzdělání,“ řekl mluvčí VZP Jiří Suttner.
Odkdy dokdy?
Další věcí, která není všem pacientům úplně jasná, je ordinační doba praktiků, mnoho z nich ordinuje jen půl dne. Mezi lidmi se rozšířilo, že je tomu tak proto, že jim pojišťovny delší ordinační dobu nedovolí. „Tak to ale není, lékaři by se na to neměli vymlouvat, protože praktici dostávají pevnou úhradu za to, kolik lidí mají ve své kartotéce,“ doplňuje Bošková.
To, že lékaře nijak neomezuje, tvrdí i VZP. „Setkáváme se s tím, že praktici sami omezují ordinační dobu a nejsou pak dostupní,“ tvrdí mluvčí Suttner. Podle něj lékařům nicméně stačí pět hodin denně pět dní v týdnu v ordinaci, aby spolu s návštěvami a nezbytnou administrativou naplnili celý úvazek. „Rozhodně však nikdo nebrání tomu, aby to bylo více. Naopak,“ doplnil Suttner. Ovšem lékař za delší pracovní dobu více peněz nedostane.
Pokud pacient není se svým praktickým lékařem spokojen, má možnost jej změnit a vyhledat jiného ošetřujícího lékaře a přeregistrovat se k němu. V případě výhrad ke kvalitě péče se může obrátit na zřizovatele, nadřízeného lékaře, lékařskou komoru, případně i na zdravotní pojišťovnu. Také zdravotní radové mohou v případech, kdy lékař nedodržuje ordinační dobu a zanedbává své pacienty, stížnost pacienta řešit.
