"Předčasné a názorné zasvěcování dětí do pohlavního života už na prvním stupni ruší jejich vývoj," uvedla jedna z protestujících, Anna Brychtová. Prezidentův tajemník Petr Hájek napsal pro MF DNES, že zavádění sexuální výchovy do škol je totalitní praxe zavánějící koncem civilizace. David Loula na Neviditelném psu si dokonce na pomoc v boji proti příručce vzal učitele národů Jana Ámose Komenského, z něhož cituje:
"Čistý jest, který se hanebnou chlípností nepoškvrňuje, chlipěti zajisté hovadská věc jest. Však ne cizoložství toliko, krve prznění, násilí dělání, kurvení (smilství) a scházení neřádná, ale i každá frejířská bujnost, líbání, nýbrž i myšlení špinavá a oplzlá nestydatost jsou. Pfí nestydové! Mrzcí a prokletí všickni."
Podle Louly se má buď sexuální výchova zrušit, nebo mají zmizet ze škol Komenského busty.
Není to ale řev pro nic za nic?
Vaše dítě si hraje na seriózním zpravodajském serveru on-line hry. Například na Čtyřlístek, krtečka nebo roztomilého pejsánka. Jedním jediným kliknutím na témže serveru se dostane ke článkům na téma například: Mají ženy raději větší, nebo širší penisy? Jak se milovat ve volné přírodě? Jak najít bod G? Jaká depilace intimních orgánů je víc sexy? (Samozřejmě i s názornými obrázky.) Jestli ženy chtějí tlustší, nebo hubenější muže... Dále se neviňátko proklikne k poloerotickým snímkům hereček a modelek. K rozvodům a rozchodům, líčením úchylek a úchylností.
Pár kliknutí vám stačí, abyste se seznámili s encyklopedií sexu, proti níž je Nečasem zatracená příručka vskutku povídáním pro děti.
A kolik kliknutí potřebujete, abyste se dostali od hry na Čtyřlístek k tvrdé pornografii?
Čtyři. Jedno za Bobíka, druhé za Pinďu, třetí za Fifinku a čtvrté za Myšpulína. Děti jsou zvědavé a internet ovládají dokonale.
Není tedy spor o školní sexuální výchovu morální kýč? A jaký je vůbec stav sexuální osvěty v Česku? Ptali jsme se dětí i odborníků.
Většina z nich se shoduje, že sexuální výchova do školy patří. Ale musí být inteligentní.
Máma má vaginu, táta má penis
Prakticky všichni jsou zajedno v tom, že nejdůležitější je začít se sexuální výchovou v rodině. A záhy. Jenže to není snadné.
Často se stydí nejen rodiče, ale i děti. Táborová vedoucí Jana Prchlíková zkoumala pro potřeby tohoto článku sexuální znalosti dětí mezi dvanácti a šestnácti lety na jednom letním táboře. Mezi patnácti chlapci se podle ní našel jen jeden nebo dva, se kterými se rodiče kdy o sexu bavili! S děvčaty matky mluvily o choulostivých věcech častěji, ale až v jedenácti či dvanácti letech, tedy pozdě.
Odborníci doporučují, aby se začínalo se sexuální výchovou v rodině brzy, hned jak se začnou děti ptát. Sexuoložka Hana Fifková říká: "Začít tak brzo, jak to jde - názvy pohlavních orgánů, těhotenství a plození, láska a tělesné milování mezi dvěma lidmi, nahota, sexuální násilí - co to je, k čemu to je, jak to vypadá, kdo se toho dopouští, jak se bránit a podobně. Témat je nespočet a s přibývajícím věkem dítěte se dají rozvíjet a upřesňovat. Z mnoha výzkumů víme, že informované děti nezačínají se sexem dřív, ale později než neinformovaní vrstevníci."
Ne každý rodič to však dokáže. Věta "víš, miláčku, tvému narození předcházelo to, že tvůj táta zasunul penis do mé vagíny" je velice těžká k vyslovení. V mnohých rodinách se dokonce dodnes nemluví ze studu o pohlavních orgánech. Nemají své jméno.
