Adopce ze zahraničíPokud máte zájem o adopci dítěte ze zahraničí, měli byste se obrátit na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Ten zajišťuje adopce dětí ze zahraničí k nám a naopak. * Podle údajů za rok 2008 svěřil Úřad do předadopční péče v zahraničí 22 českých dětí (často hendikepované nebo romského původu). * Českých párů, kteří získali dítě ze zahraničí je málo. Úřad to odůvodňuje nízkým zájmem. Ve své výroční zprávě se mezinárodní adopcí do Čech nezabývá vůbec. |
Barbora Najmanová se rozhodla pro adopci dítěte z Haiti. "Nebylo to žádné impulsivní rozhodnutí nad skleničkou vína. S manželem jsme o adopci ze zahraničí uvažovali dlouho. Chtěli bychom poskytnout zázemí, lásku a budoucnost dítěti, které na ni v zemi svého původu nemá naději."
Manželé začali zjišťovat informace o možnostech mezinárodní adopce u oficiálních zdrojů, poté na ministerstvech a nakonec i u charitativních organizací, které působí přímo v místě. Všechny cesty ale vedly k brněnskému Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Zde se dočkali konstatování, že pokud Haiti nepřijalo Haagskou úmluvu o právech dítěte, pak má Čech, na rozdíl například od Francouze či Američana, smůlu. Úřad adopci nepovolí.
"Z jejich strany mě zklamala komunikace a naprosto neosobní přístup. Chápu, že se úřednice musí řídit zákony a předpisy, ale to přece neznamená, že se s vámi nemohou nějak lidsky bavit," vyjadřuje svou nespokojenost Barbora, matka dvou vlastních dětí. Připomínky v témže duchu měla ostatně už před čtyřmi lety i Marcela Krajníková, jejíž srdceryvný příběh sledoval prostřednictvím televize celý národ.
Ředitel Ústavu: Máme přísná pravidla
Na internetu nebo mezi rodiči pak kolují mnohé historky o tom, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí o adopce ze zahraničí nestojí a proto je nijak nepodporuje ani neulehčuje. Adoptivní rodič si musí vše vyřídit sám rovnou s úřady cizí země, nebo s pomocí zahraniční agentury. Úřad vyřídí maximálně poslední povolení k pobytu dítěte.
Odlišně se na tuto problematiku dívá ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán: "Ročně vyřídíme kolem deseti adopcí dětí do České republiky a asi 30-40 adopcí českých dětí do zahraničí."
Proč dětí ze zahraničí není víc? "Naše požadavky v oblasti právní ochrany dětí jsou hodně vysoké. Mnohé státy to takzvaně risknou i bez zajištění těchto záležitostí, my se však rozhodně chceme vyvarovat poškození dítěte třeba v podobě budoucích traumat, proto se držíme přísně nastavených pravidel," vysvětluje Kapitán důvod, proč se některým nezdá Úřad dostatečně aktivní.
Zvažte všechna pro a proti
Podle Rosy Šimberské z české kanceláře UNICEF by zájemci se svou žádostí o adopci haitských sirotků měli počkat. Na Haiti stále panuje chaos, u mnoha dětí není jisté, jestli nejsou pouze oddělené od rodičů nebo nemají na ostrově příbuzné, kteří by se o ně postarali.
UNICEF proto zahájil program identifikace dětí pomocí fotografií, který pomáhá opět spojit haitské rodiny. Varuje také, že současná situace nahrává obchodníkům s bílým masem, kteří se snaží děti ve zmatku odvézt ze země a následně prodat. První podobný případ se objevil před několika málo dny, kdy bylo zatčeno deset Američanů. Američtí členové charity přitom tvrdí, že se pouze snažili pomoci.
|
Z JAKÝCH ZEMÍ MOHOU ČEŠI ADOPTOVAT DÍTĚ Podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí jde o ty země, které přijaly Haagskou úmluvu o právech dětí - jejich seznam naleznete zde. |
Před adopcí dítěte do jiné země je nutné zvážit mnoho faktorů: například zda je dítě dostatečně malé na to, aby si zvyklo na cizí jazyk a kulturu (kvůli kulturní identitě se dává přednost rodičům s vazbou na zemi původu dítěte), jak dobře si na sebe dítě a potenciální rodiče zvyknou během seznamovací fáze atd.
Děti mají právo vyrůstat v zemi, odkud pocházejí, a k adopci do zahraničí by se mělo přistoupit pouze ve chvíli, kdy je to pro dítě jediná možnost na kvalitní rodinné a sociální zázemí. Stejně jako u ostatních adopcí si musí žadatelé také obrnit nervy a připravit se na psychologická vyšetření a mnohdy dlouhé čekací lhůty vyřízení formalit.
