Dvířka skříně jsou otevřena dost na to, aby obsah skříně mohl vidět.
"Nemám co na sebe," hlásí žena. Muž však i ze svého úhlu vidí nejméně troje šaty.
V klasickém mužském pojetí šaty slouží k tomu, aby v nich bylo dost teplo, aby nikde nedřely, netlačily a aby nebránily v žádném důležitém pohybu.
Ať si muž láme hlavu, jak chce, nemůže na viditelných šatech v ženině skříni najít nic tak závadného, co by jim bránilo plnit kteroukoliv ze tří výše uvedených funkcí. Kryjí, hřejí, netlačí, nebrání v pohybu.
Už se přece na jeho ženě vícekrát osvědčily! Ideálem muže totiž je nosit jedno a totéž osvědčené oblečení po celou dobu, kdy už jeho organismus neroste - tedy od osmnácti let věku až do smrti.
Muž se zvedne ze svého křesla, zlepší si úhel pohledu do skříně - a co nevidí? Čtvrté šaty, páté, šesté. "Tak tomu už opravdu nerozumím, Maruško. Vždyť jich tam máš tolik - kterékoliv si přece můžeš vzít." Na ženu jdou mrákoty, souběžně s chutí někoho zavraždit - a přesně ví, koho.
Vždyť přece: ty první už vyšly z módy, každý to pozná. V těch druhých už byla vícekrát. Ty třetí měla posledně i jiná dáma na stejné akci, což se přece nehodí. V těch čtvrtých se zkrátka vůbec necítí. Do těch pátých se bohužel už nevejde. Ty šesté by ušly, kdyby si na nich zrovna posledně neudělala ten flíček - a přes veškeré čištění je to vidět...
Modré versus žluté
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Nakonec, po velkém úsilí a pravých ženských duševních mukách, z ženy vypadne: "No, přinejhorším ty modré s holými zády - to by se ještě sneslo. Anebo ty krémově žluté s tím rozparkem... Co říkáš, Karle?"
"Ukaž," nechá manžel Karel ženu, aby si oboje šaty připasovala před sebe na ramínku a s každými se trochu prohnula v bocích a pootočila z boku na bok. V jeho mužské psychice je mu jasné, co po něm manželka chce - v co nejkratším čase dojít k rozhodnutí.
Bez komentářů, nejlépe jedním slovem, vyřešit její problém. Říci "modré" nebo "žluté" (krémová není pro muže žádná barva). Dvakrát se během pěti vteřin myšlenkově ujistí, že žlutým nic nechybí. A uzavře: "Vezmi si žluté."
"Ale já si vezmu přece jen raději ty modré," zareaguje ženuška Maruška. Teď by zase vraždil muž. Proč se ho vůbec ptala? Hodnota jeho rady je nyní nejen nulová, ale dokonce klesla do záporných hodnot!
Neřešte, ale sdílejte
Odborníci uvádějí, že žena na svou otázku nechce rychlou jednoznačnou odpověď. Chce s mužem sdílet své pochyby a nejistotu. A když to muž nepochopí, aspoň mu svou opačnou reakcí dát poznat, jak taková muka nejistoty chutnají. Muž nemá řešit, ale soucítit: "Buď klidná, Maruško. V těch modrých i v těch krémových vypadáš báječně a v obou jsi pro mne nejelegantnější žena na světě."