Známá autorka divadelních her Iva Klestilová šla na věc naopak přímo: "Učila jsem syna a dceru, aby měli rádi pipinku a šulínka. Aby si na ně sahali. Ve třech čtyřech letech. Chtěla jsem, aby měli rádi své tělo."
Existuje i jakási střední cesta, o které mluví exministryně zdravotnictví Daniela Filipiová: "Otevřenost musí být. A také upřímnost a pravdivost, ale hlavně přirozenost. Děti jsou nesmírně vnímavé a jakýkoliv podtón vycítí. Ale abych byla správně pochopena s otevřeností - ta musí být pochopitelně přizpůsobena věku. Mne se prvně dcera na to, odkud se berou děti, zeptala asi ve čtyřech letech. Řekla jsem jí, že každá maminka má v bříšku semínko, které, když se mají s tatínkem rádi, tak začne růst a po čase se narodí miminko. Vzala to. Další otázky nebyly - pravda, ulevilo se mi. Když jí bylo devět, otěhotněla jsem. Na fotografiích plodu jsme všichni společně sledovali, jak sestřička roste. Bylo to úžasné a přirozené. Ale ne vždy to takhle krásně vyjde." I pro velmi liberální rodiče je často například téma masturbace tabu. A pro děti je zajímavé a důležité.
Nebyl by tedy dobrý učitel, který se nestydí, dokáže mluvit o sexu lépe než rodiče a je citlivější než internet?
Děti už vědí
Z ankety, kterou udělala naše spolupracovnice s dětmi na letním táboře, vyplývá, že rodiče se začínají s dětmi bavit o sexu mnohem později, než by bylo zdrávo. Pokud se s nimi o něm vůbec baví.
Například třináctiletá Eliška se o sexu baví s mámou. Začaly však teprve tehdy, když začala menstruovat nebo "možná o trochu dřív". I Kateřina se začala bavit s maminkou o choulostivých záležitostech v jedenácti letech. A ostatní odpovědi se příliš neliší. Nikdo z dětí si nepamatuje, že by se s nimi rodiče bavili o sexu včas.
A kdy to má být? Mínění lidí, kteří rozumějí věci, shrnuje šéfredaktorka časopisu Betynka Denisa Prošková: "Když se začnou samy ptát. Dítě, které vidí, jak jeho těhotné mamince roste břicho, se klidně začne ptát už ve dvou letech, co to tam schovává. A rozhodně se dozví víc, než je rodičům milé, od ostatních dětí ve školce."
Některé dívky vědí, že si s rodiči o intimních záležitostech mohou popovídat, ale nechtějí. Elišce matka takový rozhovor nabízí, ona ho však odmítá. "Já se stydím nebo mi to připadá trapný," odpovídá v anketě. Možná je to proto, že rodičům úplně nedůvěřuje. Myslí si, že oni o jejích znalostech o sexu vědí málo nebo skoro vůbec nic.
Patnáctiletá Veronika se svěřuje: "Myslím si, že rodiče vědí tak padesát procent toho, co vím já - něco vědí, ale ne všechno."
Čtrnáctiletá Johanka je k rodičům ještě skeptičtější: "Já si myslím, že rodiče netuší, co všechno víme nebo děláme. Já si myslím, že si myslej, že jsem jejich malá holčička. Ale třeba je podceňuju." Patnáctiletá Lucie: "Naši o tom, co dělám, nevědí nic, ale o tom, co vím, asi vědí všechno."
Táborová vedoucí Jana Prchlíková říká: "Rodiče nemají páru, co jejich děti vědí. Z rozhovoru s kluky jsem nabyla dojmu, že vědí prakticky všechno." Jako hlavní zdroj svých vskutku encyklopedických znalostí o sexu uváděli chlapci internet a kamarády. Jana Prchlíková říká: "Většinou nemá smysl, aby jim rodiče omezovali přístup k internetu. Stejně si ho najdou třeba u kamarádů."
Rodina může dětem ukázat sex v lidštější podobě, než jak ho ukazují servery a reklamní letáky. Jako součást vztahu, který je důležitější než pouhá "technika". Poradce premiéra Nečase Roman Joch: "O sexu se má s dětmi vždy mluvit jako o součásti lásky coby odpovědnost za druhou osobu, jakož i děti, jež jsou jejím produktem."
