Chybí tu tolerance, tvrdí o české módě mladé blogerky

Jsou chytré, milé, mladé, libují si ve vysokých podpatcích ... a blogují o módě. Sandra, Tereza a Adéla si založily vlastní stránky teprve před několika měsíci, ale za tu dobu stačily oslovit i tisícovku čtenářů denně. Jsou důkazem, že v Česku roste zájem o styl.

Krize trvá a šetří se všude. Třeba na módních časopisech. To je stovka sem, stovka tam a přečteno za půl hodiny. V posledních několika měsících se začaly i na českém internetu geometrickou řadou množit blogy o módě. Některé jsou kvalitnější, některé méně, ale když si vyberete své oblíbené, máte rozumnou alternativu módních magazínů, zadarmo a často zábavněji.

Blogeři dnes ale fušují i do vysoké módy a začínají získávat všeobecné uznání. Na prestižní přehlídce Christian Dior v Paříži letos nešla přehlédnout teprve třináctiletá(!) holčička s obrovskou růžovou mašlí na hlavě a v botách z Armády spásy. A to i přesto, že Tavi Gevinson připomíná svou velikostí figurku z Člověče, nezlob se. Blog si rodačka z Chicaga založila před dvěma lety a už teď svůj lehce 'houmlesácký' styl propaguje v rozhovorech po celém světě.

Nešetříme, móda nás baví

Hra na stylistky

Domluvili jsme holkám možnost, aby si prošly pár obchodů obchodním centru Palladium a vybraly si oblečení, ve kterém se vyfotí.
Tereza mě poprosila, že si včera koupila nové tričko v Topshopu a jestli by si nemohla nechat to, co má na sobě. Proč ne.
Sandra mě přivítala ve svém pověstném leopardím kožichu a legínách s pyramidkami, na krku jí visela spousta perlových korálů, které si také nechala. V obchodech si ale ráda vybrala nové oblečení - kávové sáčko, které prý jinak není vůbec její styl, svoje legíny a šněrovací boty na platformě. A také přívěsek s velkým zlatým S.
Adéla mne zaujala na první pohled svou výraznou rtěnkou. S domluveným místem srazu se příliš netrápila a rovnou na nás počkala v obchodu Topshop, kde při našem příchodu už pečlivě procházela ramínka. Nakonec si odnesla pruhovaný svetřík a - jak jinak - boty na platformě.

V Česku zatím taková událost neproběhla, ale módní blogy se rodí. A mají jedno společné: z velké části je píší mladé dívky kolem dvaceti let a fotí je jejich partneři.

Tři z nich jsme pozvali, aby se seznámily, zahrály si na stylistky při procházce pražským obchodním domem Palladium, kde si vybraly 'outfity' na focení a povídaly si s námi o sobě a paní Módě. Na chvilku se zastavila i Anit, autorka prvního českého modního webu Fashionbook. Šestadvacetiletá stylistka svým mladším 'kolegyním' povyprávěla o zákulisí českého módního byznysu. A možná jim trošku vzala iluze.

Za oblečení holky utratí tak dva tři tisíce měsíčně, ale jak říká Adéla, výše závisí hlavně na dobré náladě rodičů. "Snažím se kupovat si věci, které jdou dobře kombinovat mezi sebou nebo solitéry, originály, které nosím měsíc v kuse a neomrzí mě," dodává.

"Já se bojím, že až budu bydlet sama, tak umřu hlady kvůli kabelce," směje se Sandra. A Tereza nakonec upozorňuje na fakt, který zřejmě trápí každou mladou dívku: "Všimla jsem si, že nezáleží na tom, kolik mám peněz. Když jich mám víc, tak si kupuju kvalitnější věci a nešidím se na jídle. Nestává se mi, že bych na konci měsíce měla něco našetřeno."

Mladé a už tak čtené

Jedenadvacetiletá Tereza, osmnáctiletá Sandra Leopardová a o rok mladší Adéla si asi těžko dovedly představit, že jenom za pár měsíců od založení svých blogů na ně budou novináři shánět čísla.

Tereza a Sandra už měly svůj profil v časopisu Elle. Jejich blogy mají stovky čtenářů denně, pod každým článkem se objeví několik desítek komentářů. Berou to jako poctu i úspěch. I když první zkušenosti s českým módním a mediálním světem je zastihly trošku nepřipravené.

