Kdy do dětských hádek zasahovat a kdy jim naopak nechat volnější průběh? I zde platí, že nejlepší je pomyslná zlatá střední cesta, byť mezi rodiči lze najít oba extrémy.
"Řídím se zásadou, že děti si mají všechny spory vyřešit samy mezi sebou, a já do toho vůbec nezasahuju, nechceme totiž s manželem, aby nás synové obtěžovali spory, do kterých nám nic není," líčí rodinné zvyklosti pětatřicetiletá Markéta.
Její tři děti ve věku 12, 9 a 5 let se s nimi mohou přijít poradit pouze tehdy, když se skutečně nejsou s to domluvit na něčem zásadnějším.
Markéta toleruje, pokud například poprosí o rozhodnutí v případě, že se nemohou dohodnout, kdo z nich bude momentálně používat rodinný počítač. "Ale nemíním řešit, kdo komu vzal autíčko a podobně," dodává.
Zcela opačně přistupuje ke sporům mezi dětmi Daniela, dvaatřicetiletá matka dvou dcer ve věku 6 a 8 let.
"Jsem toho názoru, že nemohou být schopny se dohodnout. Navíc spolu hodně soupeří, takže skutečně potřebují arbitra zvenku," soudí Daniela, která proto rozhoduje i o tom, s čím si bude která dívenka hrát a která z nich si půjde dřív čistit zuby.
Hádka jako trénink
"Rodiče by měli v první řadě zvážit věk dětí a posoudit, nakolik si mohou svůj konflikt vyřešit samy," radí pražská dětská psycholožka Lenka Čadová.
Podle ní nelze předpokládat, že by si s podobnými spory poradilo dítě mladší tří let, ale starším už v tomto směru důvěřuje.
Rodiče by měli zasahovat jen tehdy, pokud to bude skutečně nutné, jinak běžné dětské hádky posilují sociální vazby a vztahy mezi vrstevníky a usnadňují jim například schopnost zařadit se do kolektivu.
Rodiče by však měli zakročit v případě, kdy hrozí, že si děti navzájem ublíží. Když například jeden předškolák sebere druhému hračku, je dobré, pokud rodič za dětmi půjde a pomůže jim najít dohodu.
"S většími dětmi se určitě vyplatí diskutovat, a zase, je dobré zeptat se jich, proč třeba s druhým nesouhlasí, ale není dobré vnucovat jim svůj názor," dodala Lenka Čadová.
Čím více však rodiče zasahují do sporů potomků, tím méně budou děti umět podobné situace řešit. Takové dítě totiž nehledá pomoc u sebe, ale vždy se obrací na rodiče, což asi není zrovna cílem výchovy.