Jenže v mnoha rodinách, možná je jich většina, stud rodičů i dětí nedovolí otevřenou debatu o tom, kam se co a kdy zasunuje. Na internetu je to vidět, ale v poněkud odlidštěné podobě.
Může v polidštění sexu pomoci škola?
Komenský a sex
Komenský možná v sedmnáctém století sex odsuzoval, neboť odváděl od duchovních věcí. Vsadím svůj majetek proti vyjetému motorovému oleji, že by dnes byl zaujatým propagátorem sexuální výchovy ve škole. Sex totiž není jen zdrojem radosti či zábavy, ale může být pro děti nebezpečný.
Většina odborníků, které jsme oslovili, se domnívá, že sexuální výchova do školy patří.
Zároveň chápou nebezpečí bagatelizace. Exministryně spravedlnosti Daniela Kovářová o sexuální výchově: "Rodina nese primární odpovědnost. Nicméně i dnes existují rodiny, v nichž se o sexu nehovoří otevřeně, a rodiče, pro které taková debata je problematická. Pro tyto případy by měla škola základní informace poskytnout. Otázkou je ovšem vhodná forma, aby užitečný záměr nebyl ničen zesměšňováním a ironizováním ze strany dětí a studentů. Takovou podobu by například mohl mít výukový film."
Učitel dnes není pro děti vzor a nikdo se nebojí rákosky. Možná škola natropí víc problémů než užitku. Žáci mají tendenci si ze svých učitelů dělat legraci a informace od nich získané opatřit velkou "mašličkou".
Může to někoho poškodit?
"Škola by měla představovat doplněk sexuální výchovy v rodině. Je povinností školy zajistit, aby děti dostaly dostatek informací o antikoncepci, o ochraně před pohlavně přenosnými nemocemi, o prevenci sexuálního zneužití apod. Škola by měla dát prostor i k diskusi mezi žáky tak, aby si měli možnost své postoje v této oblasti uvědomit, prosadit, obhájit a eventuálně změnit," říká Hana Fifková.
Podle psychologa Slavomila Hubálka "správná sexuální výchova nedemoralizuje, vychovává děti k zodpovědnosti. Nesmí být hloupá, musí respektovat stud a důstojnost".
Na tom se shodnou skoro všichni, ne každý však věří, že škola je schopna dát dětem důstojnou sexuální výchovu. Potvrzují to i účastníci naší prázdninové ankety. Většina by podepsala to, co napsala čtrnáctiletá Veronika: "Ve škole nám řekli jen to, co už dávno známe."
Přesto všechny dívky a většina chlapců z ankety o sexuální výchovu stojí. Uvítali by spíš přednášky a diskuse, při nichž se mohou na cokoli zeptat, než nudné "hodiny".¨
"Když pedagog vypadá jako úchyl nebo vilný důchodce, tak je to spíš pro některé děti trauma než k užitku," popisuje obavu mnohých rodičů i dětí Denisa Prošková.
Zároveň ale platí to, co prozrazuje internet a naše anketa. Školní děti vědí často o sexu víc než jejich učitelé.
Autor tohoto článku se nachomýtl k rozhovoru dvou rozkošných osmiletých holčiček, které poslouchaly starý dávný hit zahraniční skupiny Elán. Zpívalo se v něm slovensky "... šaty odhoď preč a cez moje dlaně jako čistý prameň tieč". Jedna z princezen se obrátila na druhou: "Ty vole, von ji chce vojet." Jemný erotický obraz byl pochopen realisticky.
Woody Allen by možná mohl dnes natočit film: Na to, co ještě nevíte o sexu, zeptejte se svých dětí.
Není to o důvod víc, aby inteligentní sexuální výchova byla ve školních osnovách?
Mají se děti ve škole učit o sexu?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 27. srpna 2010. Anketa je uzavřena.