"Připadá mi, že jsem na to všechno ještě mladá," říká Sandra, která se, ač nechce, pomalu stává idolem. Alespoň mezi stejně starými dívkami, které pravidelně hltají její blog, kde křehká, dlouhovlasá, skoro nikdy se neusmívající "Leopardice" zveřejňuje fotografie svých outfitů (např. hodně leopardího vzoru, úzké kalhoty, vysoké podpatky, ale klidně i čelenka s legem), své inspirace (třeba Marc Jacobs) a postřehy ("...v Čechách jsou MOC i barevné tkaničky v botách").

Blog jí zabírá hodně času, který by měla věnovat škole. Letos maturuje na pražském gymnáziu a popularita proto přišla v docela nevhodnou dobu. Ještě při rozhovoru si myslela, že stránku tají. "Tenhle týden jsem se ale dozvěděla, že můj blog čtou bohužel ve škole skoro všichni, včetně profesorů," píše mi o několik dnů později v mailu.

Adéla zase dokončuje francouzské gymnázium. Na psaní má evidentně talent a snaží se ho využít tak, že předává určité know-how. "Včera jsem mimochodem našla čtrnáctý důvod proč nosit proužky, a to že ve městě Natoma v Kansasu nemůžete zaútočit nožem na člověka, který má pruhované tričko."

Jak sama říká, snaží se k módě přistupovat z trošku jiné perspektivy, než je tomu v klasických magazínech. Její návod na nošení vysokých podpatků (tak se ostatně jmenuje i její blog) by se ale nemusel leckterý z nich stydět uveřejnit. Je vtipný, trefný a hlavně nápomocný. Její spolužáci blog čtou. "Je to asi tím, že chodím na francouzskou školu, lidé tam mají k módě nějak blíž."

Adéla se jako jediná otevřeně vyhrazuje proti 'českému stylu'. Kromě postřehu o nejoblíbenějším doplňku, igelitce, hned v záhlaví svého blogu napsala o zdejších poměrech i pamflet, kde jmenuje jedno fashion faux pas pražských ulic za druhým. Za všechny třeba tato (samozřejmě silně nadsazená) kritika excesů českých žen při úpravě manikury: "Můžu se zeptat, co děláte v životě, když máte čas kreslit si na nehty Knihu džunglí, Hledá se Nemo, flóru z Avataru a Příběh brouka zároveň?"

Blogování o módě přitahuje stále více čtenářů, holky jich mají stovky denně. Zleva Tereza, Sandra, Adéla.

Módní branže je o kompromisech

Konec hry

Každému, komu přijde půjčování oblečení v obchodech a oblékání do nich modelky, jako zívačka, bych si to doporučila vyzkoušet alespoň jednou. Když jsem vracela asi pět naducaných tašek modelů, ve kterých jsme fotili holky-blogerky, srdce mi málem vypadlo z nohavice. Pokud by paní u pokladny usoudila, že se jí snažím podstrčit okopané boty, dlužila bych za každé dva tisíce. To samé s oblečením - zamaže se od make-upu? Smůla, platíte. "Tohle zažívám každý den," pokývala Anit hlavou, když jsem po odchodu z obchodu hluboce vydechla.

Ambice něco se svým blogem "změnit" přiznala i Sandra. "Asi bych ten blog nezaložila jenom jako internetovej deníček," vysvětlovala svým tichým hlasem. "A já to tak zase přesně zamýšlela," kontrovala Tereza, dívka, která ze všech tří vypadá nejcivilněji, ani stopa po póze. Nezajímají ji návrháři; i když tvrdí opak, je vidět, že se dokáže přenést přes kritiku a nenechat se jí ovlivnit. Studuje pedagogickou vysokou školu, ale asi spíš omylem než z velké lásky k dětem. Blog je jednou z mála věcí, která ji opravdu baví. Ale nijak se jím nechlubí. "Je to paradox, ale u lidí, kteří mě znají, mi vadí, že blog čtou a u těch, kteří mě neznají, mi to je jedno," říká.

V budoucnu by chtěla dělat něco s módou. "Když ale poslouchám Anit, mám z toho strach," říká.