Česká průkopnice adopce z Afriky
Za českou pionýrku v mezinárodní adopci by se pak mohla označit Jana Dirlbecková, která adoptovala dceru Isabellu z afrického Konga. Podle rozhovoru, který poskytla ČT, si budoucí adoptivní matka musela v podstatě veškerou agendu vyřídit sama. Podařilo se jí přes známé navázat kontakt s konžskou stranou a domluvit tak adopci. První fotografie Isabelly spatřila v jejích třech týdnech. Jednalo se o nalezence ve zuboženém stavu. Jana o holčičku ihned projevila zájem a najala v Kongu pro dítě chůvu.
Podmínky v konžských sirotčincích jsou kvůli nedostatku peněz otřesné. Děti nemají dost jídla, oblečení, postýlek ani léků a v sirotčincích se často nakazí. Podle některých údajů se v Kongu nedožije až 80 procent novorozenců svých prvních narozenin.
Na právní uvolnění dítěte čekala Jana půl roku, protože se musí nejprve nabídnout pro adopci v zemi původu. Nakonec se pro ni v jejích sedmi měsících vydala do Afriky. Dítě bylo podle jejích slov ve velmi dobrém stavu, za což vděčí právě chůvě a její péči. Spolu s konžskou právničkou pak dojednala zbytek formalit a odvezla si malou Isabellu do Česka, kde jí byl vydán nový rodný list, a stala se českou občankou.
Mezinárodní adopce za našimi hranicemi
V zahraničí se těší mezinárodní adopce větší oblibě než v Česku. Jistě k tomu svou měrou přispěly adopce celebrit. V 70. letech Mia Farrowová adoptovala vietnamského sirotka, v poslední době vzbudily pozornost Madonna či Angelin Jolie. Slavná zpěvačka si osvojila děti z Malawi, v posledním případě se spekulovalo o tom, že jsou malawské úřady podplacené, protože Madonna nesplnila tamní podmínku, aby žila alespoň 18 měsíců v této africké zemi.
Angelina Jolie adoptovala děti z Kambodže, Vietnamu a Etiopie, bulvární tisk po její návštěvě v Praze spekuloval o tom, že chce adoptovat české dítě, ale BYLA TO JEN novinářská kachna.
celebrity a adopceMadonna Angelina Jolie Mia Farrow |
Čínská lidová republika zpřísnila pravidla pro adopci v roce 2006, když zavedla nová kritéria pro žadatele: věk v rozmezí od 30 do 50, nesmí to být lidé opakovaně rozvedení ani obézní, užívat antidepresiva nebo mít "vážnou deformaci obličeje" a musí mít minimálně středoškolské vzdělání. Zároveň vyžaduje od adoptivních rodičů, aby s dítětem alespoň dvakrát do roka navštívili Čínu. Tyto nové podmínky tak pohřbily šance mnohých párů.
Vietnam a Guatemala, země, ze kterých si potomkůchtiví rodiče odvezli až několik tisíc dětí ročně (v Guatemale až 5000), musely kvůli nárůstu korupce a únosů dětí adopce do zahraničí zastavit a změnit jejich pravidla. Mnoho párů se proto začalo obracet na africké země, kde je velké množství sirotků a sirotčince jsou podfinancované.
Situace na HaitiTéměř polovina obyvatel této nevelké karibské země jsou děti. Podle informací UNICEF, který na ostrově operuje od roku 1949, bylo Haiti již před zemětřesením ve velmi špatném stavu, ať již šlo o ekonomiku, zdravotnictví (velká rozšířenost viru HIV/AIDS) nebo školství (téměř 53 % obyvatelstva je negramotných). Kombinace těchto faktorů způsobila, že je na Haiti mnoho sirotků. Před zemětřesením bylo odhadováno kolem 380 000 haitských dětí bez rodiny. Z toho důvodu byly haitské děti na jednu stranu ideální pro adopce do zahraničí, na druhou stranu ale také velmi zranitelné a snadno zneužitelné. Ihned po katastrofě rozhodla haitská vláda o urychleném převezení dětí, u nichž již proběhl adopční proces a noví rodiče si je mohou co nejdříve odvézt do zahraničí (šlo hlavně o zájemce z USA a Francie). Spojené státy americké z toho důvodu také dočasně zjednodušily pravidla pro vstup haitských dětí do země. Přesto si někteří rodiče a organizace stále stěžují na zbytečnou byrokracii. |