ANKETA: JAK UČIT O SEXU?1. Je správné vyučovat o sexu ve škole? 2. Kdy mají rodiče začít mluvit s dětmi o sexu a jak dalece mají být otevření? 3. Lze děti nějak chránit před přesexualizovaným internetem a reklamou? MICHAL SEMÍN, ředitel institutu svatého Josefa, konzervativec 1) Není. Poučení patří do rodiny. Chce-li tuto povinnost otec s matkou na někoho převést, je to jistě možné, ale pak má taková výuka probíhat diskrétně, nikoli kolektivně, navíc v pohlavně smíšených třídách. Sexuální výchova ve školách neslouží vzdělávání, nýbrž politické kontrole. Dobrý stát je stát prorodinný. Proto má být prorodinná i výuka ve školách, které stát řídí (má-li ovšem školy řídit, což je téma pro jinou úvahu). K prorodinné orientaci školy ovšem není podmínkou poučovat děti o technikách sexu a už vůbec ne o tom, jak si sexu užívat a úmyslně se vyhýbat plodům manželského života, tedy potomstvu. 2) To je individuální, záleží na povaze dítěte i jiných okolnostech. Vzhledem k přesexualizovanému veřejnému prostoru je třeba děti poučit dříve, než to bývalo běžné v minulosti. Každopádně platí, že poučení mají rodiče dát dříve než okolí. Což v dnešní době znamená poměrně brzy, na druhém stupni ZŠ. 3) Jistě, například počítačovými programy znemožňujícími přístup na stránky s pornografickým obsahem. Ale protože nevázaného sexu je všude plno, jsou všechna taková opatření nedokonalá. Dnešní děti se prostě s vulgarizací sexuality setkávají téměř na každém kroku, navzdory všem opatřením. KLÁRA OLEXOVÁ, šéfredaktorka časopisu Marianne 1) Kdyby byli učitelé vkusní a osvícení, zavedla bych předmět Vztahy. Sex by byl jen jednou z podkapitol vyučovací látky. Za současného stavu učitelských sborů říkám ne. 2) Otevření mají být maximálně a mluvit o sexu mají kdykoli, když dítě projeví zájem. 3) Jsou nebezpečnější věci. Třeba klíšťata. ZBYGNIEW CZENDLIK, katolický farář 1) Rozhodně ano. Základní školy by měly poskytnout základní informace. Můj subjektivní názor je, že výchova by mohla začít od druhého stupně, tedy od dvanácti let. Ve zdravé a fungující rodině začíná od narození. 2) Mám pocit, že dnes děti o sexu vědí víc než rodiče, a proto bych zavedl rodinnou a sexuální výchovu ve školách nejdřív pro rodiče. 3) Nejen děti, ale i sebe. Troufnu si říct, že naše sociální prostředí přispívá k sexuální impotenci a deviacím. Sex je posvátná věc, vulgarizací se z života vytrácí určité kouzlo. Jak kdysi napsal snad profesor Petrusek: "S každým odhaleným pupíkem mizí kouzlo každého předchozího odhaleného pupíku." IVAN BREZINA, redaktor časopisu pro muže maxim 1) Jednoznačně ano. Jednou ze základních funkcí školy je doplňovat a vyvažovat případnou jednostranně ideologickou výchovu rodičů. Pokud jsou rodiče dejme tomu puritánští katolíci, měly by se děti ve škole dozvědět, jak funguje jejich tělo. Měly by vědět, že vystřídat před vážným vztahem několik partnerů není hřích, ale způsob, jak zabránit pozdějšímu nesouladu a rozpadu manželství. Farář jim nejspíš neřekne, že předmanželská "čistota" je nesmysl škodlivý duševnímu i sociálnímu zdraví. 2) Hned od začátku, co děti berou rozum, ale zase přiměřeně chápavosti. Rodiče by měli být otevření, aby v dětech nevznikl dojem, že sex je něco tajemného, sprostého a negativního. Pokud dítě ví, že táta mámou spolu spí a že je to tak normální a hezké, nejspíš nebude mít v dospělosti různé sexuální bloky. 3) Ano, ale ne zákazy nebo blokováním stránek. Mělo by jít spíš o vysvětlení, že porno jsou stejně pohádkové nesmysly jako Harry Potter, nebo jak nenaletět úchylovi. Podobné je to s ochranou před reklamou - nejefektivnější je naučit děti rozšifrovat "jak to na nás zkoušejí". |