Právě Anit měla k založení své stránky reálné důvody vyplývající z frustrace, kterou dennodenně zažívá v práci. "Často jsem byla smutná z toho, že mám podle mě skvělé nápady a nikoho to nezajímá. Být v Čechách stylistou není práce snů. Je to spíš o tom, že člověk dovede vycházet s lidma, že umí dělat kompromisy a je ochotný vzdát se nějakého svého původního plánu, protože každý má úplně jinou představu než vy. A to je důvod, proč jsem založila Fashionbook. Chtěla jsem mít místo, kde nebudu muset dělat žádné kompromisy."

V Česku chybí tolerance

Ačkoliv se dívky shodnou, že Česká republika není zrovna mekkou módních fajnšmekrů (svorně ohrnou nos nad pojmem 'fashionista' a označí ho za "trapný"), spíš než na nedostatek vkusu si stěžují na nedostatek tolerance a potřebu Čechů všechno, co úplně nezapadá, ostře komentovat. A to jak na ulici, tak na internetu.

výzva pro čtenářky

Máte dost odvahy? Pošlete svou fotografii v oblíbeném outfitu. Jak vám to sluší, to necháme posoudit módní stylistku. Fotografie o minimální šířce 600 pixelů pošlete na adresu [e-mail].

Povídáme si o nenávistných příspěvcích v diskuzích pod jejich články. Jedné nadávají, že je moc tlustá, druhá zase, že je moc hubená... Občas padají i silnější slova a mezi blogerkami se vytváří úsměvné pseudoválky, všechno typické produkty anonymního kyberprostoru. "Nejde ale jenom o internet, nedávno mě třeba rozbrečely nějaké holky v metru. Jela jsem na ples, měla jsem docela šílené šaty a čelenku a seděly naproti mně tři, kterým bylo tak patnáct a bombardovaly mě několik zastávek takovýma poznámkama, že jsem vystoupila. Ale možná si to prostě moc beru," vypráví Sandra.

Podobnou zkušenost zažily všechny. "Ale nemyslím si, že za hranicema Čech je to hned míromiluvný," upozorňuje Sandra a dodává, že ve své domovině žije ráda. Kdyby si měla vybrat nějaký jiný kraj, nejela by kupodivu třeba do opěvované Paříže, ale na Nový Zéland. "O tamní módě se tu moc neví, ale mně se jejich značky hrozně líbí. Ale jde celkově o styl života, o lidi."

Tereza by neměnila. "Jsem upnutá na rodinu, v cizině bych si připadala ztracená." Adéla má o své ideální destinaci jasnou představu: "Já, kdybych měla možnost, tak se automaticky stahuju do Hossegoru, což je na západím pobřeží Francie a nedělám nic jiného než surfuju. Bude to teď znít paradoxně k té módě, ale člověku tam stačí na týden jedny surfšortky a dvě tílka a plavky a možná neoprén, ale když je teplo tak vůbec a prostě tam přežije a neřeší nic, jenom slunce, moře a lidi."

Fashion v 5 otázkách:

1. Co je pro vás trend roku 2010?
Tereza: Květinové vzory, pudrové barvy.

Sandra: Trenčkoty, ale to není nic nového.

Adéla: Proužky.

2. Jednou větou shrňte nedávno zesnulého módního návrháře Alexandra McQueena.

Tereza: Nemám na to žádný názor, jeho tvorbu jsem neznala, rozhodně ho neoplakávám.

Sandra: Mně mrzí, že od něj neuvidím nic novýho, ale není to tak, že bych doma plakala. Žádný přehnaný svíčky na Václavaku.

Adéla: Mně je to líto v tom smyslu, že jsme přišli o někoho, kdo posouvá módu dál, protože těch lidí je málo a teď je zase o jednoho míň.

3. Rihanna nebo Lady Gaga?
Adéla: Ani jedna.

Tereza: Ani jedna.

Sandra: Asi spíš Lady Gaga, jde to víc z ní.

4. Nejoblíbenější módní blog mimo ten váš?
Adéla: Misspandora.fr.

Sandra: Fashiontoast.com.

Tereza: Sleduju jich hodně, asi Leblogdebetty.com.

5. Co si myslíte o třináctileté blogerce Tavi?
Tereza: Já to vůbec nechápu

Sandra: Roztomilý dítě. Je prostě jiná.

Adéla: Já teď slyšela o pětiletý blogerce. Ale u Tavi se mi líbí jak píše, nelíbí se mi její styl, ale ten její přístup.